Zvysování povedomí o mýtech o poruchách autistického spektra

Duben je národní mesíc pro informovanost o autismu v USA. Zatímco prícina této poruchy zustává neznáma, zvysující se obecné povedomí muze vést k drívejsím diagnózám, k úcinnejsím zásahum ak lepsímu prístupu ke sluzbám ak podpore jedincu postizených tímto onemocnením.
I pres nárust prevalence v posledních letech existuje rada mýtu a mylných pochybností o ASD.

Podle Centra pro monitorování autismu a monitorování vývoje postizení strediska pro prevenci a kontrolu nemocí (CDC) priblizne 1 z 68 detí bylo identifikováno s poruchou autistického spektra (ASD). Porucha se vyskytuje ve vsech etnických, rasových a socioekonomických skupinách.

Zdá se, ze prevalence ASD se v posledním desetiletí zvýsila. Zpráva CDC uvádí, ze porucha byla v roce 2000 identifikována u 1 ze 150 detí.

ASD je vývojová porucha charakterizovaná urcitým souborem chování, který se casto týká toho, jak lidé komunikují a komunikují s ostatními. ASD je také sirokospektrální porucha, coz znamená, ze zádné dva lidé s autismem nebudou mít presne stejné príznaky.

Navzdory sirokému prevládání vsak doslo k mnoha mýtum a mylným pochybnostem ohledne poruchy. Tyto nedorozumení mohou mít nestastné dusledky jak pro výzkum onemocnení, tak i pro osoby s ASD.

V této funkci Spotlight se podíváme na nekteré z nejcastejsích mýtu o ASD spolu se skutecnými skutecnostmi. Zvysování povedomí o mýtech o ASD muze snad vést ke zlepsení zdravotních výsledku.

Mýtus ne. 1: vsichni lidé s ASD mají "speciální dárek"

V roce 1988 natocil film Destový muz byl propusten, predstavovat protagonistu s ASD kdo mel sevantní dovednosti - neuveritelné schopnosti mimo schopnost vetsiny ostatních lidí. Postava casto vykazuje výjimecnou schopnost vypocítat a zapamatovat si císla.

Mozná díky tomuto známému portrétu ASD - Destový muz získal Oscara za nejlepsí film - mnoho lidí se domnívá, ze vsichni lidé s ASD mají podobné dovednosti ve vztahu ke znaku ve filmu.

Podle výzkumu provedeného Národní autistickou spolecností (NAS) ve Velké Británii 39% respondentu verilo, ze vetsina lidí s ASD má zvlástní schopnosti. Ve skutecnosti se odhaduje, ze jen 1 z 200 lidí s ASD má dovednosti se znalostí.

Ackoli to muze být pravda, ze nekterí lidé s ASD mají impozantní schopnosti pro práci s císly, hudbou nebo uchování znalostí, mnoho lidí ne.

Klícovou skutecností, ze tento mýtus nezodpovídá, je to, ze ASD je sirokopásmová porucha. Vetsina jedincu bude mít zcela jiné príznaky nez ostatní, jejichz stav spadá pod destník ASD.

Ackoli znak v Destový muz byl zalozen na skutecné osobe, zustává jen jediným príkladem ASD. "To je extrémní príklad," rekl Dr. Michael Rosenthal, pediatrický neuropsycholog z Institutu detské mysli v New Yorku Rodice. "Ne kazdý clovek na spektru bude mít takový talent."

Zatímco tento mýtus kultivuje úzkou predstavu o tom, co ASD obsahuje, muze být také pouzito jako zpusob, jak odhalit jinou beznou mylnou predstavu o podmínce: ze lidé s ASD se nemohou plne integrovat a prispívat ke spolecnosti.

Mýtus odvrací pozornost od negativního vnímání ASD a smerem k pozitivnejsímu pohledu. V posledních letech existuje rada príkladu spolecností, které se konkrétne snazí najít zamestnance s ASD a pracovat pro ne.

V roce 2013 napríklad nemecká softwarová spolecnost SAP AG oznámila, ze usiluje o to, aby zamestnala osoby s ASD jako softwarové testery, programátory a specialisty pro zajistení kvality dat, a uvedla, ze chtejí lidi, kterí "inovují" a "myslí jinak".

"Na tak dlouhou dobu jsme mysleli pouze na autismus, pokud jde o jeho deficity, ale príliv se mení," ríká doktor Rosenthal. "Mnoho detí je skvelé v matematice, vede a technologii - ale mohou být také skvelí umelci nebo hudebníci. Práve zacínáme rozumet jejich potenciálu."

Ackoli diagnóza ASD neznamená, ze jednotlivec bude mít savovské dovednosti, neznamená to ani to, ze jsou intelektuálne postizeni nebo nemohou mít úspesný zivot jako prispívající clenové spolecnosti.

Mýtus ne. 2: pocátky ASD

Zdravotní novinky dnes zeptal se John Rodakis, zakladatel organizace N of One: Autism Research Foundation, co veril nejvetsímu mýtu kolem ASD. Rekl nám, ze autismus je v prvé rade geneticky podmínený, drsný stav:

"Konvencní názor je, ze geny zpusobují abnormální mozkové propojení a abnormální mozkové propojení vede k autistickému chování. Zatímco mohou existovat genetické predispozice k autismu, vznikající pohled z nejnovejsího výzkumu je autism jako více syndromu, který zahrnuje geny, metabolismus, imunitní systém a mikrobiom. "

Mnoho lidí také tvrdí, ze ASD je porucha chování, emocní nebo dusevní zdraví. Avsak ASD by mela být klasifikována jako vývojová porucha a neurobiologická porucha.

Rodakis správne poukazuje na to, ze muze existovat genetická predispozice k ASD. CDC hlásí, ze mezi stejnými dvojcatami, pokud jedno díte má ASD, druhé bude postizeno 36-95% casu, ve srovnání s 0-31% casu pro nonidentické dvojcata. Rodice, kterí mají jedno díte s ASD, mají 2-18% pravdepodobnosti, ze budou mít druhé díte s tímto onemocnením.

ASD je také castejsí u osob s urcitými genetickými stavy, jako je Downuv syndrom a krehký X syndrom.Nicméne, mnoho studií se rozhoduje soustredit se na mikrobiom - sbírku mikroorganismu, které zijí uvnitr i na tele - a jeho spojení s ASD.

Rodakis byl vyzván, aby vysetril tato spojení sám po prekvapivých zlepseních v autismu jeho syna, zatímco uzíval antibiotikum amoxicilin pro streptický krk. Tato zlepsení nastala behem pouhých 4 dnu od zahájení lécby.

Nekde jinde, MNT nedávno zverejnená na studii publikované v JAMA Psychiatrie ve kterých byly príznaky gastrointestinálního traktu (GI), jako je zácpa a intolerance na potraviny, hláseny casteji a casteji perzistentní u malých detí s ASD nez u detí s "typickým" vývojovým nebo vývojovým zpozdením.

Víra, ze ASD je tvrdá drátová podmínka, muze mít negativní dopad na to, co výzkum delá a na naléhavost, s jakou se sleduje, rekl Rodákis. "Pokud se domníváme, ze autismus je v podstate drsný stav, jak to vede vetsina vládne podporovaných výzkumu, pak bychom se mohli domnívat, ze musíme prijmout status quo."

"Nicméne pokud má clovek perspektivu autismu jako více syndromu, pak je duvod domnívat se, ze muzeme smysluplne zlepsit kvalitu zivota pro ty, kterí mají vázný autismus," navrhl, "a stejne jako jakákoli lécitelná podmínka, meli bychom mít velkou naléhavost k tomu. "

V soucasné dobe, jak jiz bylo receno, odborníci zatím musí presne zpracovat, co zpusobuje ASD.

Mýtus ne. 3: lidé s ASD nemají pocit lásky, emocí nebo pocity

Spolecný mýtus, který muze mít dalekosáhlý negativní dopad na osoby s ASD, je, ze lidé s poruchou nejsou schopni prozívat emoce, mít pocity nebo schopnost milovat.

Tento mýtus pravdepodobne vyplývá z mnoha príkladu chování, které jsou spojeny s ASD, vcetne následujících:

• Obtíznost pri kontaktu s ocima
• Intenzivní empatie s ostatními
• Odolnost proti fyzickému kontaktu
• Obtíznost spustení nebo udrzování konverzace
• Obtíz vyjadrující emoce nebo pocity.

Ackoli tyto sociální problémy mohou vsichni prozívat lidé s ASD, nemusí být nutne vsichni lidé. Ti, kterí tyto obtíze prozívají, je také zazijí ruznými stupni závaznosti.

Dr. Rosenthal prohlasuje, ze ve svých zkusenostech má mnoho detí s ASD silnou touhu po prátelství s lidmi, ale je to obtízné, protoze nemají potrebné sociální dovednosti. "Nevedí, co delat, kdyz díte ríká" hi "jim nebo chce hrát jinou hru, nez ta, o kterou se zajímají," ríká. "Odpovídají neohrabane."

Vzhledem k tomu, ze deti s ASD vyrustaly a staly se dospelými s ASD, mohou tyto obtíze pretrvávat a mohou zpusobit, ze jednotlivci budou jeste izolovanejsí. "Postupem casu tyto deti prestanou hledat dalsí deti, protoze tyto spojení nedokází spojit a necítí se dobre," vysvetluje Dr. Rosenthal. "Proto je to tak dulezitý mýtus, aby lidé pochopili."

NAS uvádí, ze mnoho lidí s ASD cítí emoci intenzivne a muze být ohromeno emocí ostatních kolem nich. Navíc, zatímco ASD muze vytvorit vztahy obtízné, nekterí lidé s ASD mají stastné a úspesné vztahy.

Je zrejmé, ze pruzkum mladých lidí se syndromem ASD, který provedl NAS v roce 2012, zjistil, ze 22% úcastníku uvádí, ze nemá vubec zádné prátele. Krome toho 65% úcastníku uvedlo, ze by chteli mít více prátel.

Vcasná diagnóza a zásahy by mohly zlepsit sance lidí se syndromem ASD k tomu, aby se stýkali s práteli a budovali vztahy tím, ze jim pomohou rozvíjet sebeduveru a zlepsovat jejich porozumení ostatním.

Johns Hopkins School of Education uvádí, ze deti a dospelí s ASD se mohou naucit dulezité spolecenské dovednosti z individualizované a specializované výuky a výcviku, které by jinak nemohly vyzdvihnout.

Mýtus ne. 4: Existuje lék na autismus

Stejne jako odborníci dosud nevedí, co zpusobuje autismus, ani neví, co muze vylécit onemocnení. Bohuzel, mnoho lidí si neuvedomuje, ze tomu tak je; Výzkum NAS zjistil, ze pouze 39% dotazovaných lidí si je vedoma toho, ze v soucasnosti neexistuje lék.

"Neexistují zádné léky, které by dokázaly lécit ASD nebo lécit jádrové symptomy," uvádí CDC. "Nicméne existují léky, které mohou pomoci nekterým lidem s funkcí ASD lépe. Napríklad léky mohou pomáhat rídit vysoké hladiny energie, neschopnost zaostrit, deprese nebo záchvaty."

Nekteré programy zalozené na chování mohou hlásit "vylécit" ASD, pokud jsou dodány v urcitém veku, a zatímco tyto mohou mít nekteré pozitivní úcinky na nekteré deti s ASD, musí být peclive individualizovány k díteti, protoze vsechny deti s ASD budou mít své vlastní potreby a styly ucení.

Stejne tak bylo podporeno mnozství specializovaných diet jako potenciálních léku pro autismus, které vsak musí být podporeny silnými dukazy.

"Mnoho rodicu pouzívá tyto lécby, protoze jsou znepokojeni a zoufalí," ríká Rodice poradce dr. Freda Volkmara, reditele detského studijního strediska na Lékarské fakulte Yale University. "Ale víme, ze placebo efekt muze být velmi výrazný u autismu, takze je velmi tezké vyresit, zda skutecne vidíte zlepsení nebo proc."

Vzhledem k tomu, ze v soucasné dobe neexistuje lék na ASD, je zivotne dulezité, aby se zvýsilo povedomí o ASD a aby byly úspesne vyreseny veskeré mylné predstavy. Správná pomoc a podpora mohou výrazne zlepsit zivot lidí s ASD, a to muze být mozné pouze tehdy, pokud si uvedomí co nejvíce lidí.

Parkinsonova rizika mohou být vyssí u infekce virem hepatitidy

Jedinci infikovaní virem hepatitidy B nebo C mohou mít výrazne vyssí riziko vzniku Parkinsonovy nemoci, tvrdí nový výzkum. Výzkumníci nalezli spojení mezi infekcí hepatitidou B a C a Parkinsonovou chorobou. Hepatitida je stav charakterizovaný zánetem jater a je primárne zpusoben viry hepatitidy.

(Health)

Druhá generace antipsychotických léku Publikace Bias

Podle studie publikované v PLoS Medicine mohou pokusy o antipsychotika druhé generace, tj. Novejsí formy léku pro lécbu psychotických nemocí, jako je schizofrenie, publikované v lékarských casopisech, ozdobit jejich zjevnou klinickou úcinnost. Toto selektivní oznamování pokusu je fenomén nazývaný zkreslení publikace.

(Health)