Výzkumné protiprávnosti tvrdí, ze videohry zlepsují poznávání

Behem uplynulých deseti let nekolik vysetrovacích a zpravodajských zpráv ukázalo, ze akcní videohry jako Medal of Honor nebo Unreal Tournament rozsirují sirokou skálu vnímavých a kognitivních schopností. Nicméne Walter Boot, odborný asistent na ministerstvu psychologie na Floridské státní univerzite, kriticky prehodnotí tyto tvrzení ve zpráve zverejnené tento týden v casopise Frontiers in Psychology.
Ve spolupráci s Daniel Blakely doktorandem FSU psychologie a spolupracovníkem University of Illinois, Daniel Simons, Boot predstavuje to, co povazuje za presvedcivý argument v tom, ze velká cást výzkumu provedeného v posledních deseti letech, který demonstruje prínosy hraní videoher, je v podstate chybné.
Boot vysvetlil:

"Pres humbuk, ve skutecnosti existuje málo pevných dukazu, ze hry zlepsují poznání vubec."

Oni argumentují, ze mnoho vlivných vysetrování, které podporují nadrazené dovednosti akcních videoher trpí radou metodologických nedostatku. Nekolik z techto výzkumu srovnalo kognitivní dovednosti s temi, kterí casto hráli videohry ne-hrácum a zjistili, ze hráci jsou nadrazení. Ackoli Boot a jeho spoluautori uvádejí, ze práve proto, ze jednotlivec casto hraje hry, nemusí nutne znamenat, ze to zpusobilo lepsí vnímání a kognitivní schopnosti, mohlo by to být, ze lidé, kterí mají tyto schopnosti, mohou být pouhým poukazem na videohry.
Casto jsou reklamy umísteny na vysokých skolách výzkumnými pracovníky za úcelem získání "expertních" hrácu, aby se podívali na kognitivní rozdíly mezi odborníky a zacínajícími hráci. Boot vysvetluje: "Toto samotné znení umoznuje úcastníkum vedet, jak mohou výzkumní pracovníci ocekávat, ze budou provádet nárocné, casto hrací pocítacové testy poznávání."
Podle spolecnosti Boot a jeho kolegu se zprávy médií, které pokrývají pokrocilé dovednosti hrácu, zvysují povedomí o techto ocekáváních. Dokonce i vysetrování, pri nichz jsou hráci, kterí nejsou hráci, vycvicení k akcním videohrám, mají své vlastní problémy, obvykle ve forme slabých kontrolních skupin.
Vzhledem k tomu, ze vyrustal v hraní her, Boot vysvetlil, ze na zacátku byl nadsený výzkumem, který ríkal, ze hraní akcních videí muze zlepsit základní pozornost. Spolecne se svými spoluautory provedli vlastní výcvik v oblasti videohier, aby zjistili, jaké dalsí schopnosti se mohou zlepsit po hraní videohier, ale nebyly schopny odrázet výukové prínosy zjistené pri predchozích setreních.

Boot rekl:

"Myslenka, ze videohry by mohly zlepsit poznávání, byla vzrusující, protoze predstavovala jeden z mála prípadu, kdy kognitivní výcvik zlepsoval schopnosti, které nebyly prímo praktikovány. Nejen, ze nekteré ze svých studií nedokázaly kopírovat predchozí poznatky, ale "zádná studie zatím nesplnila metody" zlatého standardu ", které jsou nezbytné pro intervencní studie tohoto druhu."

Ve skutecnosti vznikly nekteré metodologické problémy znovu a znovu v setreních, které Boot a Blakely prezkoumali. Jeste dulezitejsí nez identifikovat nedostatky predchozích studií, Blakely uvedl: "jejich nový dokument nacrtává radu osvedcených postupu pro vedce, kterí chtejí konecné odpovedi na potenciální prínos videohry."
Nejsou úplne odepsány videohry jako zpusob, jak zvýsit vnímací a kognitivní schopnosti, jsou ve skutecnosti stále otevrené moznosti. Nicméne ríkají, ze je zapotrebí více dukazu, nez zacnou doporucovat intervence videohry jako zpusob, jak zvýsit vnímání a poznání detí, dospelých a senioru.
Boot uvedl:

"Pokud lidé hrají hry ke zlepsení jejich poznávání, mozná ztrácejí cas. Hrát hry, protoze si je uzíváte, ne proto, ze by mohly zvýsit mozek mozku."

Napsal Grace Rattue