Stíznosti na zdravotní péci o pacienty jsou mnohem vyssí nez oficiální zprávy o zdravotní péci

Podle výzkumu publikovaného v roce 2006 BMJ otevreno, oficiální stíznosti týkající se zdravotní péce jsou potenciálne pouze "spickou ledovce". Mnoho dalsích lidí, zejména tech, kterí mají spatné zkusenosti se sluzbami, má pocit, ze mají oprávnený duvod k podání stíznosti, ale neudelali to proto, ze "nemají energii", "myslí si, ze to nijak nezmení" a "nevedí, kam obrátit se na "jako nekteré z hlavních duvodu, pro které nebyla podána stíznost.
Výsledky jsou zalozeny na náhodném vzorku 1 500 svédských dospelých ze Stokholmu, Svédsko v roce 2008, kterí byli dotazováni s ohledem na jejich pozitivní nebo negativní zkusenosti se zdravotní pécí. Jednou z otázek byla otázka, zda nekdy podali oficiální stíznost na personální setkání jako pacienta nebo príbuzného, ??a kdyby se nikdy vubec nemysleli, ze mají legitimní prícinu.
Celková odpoved byla 62% nebo 992 osob. Podle zjistení byly dobré zkusenosti (60%) témer dvojnásobné jako ty spatné (34%), pricemz 5,5% respondentu uvedlo, ze nemají zádné zkusenosti se zdravotní pécí. Z 867 úcastníku s úplnými a relevantními údaji se ti, kterí meli dobré zkusenosti, stezovali méne, zatímco pouze 1,5% podalo formální stíznost, ve srovnání s méne nez jedním z dvaceti (4,8%), kterí údajne meli spatné zkusenosti.
Nicméne, bez ohledu na to, ze témer 8% lidí s dobrými zkusenostmi ríkalo, ze mají duvod k stíznosti, vynechali. Podíl vzrostl na témer ctyri z deseti (37%) mezi temi se spatnými zkusenostmi.
Celkove se to projevuje na oficiální míre stíznosti, která ciní pouhých 3% nebo 23 osob, pricemz témer jeden z peti lidí, tj. 18,5% nebo 159 lidí má pocit, ze má duvody k podání stíznosti, ale na ne nekonal.
Vedci objevili silné spojení mezi typem zkuseností a duverou ve zdravotní péci. Zatímco ti, kterí udelali spatné zkusenosti, projevili malou duveru ve zdravotní péci, ti s dobrými zkusenostmi se domnívají, ze se ve zdravotnictví hodne verili.
Výsledky ukázaly, ze jeden ze trí lidí, kterí oznámili, ze mají duvody k podání stíznosti, ale neucinili tak, uvedli, ze mají malou duveru ve zdravotní péci, zatímco 9 z 10 lidí, kterí nemají duvod stezovat, vysokou duveru ve zdravotní péci.
Podle vedcu má duvera v zdravotní péci zásadní význam pro to, aby pacienti byli v souladu s lécbou a v podstate vedli k udrzení bezpecnosti pacienta.
Nejbeznejsí odpoved na to, ze nebyla podána stíznost, i kdyz lidé cítili, ze mají dostatecné duvody k tomu, byly duvody jako: "Nemel jsem sílu" nebo "nevedel jsem, kam se obrátit". a "to stejne nemá zádný rozdíl." Výzkumníci byli "znepokojeni", kdyz zjistili, ze nekterí lidé se domnívají, ze postup pri podávání stízností byl prílis komplikovaný a obávali se.
Zduraznují skutecnost, ze pocet stízností postupne stoupá, a to i presto, ze se týká velkého poctu rocních pobytu ve zdravotnictví ve Stockholmu jen malá cást stízností.
Vedci dospeli k záveru:

"[Nase] studie naznacují, ze stíznosti na zdravotní péci podané ... odhalují pouze spicku ledovce. Zdá se, ze stíznosti jsou znacne podhodnocené, zejména u tech, kterí mají negativní vseobecné zkusenosti se zdravotní pécí."

Vedci poukazují na to, ze zjistení zahrnuje rozvoj odpovídajících sluzeb, stejne jako budoucí prevenci chyb.
Napsal Petra Rattue