Co má vedet o poporodní depresi?

Obsah

1. Symptomy
2. Príciny
3. Diagnóza
4. Lécba
5. Tipy pro zivotní styl
6. Statistika

Postpartum deprese (PPD) je typ deprese, která postihuje nekteré zeny po porodu dítete.

Symptomy zahrnují smutek, zmeny ve spánku a zpusoby stravování, nízkou energii, úzkost a podrázdenost.

Stav se obvykle rozvíjí behem 4 az 6 týdnu po porodu, ale muze trvat nekolik mesícu, nez se objeví.

Není známo, proc se vyskytuje PPD. Nicméne deprese není známkou toho, ze nemáte rád svuj nový príchod, nebot se nekteré matky bojí. Jedná se o psychologickou poruchu, která muze být úcinne lécena pomocí podpurných skupin, poradenství a nekdy i léku. Kazdý, kdo má príznaky, by mel okamzite navstívit svého lékare.

Tento typ deprese neovlivnuje pouze matky. Jedna studie zjistila, ze priblizne 10% nových otcu má postpartum nebo prenatální depresi. Nejvyssí míru lze nalézt 3 az 6 mesícu po porodu.

Symptomy

PPD je typ deprese, která nastává bezprostredne po porodu.

Poporodní deprese muze postihnout rodice ruznými zpusoby. Níze uvádíme nekteré bezné príznaky a príznaky:

• pocit, ze je ohromen a uveznen, nebo ze je nemozné zvládnout
• nízká nálada, která trvá déle nez týden
• pocit odmítnutí
• plakat hodne
• cítit se vinný
• castá podrázdenost
• bolesti hlavy, bolesti zaludku, rozmazané videní
• nedostatek chuti k jídlu
• ztráta libida
• panický záchvat
• pretrvávající únavu
• problémy s koncentrací
• snízená motivace
• problémy se spánkem
• rodic nemá zájem o sebe
• pocit nedostatecnosti
• nevysvetlitelný nedostatek zájmu o nové díte
• nedostatek touhy se setkat nebo zustat v kontaktu s práteli

PPD není stejné jako díte blues, které postihuje mnoho nových rodicu nekolik dní po porodu. Nicméne, pokud je schopnost opakovat kazdodenní rutinu významne narusena kvuli nízké nálade, je to známka dlouhodobejsí deprese.

Mnoho lidí s PPD neríká lidem, jak se cítí. Partneri, rodina a prátelé, kterí jsou schopni vyzvednout známky poporodní deprese v rané fázi, by je meli povzbudit, aby co nejdríve dostali lékarskou pomoc.

Nekterí lidé s poporodní depresí mohou mít myslenky na poskození jejich dítete. Mohou také uvazovat o sebevrazde nebo sebevrazde. Ani rodice ani díte nejsou ve vetsine prípadu poskozeny, ale tyto myslenky mohou být desivé a straslivé.

Príciny

PPD je pravdepodobne výsledkem nekolika faktoru. Jeho presné príciny vsak dosud nejsou známy.

Deprese je obvykle zpusobena emocionálními, stresujícími událostmi, biologickou zmenou, která zpusobuje nerovnováhu chemických látek v mozku, nebo obojí.

Následující faktory mohou prispet k PPD:

• fyzické zmeny tehotenství
• nadmerné starosti o díte a povinnosti být rodicem
• komplikovaná nebo obtízná práce a porod
• nedostatek podpory rodiny
• starosti o vztahy
• financní problémy
• osamelost, nemají blízké prátele a rodinu
• historie problému dusevního zdraví
• zdravotní dusledky porodu, vcetne mocové inkontinence, anémie, zmen krevního tlaku a zmen metabolismu.
• hormonální zmeny v dusledku náhlého a závazného poklesu hladin estrogenu a progesteronu po porodu
• zmeny cyklu spánku

Potíze s kojením mohou být také spojeny s PPD. Nové matky, které mají problémy s kojením behem dvou týdnu po narození dítete, mají vyssí riziko PPD o 2 mesíce pozdeji, podle studie provedené na Univerzite v Severní Karolíne na Chapel Hill.

Lidé s rodinnou anamnézou deprese mají vyssí riziko, ze se sami vyvinou. Nicméne, nikdo neví, proc k tomu dojde.

Predchozí diagnóza bipolární poruchy muze také zvýsit riziko vzniku PPD ve srovnání s jinými lidmi s novým dítetem.

Diagnóza

Diagnostika PPD závisí na rozpoznání problému se spánkem, úzkosti a soustredení problému.

Lékar muze smerovat k vyloucení dítete blues tím, ze pozádá osobu s podezrelým PPD, aby vyplnila dotazník pro depresi.

Lékar se casto zeptá, zda se za poslední mesíc cítili nízká nálada, deprese nebo beznadej. Budou také dotazovat, zda nový rodic stále tesí aktivitám, které by je obvykle zpríjemnily.

Lékar se muze také ptát, zda má pacient:

• problémy se spánkem
• problémy pri rozhodování a soustredení
• problémy se sebeduverou
• zmeny chuti k jídlu
• úzkost
• únava, bezdomovost nebo neochota úcastnit se jakékoliv fyzické aktivity
• pocit viny
• se stát sebekritictejsí
• sebevrazedné myslenky

Jediný, kdo odpovedel "ano" na tri z výse uvedených otázek, pravdepodobne má mírnou depresi. Osoba s mírným PPD je stále schopna pokracovat v kazdodenních aktivitách. Více odpovedí "ano" naznacují závaznejsí depresi.

Pokud matka odpovedela "ano" na otázku poskození sebe nebo díte, je automaticky diagnostikována jako závazná PPD.

Nekteré matky, které nemají zádného partnera ani blízké príbuzné, které by jim pomohly, mozná nebudou chtít odpovedet na tyto otázky otevrene, protoze se obávají, ze budou diagnostikováni poporodní deprese a své díte odnesou.

To je nepravdepodobné. Díte je odebíráno jen v extrémních situacích. Dokonce i ve velmi tezkých prípadech, kdy musí být pacient hospitalizován na klinice dusevního zdraví, obvykle k nemu doprovází díte. Pokud bude mít nový rodic závazné deprese, bude mít velké potíze s fungováním vubec, nebude schopen vubec fungovat a bude potrebovat rozsáhlou pomoc od specializovaného týmu pro dusevní zdraví.

Lékar muze také objednat nekteré diagnostické testy, jako jsou krevní testy, aby zjistil, zda existují nejaké hormonální problémy, napríklad ty, které jsou zpusobeny nedostatecnou aktivitou stítné zlázy nebo anémie.

Lécba

Noví rodice, kterí mají pocit, ze projevují príznaky PPD, by se meli obrátit na svého lékare. Ackoli obnova muze nekdy trvat nekolik mesícu, a v nekterých prípadech i delsí, je lécitelná.

Nejdulezitejsím krokem na ceste k lécbe a obnove PPD je uznání tohoto problému. Rodina, partneri a podpora blízkých prátel mohou mít zásadní dopad na rychlejsí zotavení.

Je lepsí, aby osoba s PPD vyjádrila, jak cítí lidem, kterým muze duverovat, spíse nez potlacením emocí. Existuje riziko, ze se partneri nebo ostatní blízcí budou cítit vylouceni, coz muze vést k obtízím se vztahem, které zvysují PPD.

Svépomocné skupiny jsou prínosné. Nejen ze poskytují prístup k uzitecnému vedení, ale také prístup k ostatním rodicum s podobnými problémy, obavami a príznaky. To muze snízit pocit izolace.

Léky

Lékar muze predepsat antidepresivum u lidí s tezkým PPD. Pomáhají vyrovnávat chemické látky v mozku, které ovlivnují náladu.

Antidepresiva mohou pomoci s podrázdeností, beznadejí, pocity neschopnosti zvládnout, soustredení a nespavost. Tyto léky mohou pomoci s vyrovnáváním se také s lepením dítete, ale muze trvat nekolik týdnu, nez se stane úcinným.

Nevýhodou je, ze antidepresivní chemikálie mohou být prenáseny kojencum materským mlékem a dlouhodobé riziko je jen málo. Podle nekterých malých studií jsou s nejvetsí pravdepodobností nejbezpecnejsím uzíváním tricyklických antidepresiv, jako je imipramin a nortriptylin, pri kojení dítete.

TCA nejsou vhodné pro osoby s anamnézou onemocnení srdce, epilepsií nebo tezkou depresí s castými sebevrazednými myslenkami.

U osob, které nemohou uzívat TCA, muze být predepisován selektivní inhibitor zpetného vychytávání serotoninu (SSRI), jako je paroxetin nebo sertralin. Mnozství paroxetinu nebo sertralinu, které se nakonec dostane do materského mléka, je minimální.

Matka s PPD by mela diskutovat o moznostech krmení se svým lékarem, takze výber správného lécení, který muze zahrnovat antidepresivum, je bezpecný jak pro ni, tak pro díte.

U pacientu s postnatální psychózou, u kterých muze matka mít halucinace, sebevrazedné myslenky a iracionální chování, mohou být predepsané tlumivky. V takových prípadech by vsak léky mely být uzívány po krátkou dobu. Nezádoucí úcinky zahrnují:

• ztráta rovnováhy
• ztráta pameti
• svetlem
• ospalost
• zmatek

Psychologické terapie

Kognitivní behaviorální terapie je jednou z mozností lécby PPD.

Studie zjistily, ze kognitivní behaviorální terapie (CBT) muze být úspesná v mírných prípadech PPD.

Kognitivní terapie je také úcinná u nekterých lidí. Tento typ terapie je zalozen na principu, ze myslenky mohou vyvolat depresi. Jednotlivec se ucí, jak lépe zvládat vztah mezi jejími myslenkami a stavem mysli. Cílem je zmenit myslenkové vzorce tak, aby se staly pozitivnejsími.

Pro osoby s tezkou depresí, kde je motivace nízká, jsou terapie samotná méne úcinná. Vetsina studií se shoduje, ze nejlepsí výsledky pocházejí z kombinace psychoterapie a léku.

Elektrokonvulzivní terapie

Pokud jsou príznaky tak závazné, ze nereagují na jinou lécbu, mohou tezit z elektrokonvulzivní terapie (ECT). To vsak bylo navrzeno pouze tehdy, kdyz nebyly úspesne provedeny vsechny dalsí moznosti, napríklad léky.

ECT se aplikuje pod celkovou anestezií a svalovými relaxanci. ECT je obvykle velmi úcinná v prípadech velmi tezké deprese. Prínosy vsak mohou být krátkodobé.

Nezádoucí úcinky zahrnují bolesti hlavy a ztrátu pameti, které jsou obvykle, ale ne vzdy, krátkodobé.

Lécba závazné poporodní deprese

Osoba s vázným PPD muze být odkázána na tým specialistu, vcetne psychiatru, psychologu, pracovní terapeutu a specializovaných zdravotních sester. Pokud se lékari domnívají, ze existuje riziko, ze pacientka nebo její díte budou hrozící, muze být hospitalizována na klinice pro dusevní zdraví.

V nekterých prípadech muze partner nebo rodinný príslusník pecovat o díte, zatímco se jedná o osobu s PPD.

Tipy pro zivotní styl

Cím více doktor v prubehu tehotenství nebo dokonce pred tehotenstvím o lékarské a rodinné anamnéze ví, tím vyssí je pravdepodobnost prevence PPD.

Následující zmeny mohou pomoci:

• Postupujte podle vyvázené a zdravé výzivy.
• Casto jívejte, abyste udrzeli hladinu cukru v krvi.
• Získejte nejméne 7 az 8 hodin kvalitního spánku kazdou noc.
• Vytvorte seznamy a organizujte je, abyste snízili stres.
• Budte otevreni v rozhovoru s blízkými práteli, partnery a cleny rodiny o pocity a obavách.

Obratte se na místní skupiny svépomoc.

Life hacks: Lécba poporodní depreseKliknete zde pro dalsí tipy, jak se vyrovnat s poporodní depresí.Prectete si ted

Statistika

Výzkumníci z Northwestern Medicine hlásili v JAMA Psychiatry, ze poporodní deprese postihuje priblizne 1 kazdých 7 nových matek.

Ve své studii zahrnující více nez 10 000 matek zjistili, ze témer 22 procent z nich bylo depresivních, kdyz byli sledováni 12 mesícu po porodu.

Tým také zjistil, ze:

• Více nez 19 procent zen, které byly vysetreny na depresi, se povazovalo za ublizované.
• Velký podíl matek, kterí byli diagnostikováni poporodní depresí, byli dríve diagnostikováni s jiným typem deprese nebo úzkostné poruchy.

Kanadská studie zjistila, ze poporodní deprese je mnohem castejsí v mestských oblastech.Bylo zjisteno, ze mezi zenami zijícími v mestských oblastech je 10% riziko deprese po porodu ve srovnání s 6% rizikem pro zeny ve venkovských oblastech.