cs.3b-international.com
Velikost záku se prizpusobuje, kdyz si predstavíme nastavení svetla nebo tmy
Je vseobecne známo, ze nasi záci se prizpusobují velikosti, kdyz jsou vystaveni svetlému nebo tmavému prostredí. Ale nový výzkum publikovaný v casopise Psychologická veda naznacuje, ze velikost nasich záku se také mení, kdyz si predstavíme toto okolí, i kdyz nase oci nejsou prímo vystaveny svetlu a tme.
Vedci z University of Oslo v Norsku tvrdí, ze jejich nálezy mohou být uzitecné pri studiu dusevních zkuseností pacientu trpících tezkými neurologickými poruchami.
K dosazení svých zjistení sledovali výzkumníci prumery záku úcastníku studie pomocí infracerveného ocního sledovace v celé rade experimentu.
První experiment vyzadoval úcastníky, aby se podívali na obrazovku, která zobrazovala trojúhelníky s ruznými úrovnemi jasu. Poté byli pozádáni, aby aktivne predstavovali trojúhelníky.
Výsledky tohoto experimentu ukázaly, ze záci jednotlivých predmetu se lisili v závislosti na jasnosti trojúhelníku, který si predstavovali. Kdyz si predstavovali jasnejsí trojúhelníky, jejich záci byli mensí, ale zvetsili, protoze si predstavovali tmavsí trojúhelníky.
Experimenty ukázaly, ze velikost záku se prizpusobuje, kdyz si aktivne predstavujeme svetelné nebo tmavé obrázky nebo nastavení, coz naznacuje, ze velikost záku je spojena se subjektivním smyslem jasu.
Jiný experiment vyzadoval úcastníky, aby si predstavili ruzné scenérie, které mely ruzné úrovne jasu. K tomu patrí slunecní obloha, tmavý pokoj nebo tvár na slunci, ve srovnání s oblicejem ve stínu. Výsledky ukázaly, ze se záci jednotlivých predmetu zmenily v kazdé scéne.
Dukaz, ze velikost záku není jen lehkou reflexní odpovedí
Vysetrovatelé ríkají, ze jejich nálezy ukazují, ze velikost nasich záku není jen "mechanickou" odpovedí, ale ze se nase záci zmení ve velikosti vzhledem k subjektivnímu smyslu jasu.
Bruno Laeng z Univerzity v Oslo a autor studie vysvetluje tyto závery:
"Jsme presvedceni, ze první zpráva o vzestupu je, ze odpoved na pupilární oko není jen lehký reflexní servomechanismus, ale prizpusobuje se subjektivnímu smyslu jasu.
Studie také ukazuje, ze záci oka se rozsirují nebo zuzují na "temné" versus "jasné" predstavované objekty nebo scénáre, jako by se pripravovaly na tyto scénáre. Také jsme presvedceni, ze nálezy podporují myslenku, ze jas objektu je ulozen v pametové stope spolecne s tvarem objektu. "
Laeng ríká, ackoli jejich výsledky budou zajímavé pro psychology a filozofy, meli by také zajímat neurovedce.
"To znamená, ze lidé nemohou dobrovolne omezit záky ocí, prítomnost pupilárních úprav imaginárního svetla predstavují velmi silný prípad úctu dusevních obrazu jako proces zalozený na" stavech mozku "podobných tem, které vznikají behem vnímání," on vysvetluje.
"Dalo by se také uvazovat o klinickém uplatnení této metody jako zpusobu zkoumání soukromých zkuseností se zvíraty, malými detmi a neurologickými pacienty."
Vedci poukazují na to, ze hodlají pokracovat v dalsím výzkumu, který se zabývá aplikací pupilometrie na studium vedomí a zobrazování.
Zdravotní novinky dnes nedávno uvedla studii, která naznacuje, ze 50% lidí muze videt ve tme.
Zamestnanci s depresí mohou být lepsí v práci nez doma
Nová australská studie naznacuje, ze spíse nez volat nemocné a uzívat si volno, depresivní zamestnanci mohou najít práci v práci, která jim pomáhá lépe zvládat nemoc. Ve studii, depresi zamestnanci, kterí vzali nemoc neprítomnost nezlepsily zdraví nebo kvalitu zivota, zatímco ti, kterí pokracovali v práci, meli zdravotní prínos.
Diabetes typu 2 - prubezná a nepretrzitá klinická podpora rozhodující
Nová studie zjistila, ze u pacientu s diagnózou diabetu 2. typu je pravdepodobnejsí, ze budou dlouhodobe tezit, pokud budou po prvním diagnostikování dostávat trvalou a trvalou klinickou podporu místo jednorázové relace. Studie, publikovaná v British Medical Journal (BMJ), byla provedena profesorem Kamleshem Khuntim z University of Leicester a profesorem Melanie Daviesem z nemocnic Leicesterské univerzity a Leicester s kolegy z Leicester Diabetes Center.
