Out of sight není na pameti pro malé deti

Pred rokem a pul desetiletí ucebnice lidského rozvoje ucí, ze deti od 6 mesícu nebo mladsí nemely smysl, zda objekt stále existuje, i kdyz je mimo zrak. Napríklad, pokud rodice nebyli ve stejné místnosti jako díte, díte verilo, ze jeho rodice uz neexistují, coz je z psychologických pojmu nazýváno, ze nemá smysl "stálost objektu".
V dnesní dobe psychologové vedí, ze rec "mimo zrak, mimo mysl" je nepravdivá a neplatí automaticky pro malé deti. Otázkou je, kolik si deti mohou vzpomenout na své prostredí a jaké specifické informace je treba získat jejich mozkem, aby jim pomohly sledovat tyhle veci?
Podle nové studie Johns Hopkins psycholog a odborník na vývoj dítete, který byl publikován v nedávném vydání casopisu Psychologická veda, mozky detí obsahují sadu vestavených "ukazatelu" a prestoze si nemohou pamatovat podrobnosti o predmetu, který jim byly ukázány a které byly poté skryty, tyto "ukazatele" jim pomáhají udrzet si predstavu, ze neco, co videli, zustává v jejich pamet, i kdyz uz není v dohledu.
Melissa Kibbe, postdoctorální vedec na katedre psychologických a mozkových ved na Kriegerove skole umeleckých a vedních v Johns Hopkins, která obe spolupracovala s Alanem Lesliem na Rutgersove univerzite, uvedla:

"Tato studie se zabývá jedním z klasických problému ve studii o vývoji kojencu: Jaké informace si deti potrebují vzpomenout na nejaký objekt, aby si vzpomneli, ze stále existuje, jakmile je mimo jejich názor?" Odpoved je velmi málo.

Tým zjistil, ze i kdyz si deti nemohou vzpomenout na tvary dvou skrytých objektu, jsou prekvapeni, kdyz tyto objekty úplne zmizí, coz vede vedce k záveru, ze deti si mohou pamatovat existenci objektu, aniz by si pamatovali, jaký je tento objekt.
Kibbe, která provedla vetsinu práce na této studii pri studiu doktorátu Leslieho v laboratori u Rutgers, zduraznuje dulezitost tohoto objevu a ríká, ze poskytuje prehled o mechanismu mozku, který podporuje pamet v detství a pozdeji.
Vysvetluje:

"Nase výsledky zrejme naznacují, ze mozek má soubor" ukazatelu ", které pouzívá k vytycení vecí na svete, které potrebujeme sledovat. Samotný ukazatel nám nedává zádné informace o tom, co ukazuje ale to nám ríká neco, co je tam. Deti pouzívají tento smysl pro sledování objektu, aniz by si museli pamatovat, jaké jsou tyto objekty. "

Studie, kterou podporila Národní vedecká nadace, by mohla také pomoci dalsím vedcum pri stanovení presnejsího casového plánu týkajícího se kojencu a mentálních milníku.
Ve své studii výzkumníci poprvé umístili trojúhelník za obrazovku, zatímco byli sledováni starsími sestimesícními detmi, nez polozili za obrazovku druhou polozku (disk). Kdyz odebrali první obrazovku, aby odhalili ocekávaný puvodní trojúhelník, neocekávaný disk nebo vubec nic, sledovali reakce detí a merili casový interval dítete, který se díval na ocekávané výsledky ve srovnání s neocekávanými výsledky.
Pozorovali, ze deti sotva videly rozdíl, kdyz byly predmety vymeneny, coz naznacuje, ze si nezapamatovali o tvaru objektu. V myslích detí byla trojúhelník a disk prakticky totozní, zatímco kdyz jeden z objektu zmizel, deti byly prekvapeny a hledaly delsí cas na prázdném míste, coz naznacovalo, ze ocekávají, ze tam bude neco, kde by videli neco dríve.
Leslie z Rutgersho konstatoval:

"Strucne receno, zachovali si tusení."

Napsal Petra Rattue