Psychotická deprese - platný psychiatrický syndrom?

Pocet studií vykazujících významné a klinicky významné rozdíly mezi psychotickou depresí (PD) a non-PD se v posledních desetiletích výrazne zvýsil. Toto shrnutí soucasných dukazu naznacuje, ze psychotická deprese nyní splnuje kritéria pro platný psychiatrický syndrom.
Výzkumní pracovníci Søren Dinesen Østergaard, Anthony J. Rothschild, Peter Uggerby, Povl Munk-Jørgensen, Per Bech a Ole Mors prohlasují, ze navrhovaná redefinace psychotické deprese v ICD-11 je prospesná jak pro výzkum, tak pro výzkum. klinická praxe.

Psychotická deprese - depresivní deprese

Výzkumníci shromázdili nová data, která podporují novou klasifikaci psychotické deprese (PD), tj. Deprese, která je doprovázena psychotickými príznaky, také nazývanými halucinální deprese v DSM-IV.
Na základe zjistení ruzných klinických, terapeutických a prognostických rozdílu mezi PD a non-psychotickou depresí (non-PD) bylo navrzeno, ze PD by mela být znovu klasifikována jako trída deprese sama o sobe.
Clánek, publikovaný v aktuálním císle Psychoterapie a psychosomatika, se zabývá otázkami pro a proti klasifikaci PD jako zvlástního syndromu v afektivních poruchách. Na základe soucasných dukazu predstaví výzkumníci prehled o nové definici PD v revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11) v roce 2015.
Pacienti s psychotickou depresí trpí bludy a / nebo halucinacemi, krome deprese. Není to neobvyklá porucha, která je nedostatecne diagnostikována, nedostatecne lécená a má vysokou morbiditu a úmrtnost. Ve srovnání s jinými, méne rozsírenými a méne závaznými dusevními poruchami byla psychotická deprese ponekud opomíjena, pokud jde o úroven pozornosti.

Pacienti s psychotickou depresí typicky vykazují anhedonii (nesnásí potesení), psychomotorickou retardaci, ztrátu zájmu, spatnou koncentraci, bludy viny, nemoci a pocity blízící se pohromy nebo bezcennosti. Krome psychotických vlastností má PD výraznou symptomatologii, která ji odlisuje od prípadu, které nejsou PD, coz zahrnuje ruminace, psychomotorické poruchy ve forme agitovanosti nebo zpomalení, nespavost, zmatenost a kognitivní dysfunkci.
Prubeh poruchy je spojen s vyssím poctem relapsu a vyssím dlouhodobým psychosociálním postizením, stejne jako s vyssími úmrtnostmi nez pacienti bez PD, coz muze být zpusobeno vyssím rizikem sebevrazdy.
Jedna z argumentu pracovní skupiny DSM-IV o poruchách nálady proti klasifikaci PD jako porucha sama o sobe je, ze jiz máme prílis mnoho psychiatrických poruch. Argument je vsak v rozporu s tím, ze PD je pomerne castá porucha, která je jiz definována v diagnostických manuálech.
Dalsím protiargumentem pro klasifikaci PD jako odlisné poruchy je vztah mezi závazností deprese a prítomností psychózy na základe návrhu, ze rozdíly mezi PD a non-PD by mohly odrázet jen stadia depresivní závaznosti.

Nicméne, podle dukazu v nedávných studiích, epizody PD nejsou nutne "závazné", zalozené na poctu depresivních symptomu. Krome toho studie ukázala, ze u pacientu, u nichz nedoslo k psychózám v anamnéze, se mohou vyskytnout nonpsychotické depresivní epizody s vetsí závazností symptomu nez psychotické depresivní epizody u pacientu s PD.
PD má také nízkou diagnostickou stabilitu, coz je dalsím duvodem, proc není mozné ji znovu klasifikovat jako samostatné onemocnení.
Po tomto tvrzení mohou být vsechny dusevní poruchy a vsechna obecná onemocnení podrobena zmenám diagnóz v prubehu casu a takzvaným diagnostickým driftum.
Pracovní skupina DSM-IV rovnez tvrdí, ze PD by nemela být povazována za poruchu sama o sobe kvuli její reakci na lécbu. Podle obecného mínení PD ukazuje spatnou odpoved na monoterapii antidepresiv, pricemz nekteré dukazy dokonce naznacují, ze tato lécba muze zhorsit psychotické symptomy.
Podle nedávných studií se nejlepsím lécebným postupem pro PD zahrnuje predepisování antidepresiv spolu s antipsychotickými léky. Na podporu techto výsledku doporucuje vetsina odborných pokynu PD doporucit, aby lécba první linie pro tyto pacienty mela bud elektrokonvulzivní terapii nebo kombinaci antidepresiv a antipsychotik jako lécby první linky.
Toto doporucení lécby se podstatne lisí od doporucení pacientu bez PD, kde je rozsírené uzívání antipsychotik zvazováno pouze v prípade, ze pacient nereagoval na alespon dve kúry monoterapie antidepresivy.
Riziko vývoje bipolární poruchy je zvláste vysoké u pacientu trpících unipolární psychotickou depresí (UPD), pricemz príbuzní pacientu s UPD jsou casteji diagnostikováni jako bipolární nez príbuzní pacientu bez PD. Unipolární depresivní príbuzní pacientu s bipolární poruchou mají vyssí riziko rozvoje psychotického podtypu ve srovnání s unipolárními depresivními príbuznými zdravých kontrol.
Podobne jako u UPD se zdá, ze psychotický podtyp bipolární deprese muze také ovlivnit symptomatologii, reakci na lécbu, prubeh onemocnení a prognózu. Kvuli rozdílným faktorum, jako je klinická prezentace, neurobiologie, dedicnost, prognóza a odpoved na lécbu, PD odpovídá kritériím jako platný psychiatrický syndrom.
Výzkumníci dospeli k záveru, ze "PD splnuje kritéria pro platný psychiatrický syndrom kvuli jeho odlisnému klinickému zobrazení, neurobiologii, dedicnosti, prognóze a reakci na lécbu.Domníváme se, ze navrzená nová definice PD v ICD-11 je zaslouzená a ze taková revize bude prínosná jak pro výzkum, tak pro klinickou praxi. "
Napsal Grace Rattue