Prekonání strachu není pro dospívající snadné
Reakce dospívajících na nebezpecí nebo strach zustávají silné, i kdyz hrozná situace uplynula, podle nové studie provedené experty Weill Cornell Medical College.
Zpráva, která byla zverejnena v Sborník národní akademie ved (PNAS)tvrdí, ze kdyz hrozba zasáhne mozku dospívajících, ztratí se jejich schopnost zmizet strach, coz muze predstavovat úzkost a stres, který se bezne vyskytuje v dospívání.
Toto je první studie, která dekóduje získávání strachu a strach záchranné ucení na úrovni neuronu u mysí - synaptická aktivita mysí v této oblasti je velmi podobná tomu, co se deje v lidských neuronových sítích.
Dr. Siobhan S. Pattwell, komentoval:
"Toto je první studie, která ukázala v experimentu, ze dospívající lidé snízili ucení o zániku strachu. Nase nálezy jsou dulezité, protoze by mohly vysvetlit, proc epidemiologové zjistili, ze úzkostné poruchy se objevují behem dospívání nebo tesne pred adolescentou. ze více nez 75 procent dospelých s obavami souvisejícími se strachem muze vystopovat koreny své úzkosti pred starsími veky. "
Podle doktora Francise Leeho, profesora farmakologie a psychiatrie na Weill Cornell Medical College a osetrujícího psychiatra v nemocnici NewYork-Presbyterian Hospital / Weill Cornell Medical, výsledky studie ukazují, ze behem dospívání se zmena plasticity vyskytuje v prefrontální kure mozku, stejne jako nedostatek schopnosti zbavit se strachu.
"Tato studie je první, která projevuje cinnost na synaptické úrovni, a to jak pri získávání strachu, tak pri zániku strachu - a zjistíme, ze zatímco tyto ary fungují dobre jak u mladsích, tak u starsích mysí, neurony spojené s vymíráním strachu nejsou tak aktivní u dospívajících Pokud se mladiství ucí, ze neco, co je kdysi vystrasilo, není nebezpecí, pak je zrejmé, ze standardní metody znecitlivení ze strachu nemusí na nich fungovat.
Tyto nové poznatky o synaptickém spojení dospívajících mozku, které nereagují optimálne, pomohou klinickým pracovníkum pochopit, ze oblast mozku pouzívaná pri záchrane strachu nemusí být v tomto citlivém vývojovém období úcinná u adolescentu, "rekl Dr. Lee.
Odpoved na strach není nikdy ztracena behem mysí dospívání
Strachové ucení je extrémne adaptivní proces, který jsme získali behem evolucního procesu, abychom rádne reagovali na spoustece nebezpecnosti. Pokud jde o psychiatrické poruchy, strach je více pretrvávající a má tendenci se pretrvávat i po nebezpecné nebo strasné situaci. Tento typ strachu je hlavní cástí posttraumatické stresové poruchy (PTSD), stejne jako mnoho dalsích úzkostných poruch.Soucasná lécba vcetne terapie expozicí pusobí tak, ze clovek je zranitelný vuci urcitým podnetum, které mohou být spojeny s necím, proc se bojí. Tyto druhy lécby se pouzívají pro mnoho ruzných druhu strachu, vcetne teen úzkosti o chodu do skoly a poválecné PTSD.
Deti a dospívající jsou diagnostikovány s úzkostnými poruchami více a více, nicméne, strach vyhynutí expozicní metody úspesnosti jsou známy. Vedci z této studie se rozhodli zjistit, zda tyto metody skutecne pomáhají dospívajícím.
Proces se uskutecnil v Institutu Sackler pro vývojovou psychobiologii Weill Cornell a byl veden jeho reditelem Dr. B.J. Caseyem, profesorem psychologie psychologie u Weill Cornell.
Behem vysetrování byli úcastníci - vcetne dospelých, dospívajících a detí - pozádáni, aby nosili sluchátka a meridla, aby zmerili svuj pot, zatímco se podívali na pocítacové monitory, které ukazovaly radu zlutých a modrých ctvercu. Jeden ctverec byl spojen s tichým hlukem. Jinými slovy, polovina casu, kdy by modré ctverce zpusobilo zvuk, který se lidem nelíbil.
Kdyz se objevil zvýsený pot, znamenalo to, ze se dobrovolníci rozvinuli strach ze zvuku a spojili obraz s hlukem.
O den pozdeji se skupina vrátila do zarízení a byla pozádána, aby se podívala na stejnou sérii jako predchozí den. Nicméne námestí nevyvolalo nepríjemný hluk, který mel predchozí den.
Doktor Pattwell vysvetlil: "Teenagery vsak nezmenily svou odpoved na strach a udrzeli si strach v prubehu dalsích zkousek, kdy se nehrál zádný hluk."
Výzkumní pracovníci poznamenávají, ze deti a dospelí úcastnící se pokusu snadno zjistili, ze ani modré nebo zluté ctverce nebyly spojeny se zvukem, a proto se jejich strach rychle snízil.
Vysetrování zahrnující mysi, které zahrnovalo normální strachové stavy, které se casto vyskytovaly v techto studiích na zvíratech, ukázaly, ze výsledky jsou velmi podobné. Dvacet devítidenní mysi, které jsou povazovány za dospívající, nemely pokles jejich odezvy na strach, a to ani poté, co nebyl prítomen spoustec. Navíc jejich odezvy na strach se vubec nezmenily, ani kdyz byli starsí.
Dr. Ipe Ninan, elektrofyziolog v NYU Langone Medical Center a pomocný profesor psychiatrie, spolupracoval s odborníky na analýzu mysích mysí behem procesu.
Stanovili, ze prelimbální oblast v prefrontální kure, která je oblastí mozku, která se zabývá emocí, je spustena behem akvizice strachu. Infralimbická prefrontální kura funguje tak, ze eliminuje tuto asociaci strachu.
Pattwell pokracoval: "U mladých a starých mysí vidíme plasticnost, coz je aktivita v infralimbickém kortexu, která pomáhá zvíratum snízit reakci na strach, kdyz se hrozba uz neplatí. Je zajímavé, ze jsme podobné aktivity neprojevili u adolescentních mysí. "
Autori poznamenávají, ze by se mel uskutecnit mnohem více výzkumu, aby bylo mozné plne porozumet reakci na strach a jeho roli u lidí behem dospívání.To zahrnuje, zda geny hrají roli v tom, jak je náchylný dospívající se bát ucení, a co muze a melo by udelat, aby pomohlo temto dospívajícím resit jejich strachy.
Dr. Lee dospel k záveru:
"Potrebujeme prozkoumat personalizované prístupy k lécbe techto strachu a úzkostných poruch u mladistvých. Je nezbytné, abychom nasli zpusob, jak pomoci dospívajícím stát se odolnejsí vuci strachu, který zazívají behem dospívání, aby zabránili tomu, aby vedly k zivotnímu období úzkosti a Deprese."
Napsal Christine Kearney
Lécba lécení rakoviny prostaty po testování genu BRCA2
Nový výzkum zverejnený v britském zurnálu rakoviny ukazuje, ze rutinní testování chybného genu BRCA2 u muzu mladsích 65 let s rakovinou prostaty by mohlo pomoci identifikovat muze, kterí by mohli tezit z nových typu cílené lécby. Priblizne 9 500 muzu ve veku do 65 let je kazdorocne diagnostikováno s rakovinou prostaty, pricemz asi ctvrtina vsech prípadu ve Velké Británii.
Výzkumníci objevují nový gen silne spojený s rakovinou prsu
V nové studii publikované v Nature Genetics vedci odhalili mutace v genu, o kterých se ríká, ze jsou silne spojeny s vývojem rakoviny prsu. Vedci nalezli jednu mutaci RECQL u polských zen, která byla spojena s petinásobným zvýsením rizika rakoviny prsu. Celosvetove je rakovina prsu nejcastejsí rakovinou u zen.