Psychoneuroimunologie: smát a být v porádku

Myslenka, ze pozitivní pohled na zivot a radostná dispozice pomáhají predcházet nemocem, je stejne starý jako kopce. Snad prekvapive tato rec je mnohem víc nez príbeh starých zen.
Dusledky psychoneuroimunologie pokrývají délku a rozsah lékarského výzkumu.

Behem posledních nekolika desetiletí byly pomalu odhaleny zajímavé a vsudyprítomné vazby mezi neurovedy a imunitním systémem.

To, co se zpocátku muze zdát jako neklidné manzelství mezi mozkem a imunitou, se neustále rozrostlo na plnohodnotnou interdisciplinární oblast studia.

Toto pole je známé jako psychoneuroimunologie (PNI).

V myslích vetsiny lidí je dobre známo, ze stres muze vyvolat onemocnení a naopak zábavná prílezitost s blízkými muze potlacit bolesti a bolesti a odvrátit to samé onemocnení.

To, co pred nekolika desetiletími mohlo být nazýváno jako pseudoscience, nyní získává silnou podporu z mnoha cástí. PNI má hluboké dusledky pro budoucnost lékarského výzkumu, lécbu onemocnení a nás postoj k zvládání stresu.

V tomto clánku se podíváme na narození PNI, na interakci imunitních a nervových systému a na nekteré zpusoby, jakými tyto komunikacní cesty ovlivnují vsechny nase.

Vliv mysli na zdraví

Za prvé se velmi strucne podíváme na nekolik príkladu, jak psychologie ukázala, ze ovlivnuje imunitní systém:

• Úmrtí: príbehy nedávno opustených jedincu umírají brzy poté, co jejich partner je spolecný. Tyto príbehy nejsou jen apokryfní. Studie, která následovala po 95 647 nedávno ovdovelých osobách, zjistila, ze behem prvního týdne po úmrtí byla mortalita dvojnásobkem ocekávané míry. K tomu je víc nez metaforické "zlomené srdce"
• Strevo: je nyní pomerne dobre prokázáno, ze existuje silná souvislost mezi trvalými stresovými zivotními událostmi a vznikem príznaku u funkcních gastrointestinálních poruch, zánetlivým onemocnením strev a syndromem drázdivého streva
• Rakovina: zdravotnictí pracovníci pracující s pacienty s rakovinou velmi dobre vedí, ze výhled pacienta a jeho mnozství a kvalita psychologické podpory muze výrazne ovlivnit výsledek jejich onemocnení
• HIV (virus lidské imunodeficience): studie nalezly významný dukaz, ze zvýsené úrovne stresu a snízená sociální podpora zrychlují vývoj infekce HIV
• Stíznosti na kuzi: psoriasis, ekzém a astma jsou známy psychologickými aspekty. Stresující den v kancelári muze zpusobit skrábání, kdyz dosáhnete astma
• Hojení ran: rychlost, kterou chirurgický pacient lécí, je spojena s psychologickými faktory. Napríklad zvýsená úroven strachu nebo úzkosti pred chirurgickým zákrokem byla spojena s horsími výsledky, vcetne delsích pobytu v nemocnici, pooperacních komplikací a vyssích dávek re-hospitalizace. V jedné studii týkající se pacientu s chronickými ranami na dolních koncetinách vykazovaly pacienti, kterí zaznamenali nejvyssí úroven deprese a úzkosti, významne zpozdené hojení.

Navzdory prímým úctum stresových nebo vycerpávajících psychologických událostí, které negativne ovlivnily telesnou pohodu, nebyly puvodne predlozeny vedecké dukazy, které vedly k temto príbehum.

Jak by mohla nervová aktivita ovlivnovat cinnost imunitního systému? Systém klasického posílání imunního systému - lymfatický systém - není prítomen v centrální nervové soustave, takze rozhovory mezi temito dvema skupinami byly povazovány za nemozné.

To, co zní jako stredoveké krupavé, je nyní povazováno za vedecký fakt; mechanismy, které podporují interakci imunitního mozku, jsou stále odhalovány.

Stejne jako u mnoha vedeckých objevu, bylo to náhodné pozorování, které dostalo míc do pohybu.

Narození psychoneuroimunologie

Robert Ader je obecne povazován za otce moderního PNI. Jeho rané výzkumy, zahrnující kondicionování u potkanu, otevrely vrata pro studium mozku-imunitní komunikace.

Ader, obchodní psycholog, úzce spolupracoval s Nicholasem Cohenem, imunologem.

Jejich speciality z nich delaly perfektní tým pro práci, i kdyz si toho tehdy neuvedomovali.

Jejich orientacní objev byl zdvorilý vedce starý prítel - serendipity.

Ader pracoval na variacích klasického Pavlovova experimentu s psem: salivace u psu byla podmínena sluchovým podnetem - jako metronomem - pred kazdým krmením. Dusledkem toho bylo, ze stimul vyvolal slinení bez prítomnosti potravy.

V Aderove verzi experimentu krmeny krmeny ruznými mnozstvími sacharinového roztoku a soucasne injekcí s Cytoxanem - lékem, který vyvolává gastrointestinální potíze a potlacuje imunitní systém. Krysy byly kondicionovány, aby se vyloucily pití roztoku, jak bylo predpovezeno.

Ader pak prestal injekcne aplikovat krysy, ale pokracoval prezentovat vodu s cukrovou vodou. Krysy se tomuto resení vyhnuly, ale podivne nekteré z nich zemrely. Poznamenal, ze odezva na vyhýbání se a míra úmrtnosti se lisila v závislosti na mnozství sacharinové vody, které jim byly predlozeny.

Výsledky zaujaly Adera; zdálo se, ze odvrácená odezva byla podmínena podle ocekávání, ale neocekávane to melo i odpovídající pokles imunity. V rozhovoru v roce 2010 vysvetlil:

"Jako psycholog jsem nevedel, ze mezi mozkem a imunitním systémem neexistují zádné vazby, takze jsem mohla vzít v úvahu jakoukoli moznost, která by mohla vysvetlit tento rádný vztah mezi velikostí podmínené odpovedi a mírou úmrtnosti.

Hypotéza, která mi pripadala primerená, byla, ze krome podmínenosti odpovedi na vyloucení jsme upravovali imunosupresivní úcinky [Cytoxanu]. "

Jeho dalsí studie, publikovaná v roce 1975, byla nepochybne nepochybná, ze jeho nárek, i kdyz prekvapivý a otevrene posmíval se jinými vedci, byl na míste.

Hra se opravdu zmenila. Neurální signál (chut) se podarilo spustit podmínené snízení imunitního systému. Výsledky byly replikovatelné a ackoliv teorie dostávala více nez její spravedlivý podíl na flacku, zdálo se, ze neexistuje zádný jiný zpusob, jak to vysvetlit.

Najednou byl centrální nervový systém a imunita postele.

Dukaz pro interakci s mozkem a imunitou

V návaznosti na tyto klícové experimenty zacala veda vytváret obraz této nové a necekané interakce.

Pokud by imunitní systém byl v nervovém systému, musí existovat body, kde se protínají. Brzy se to také ukázalo.

V roce 1981 David Felten ucinil dalsí významný objev. Odhalil sít nervu, která vedla k cévám a hlavne imunitní systém.

Feltenuv tým nasel nervy v brzlíku a slezine, které skoncily blízko skupin dulezitých komponent imunitního systému: lymfocyty, makrofágy a zírné bunky.

V roce 1985 nalezla Candace Pert neurotransmitery a neuropeptidové receptory na bunecných stenách imunitního systému a mozku. Tento objev ukázal, ze komunikacní chemikálie nervového systému mohou také hovorit prímo s imunitním systémem.

To, co bylo toto zjistení obzvláste fascinující, bylo zjistení neuropeptidových vazeb na imunitní systém.

Úloha neuropeptidu

Neuropeptidy jsou poslední molekuly, které se pripojují k radám neurotransmiteru. Neurony je pouzívají ke komunikaci mezi sebou a dosud se zdá, ze více nez 100 zretelných neuropeptidu vyuzívá nervový systém.

Spíse nez klasický neurotransmiter má relativne krátkodobý úcinek, neuropeptidy mají dlouhodobejsí úcinky a mohou ovlivnit radu operací, od genové exprese az po budování nových synapsí.

Je zajímavé, ze neuropeptidy jsou zapojeny do siroké skály funkcí zahrnujících emocionální aspekt. Napríklad je známo, ze neuropeptidy hrají roli v odmenování, sociální chování, reprodukci, pamet a ucení.

Jak mozku mluví s imunitním systémem?

Vzhledem k tomu, ze pole PNI se rozvíjí a rozvíjí, objevují se mnohé diskrétní cesty mezi psychologií a imunitou.

Behem posledních nekolika desetiletí byla hloubka integrace mezi nervovým systémem a imunitním systémem pomalu vybrána.

Kvuli strucnosti se zmíníme pouze o jedné z lépe pochopitelných sítí: osu hypotalamus-hypofýza-nadledvina (HPA) a dopad psychického stresu na danou sít.

Osa hypothalamus-hypofýza-nadledvina

Osa HPA zahrnuje tri malé endokrinní zlázy - zlázy, které vylucují hormony prímo do krve. Jsou to hypotalamus a hypofýza, které jsou neurologickými sousedy a nadledviny, které se nacházejí na vrcholu ledvin.

Tento triumvirát tkání rídí reakce na stres a reguluje procesy vcetne trávení, imunitního systému, sexuality, nálady a vyuzití energie.

Jedna z chemických látek, které se podílejí na práci osy HPA, je hormon uvolnující kortikotropin (CRH). Hypotalamus uvolnuje CRH jako odpoved na stres, onemocnení, cvicení, kortizol v krvi a cykly spánku / bdení. To vrcholy brzy po probuzení a pomalu klesá po celý zbytek dne.

U stresovaných jedincu jsou vsak hladiny kortizolu prodlouzeny po delsí dobu.

Behem stresu se telo domnívá, ze je v bezprostredním nebezpecí, takze kortizol zpusobuje radu metabolických zmen, aby zajistil dostatek energie v prípade, ze je nutný boj nebo let.

Jednou z techto úsporných taktiku je potlacit metabolicky drahý imunitní systém, coz usetrí vitální glukózu pro blízící se zivot ohrozující událost.

Samozrejme, u moderních lidí muze stres stoupat z rady duvodu. Jen velmi málo z techto situací predstavuje skutecné ohrození zivota, ale osa HPA se vyvíjela dlouho pred dizertacními lhutami a pohovory.

Tímto zpusobem muze probíhající stres omezit schopnosti imunitního systému, protoze telo setrí energii pro fyzickou námahu, která nikdy neprichází.

Naopak, existují urcité dukazy, ze oxytocin, produkovaný pri pozitivních spolecenských interakcích, pomáhá tlumit aktivitu osy HPA. Bylo prokázáno, ze prospesné prínosy pro zdraví, jako je zvýsení rychlosti hojení ran.

Interakce mezi hypotalamem, hypofýzou a nadledvinami je slozitá, stejne jako vliv ostatních center mozku na kazdou z nich. Ackoli máme obraz nekterých jeho cinností, máme dlouhou cestu od mapování celé rady vlivu a vlivu. A os HPA je pouze jedním ze systému, které PNI odhalil.

Ruzné stresy, odlisná imunitní reakce

Metaanalýza 300 empirických studií zjistila, ze urcité typy stresu mení ruzné aspekty imunitního systému. Porovnávají krátké stresory, jako zkousky, s chronickými stresory - události, které mení celý zivot cloveka, jako je péce o partnera s demencí.

Krátké stresory mely tendenci potlacovat bunecnou imunitu (typ, který se zabývá bunecnými útocníky, jako jsou viry), pri zachování humorální imunity (obvykle zabývající se patogeny mimo bunky, jako jsou parazity a bakterie).

Chronické stresory vedly k potlacení obou druhu imunity.

Stres má meritelný vliv na sílu imunitního systému, a proto na jeho schopnost chránit nás. Velmi reálný zpusob rízení stresu muze pomoci maximalizovat muznost vaseho imunitního systému.

Výzkum opakovane ukázal, ze lidé ve stresových situacích mají meritelné zmeny ve fyzické reakci na zranení. Zda se zpomalí hojení ran, vyssí výskyt infekce nebo horsí prognóza prezití rakoviny.

Zdá se, ze zvládnutí stresu je dulezitou schopností ucit se a ze podpora stresových osob je stejne dulezitá.

Po mnoho let byl imunitní systém povazován za samostatný autonomní mechanismus. To, jak uz víme, tomu tak není. Mysl mluví pravidelne a výmluvne k bunkám imunitního systému a naopak.

Stres je psychologický i fyzický.

3D kostní struktura umoznuje regeneraci tkání

3D tisk nyní pomáhá lidské kosti, která prosla rozsáhlým poskozením tkáne, aby se regenerovala, podle pruzkumu predlozeného 19. ledna 2016 na konferenci "Tisk pro budoucnost", která se konala na Institutu fyziky v Londýne ve Velké Británii. Manolis Papastavrou, na snímku s 3D tiskem kostní tkáne.

(Health)

Google sklo: mohlo by to zpusobit slepé skvrny?

"Nikdy nezmechejte chvíli" se spolecností Google Glass, tvrdí softwarový a výpocetní gigant za tvorbou. Ale nová studie zjistí, ze tomu tak není. Výzkumní pracovníci z University of California-San Francisco ríkají, ze nosení zarízení na hlavu muze cástecne zbrzdit periferní videní uzivatelu. Vedci tvrdí, ze Google Glass muze znemoznit periferní vizi uzivatelu.

(Health)