Fyzická aktivita nezhorsuje stárnutí svalové hmoty

Na rozdíl od dlouhotrvající víry je spojení mezi cvicením a pomalejsím stárnutím svalu "nepravdepodobné", podle nového genetického výzkumu z Velké Británie.
Jamie Timmons, profesor systémové biologie ve skole sportu, cvicení a zdravotních ved na univerzite v Loughborough a jeho kolegové, píse o své studii, která nabízí nové poznatky o procesu stárnutí u lidí, PLOS Genetics.
V tiskovém prohlásení Timmons vysvetluje, ze jejich dukazy pretvárejí mnoho dlouhotrvajících predpokladu o tom, ze stárnutí je vzhuru nohama.
Napríklad centrum UK pro výzkum stárnutí radí vláde, ze stárnutí svalu je zpusobeno nedostatkem fyzické aktivity, ríká Timmons.
"Nicméne, kdyz se podíváme na zmeny v lidském svalu s vekem, u obou lidí z Velké Británie a USA, nedodrzujeme fyzickou aktivitu, která mení biologické zmeny spojené s vekem," dodává.
On a jeho kolegové zjistili, ze reakce na cvicení je pro cloveka velmi variabilní a ze preexistující génové stavy mohou predpovedet, jak svaly reagují na fyzickou aktivitu.
Ve svém príspevku popisují také, jak identifikovali biologické molekuly, které mohou rídit reakci lidského tela na cvicení.

Reprodukovatelný molekulární profil lidského svalového stárnutí

Nejvetsím problémem pri stárnutí je ztráta svalové hmoty. Pro nekteré lidi, výsledky cvicení v tom, co Timmons popisuje jako "dobré funkcní úcinky", ale pro asi 25% lidí cvicení nemá zádné takové výhody, protoze proste nemuze rust svalu.
"Strucne receno, jednoduché spojení mezi stárnutím svalu a nedostatkem cvicení není prijatelné," tvrdí.
Pro studii Timmons a kolegové vytvorili reprodukovatelný molekulární profil nebo chemický otisk prstu pro lidské svalové stárnutí.
Kombinovali tuto analýzu s rozsáhlými údaji o úcinku výcviku na cvicení, aby zjistili, jak ruzné otisky prstu reagovaly na vytrvalostní trénink. Cílem bylo identifikovat molekulární procesy prevázne spojené s vekem a nikoliv zivotním prostredím nebo zivotním stylem.
Oni písí:
"Byli jsme schopni identifikovat jedinecné genetické dráhy spojené s rustem lidského svalu a vekem a byli schopni to vyvodit lidské svalové vekové molekulární procesy se objevují odlisné od procesu, které jsou prímo regulovány temi, které jsou fyzikálními aktivitami."
Jinými slovy, vek má svuj vlastní vliv na sval, který je oddelen od fyzické aktivity.
Dobrým príkladem je jeden z nejpozoruhodnejsích nálezu, "aktivní podpis rapamycinu", který má signální dráhu známou jako mTOR.
Zjistili, ze tento podpis je urcen geny, které jsou témer zcela neaktivní u lidí, kterí jsou schopni zvýsit libovolnou svalovou hmotu.
Kdyz zkoumali úcinek 20 týdnu vytrvalostního tréninku na skupinu dobrovolníku, zjistili, ze ti, kterí získali nejslabsí tkánovou masu, "potlacili signalizaci mTOR behem tréninku", neco, co se jeste nevidelo.
Pro ty, jejichz geny nezpusobily potlacení signalizace mTOR, znamenalo, ze bez ohledu na to, jak tvrde se cvicí, nezastavilo jejich svalové stárnutí.

Výzkumníci pouzívají neklasický prístup, který zkoumá produkty genu, které nejsou samy o sobe

Timmons ríká, ze je zjistení nadseni a oni se je nyní pokousejí dále:
"V ideálním prípade bychom mohli identifikovat drogu, která zpomaluje rychlost stárnutí pro pouzití u lidí, kterí trpí rychlým stárnutím, zejména u lidí, kterí nejsou schopni budovat svalovou tkán s cvicením," ríká Timmons.
Vysvetluje, ze existují pokusy o nalezení genu, které kontrolují stárnutí u lidí, ale tyto studie se opíraly o klasický prístup, DNA sekvenování.
On a jeho tým pouzili jiný prístup, zmerili variaci chemických látek, které produkují geny.

"Tímto zpusobem jsme schopni zachytávat príslusné funkce snadneji a s mnohem nizsími náklady," dodává.
Objev chemického podpisu lidského svalového stárnutí, který lze reprodukovat, znamená, ze screening léku má nyní platnou referencní hodnotu, aby se zameril spís na teorii nez na teorii.
Výzkumníci v soucasné dobe sledují radu teorií stárnutí, vcetne tech, které naznacují, ze zánet má koreny, a dalsí, ze jde o oxidacní stres nebo volné radikály.
Ale Timmons ríká, ze jejich závery vylucují "mnoho z techto starých nápadu".
On a jeho kolegové ocekávají, ze jejich studium se setká se smísenou reakcí: nekterí skeptici by to mohli povazovat za nárocné na jejich predklinické modely a jiní jako biotechnologický prumysl, mohli by to víc otevreneji a pravdepodobne chtejí prijmout dále.
Je zajímavé kontrastovat s temito nálezy, které tvrdí výzkumníci, kterí nasli cvicení, mohou chránit stárnoucí mozky.
Napsal Catharine Paddock PhD