Rakovina prostaty - dukazy Neverí zálezitosti týkající se screeningu a lécby

Podle lékarského centra Beth Israel Deaconess a lékare prostaty Marc B. Garnick, lékari, kterí doporucují PSA testy pro muze, kterí jsou vysetrováni na rakovinu prostaty, musí zalozit své rozhodnutí více na dostupných dukazech, kdyz doporucují screening, biopsie a lécbu, namísto drzení dlouhodobé presvedcení, ze testy zalozené na PSA jsou prospesné vsem.
Garnick napsal v únorovém císle Scientific Americanze soucasný systém spoléhání se na hladiny antigeny specifické pro prostatu v krvi je "hluboce vadný" a lékari se musí domnívat, ze "PSA test neríká, ze clovek má rakovinu, jen aby ho mohl mít."
Podle nejnovejsích odhadu studií provedených americkou Preventivní sluzbou ve Spojených státech, které byly publikovány v roce 2009, testování PSA prokazuje vetsí skody nez dobré, pokud jde o výsledky. Zpráva dále ukazuje, ze ve svetle dukazu je treba prijmout opatrnejsí, individualizovaný prístup k lécbe pacientu, místo agresivní vcasné lécby pro vsechny. Tento prístup probíhá v soucasné dobe na BIDMC.
Garnick, který je rovnez séfredaktorem výrocní zprávy Harvardské lékarské skoly o onemocnení prostaty a související internetové stránky, uvádí:

"Vetsina lidí mimo lékarskou komunitu si neuvedomuje, jaký má sklon k prokázání údaju PSA.V dokonalém svete by screeningový test identifikoval pouze rakoviny, které by byly smrtelné, pokud by nebyly léceny, a pak meli muzi, kterí meli malou, lécitelnou rakoviny by byly léceny a jejich zivoty by byly zachráneny.V ideálním prípade by lécba byla nejen úcinná, nemela by zádné závazné vedlejsí úcinky.Taký scénár by ospravedlnoval masivní screening a lécbu vsech pozitivních testu.

V soucasné dobe vsak neexistuje zádný spolehlivý prístup pro lékare, který by urcil, které z techto malých typu rakoviny identifikované biopsií jsou potenciálne nebezpecné a které zustávají po celý zivot neskodné. Navíc vsechny soucasné lécby predstavují podstatná rizika a dlouhodobé vedlejsí úcinky.
Garnick ríká, ze pocet muzu, kterí by museli dostat lécbu a potenciálne trpet dusledky lécby, aby úspesne zabránili jedinému úmrtí na rakovinu prostaty, primely pracovní skupinu, aby doporucila rozsáhlé testování PSA pro vsechny pacienty bez príznaku rakovina prostaty.

Dve studie z roku 2009, jedna v Evrope a jedna v USA, náhodne rozdelily zdravé muze ve svých 50 letech a 60 let na dve skupiny. Jedna skupina byla periodicky vysetrována na rakovinu prostaty pomocí testování PSA, adigitální rektální vysetrení nebo obou, zatímco druhá skupina dostávala standardní lékarskou péci podle potreby bez toho, aby jí byla nabídnuta rutinní testování.
Evropská studie ukázala, ze pouze ti, kterí byli testováni a léceni pro rakovinu prostaty, meli riziko úmrtí 20%, ackoli takový pokles nebyl pozorován ve studii USA. Zádná studie neprokázala, ze ti, kterí byli testováni a léceni, meli delsí ocekávanou délku zivota ve srovnání s temi, které nebyly nabízeny rutinní testy.
Výzkumníci v evropské studii dospeli k záveru, ze asi 1400 muzu by muselo být vysetreno, aby zabránilo jedinému cloveku umírat rakovinu prostaty, coz by vedlo k tomu, ze dalsích 48 pacientu bude muset podstoupit lécbu, zatímco dalsích 47 muzu bude pravdepodobne trpet závaznými vedlejsími úcinky , jako je inkontinence a impotence, zpusobené zárením nebo chirurgickým zákrokem.
Garnick vysvetluje:

"Celková míra úmrtnosti ze vsech prícin nebyla statisticky odlisná jak u vysetrovaných, tak i nekontrolovaných skupin. Bohuzel údaje o úmrtnosti shromázdené za posledních 25 let ukazují, ze prirozená historie rakoviny prostaty není tak prímá jako moji kolegové a já jsem kdysi veril "Mnoho rakovin nikdy nevyvolá problémy behem zivota pacienta, a proto nemusí být léceno, prinejmensím okamzite."

Podle zjistení z dlouhodobé kanadské studie míra úmrtnosti na karcinom prostaty u muzu, kterí si vybrali aktivní sledování nebo opozdenou lécbu po testování PSA, vedla k diagnóze rakoviny o 1% v prubehu 10 let v porovnání s 0,5% úmrtností zpusobeným po komplikacích chirurgie rakoviny prostaty do jednoho mesíce po operaci.
Garnick prohlasuje:

"Nejdulezitejsím faktem je, ze pocátecní rozhodnutí o predcasném ukoncení lécby nemusí být nutne konecné. Chirurgie, radiacní a dalsí terapie jsou stále jeste k dispozici a vetsina soucasných údaju naznacuje, ze výsledek nebude negativne ovlivnen zpozdením. zlepsuje nasi schopnost prizpusobit lécbu jednotlivcum spíse nez vzdy zacházet se vsemi. "

Výsledky tohoto rozhodnutí naznacují, ze jak lékari, tak i pacienti potrebují presné vedecké poznatky o techto otázkách, zejména behem diskuse mezi lékarem a pacientem. Garnick komentuje: "Musíme mít odvahu jednat na dukazech a ne jen na nase presvedcení."
Napsal Petra Rattue