Jeden ze trí lidí nad 60 zázitku v pozdejsí zivotní krizi

Jeden ze trí lidí starsích 60 let zazívá pozdejsí zivotní krizi.
Záver, který byl predlozen britské psychologické spolecnosti v Harrogate, pochází z nové studie University Greenwich psycholog Dr. Oliver Robinson, který vysvetlil, ze krize muze mít bud pozitivní nebo negativní výsledky na jejich pohodu.
Dr. Oliver Robinson rekl:

"Závery naznacují, ze desetiletí 60-69 je klícový cas pro rozvojovou krizi, a to by melo být cílem pokracujícího výzkumu."

V první fázi studie bylo zapojeno celkem 282 dobrovolníku starsích 60 let, kterí byli pozádáni, aby vyplnili on-line pruzkum, který vyhodnotil vnímaný dopad krize.
Výsledky ukázaly, ze od veku sedesáti, 32% muzu a 33% zen uvádelo, ze mají krizi.
Nejbeznejsím rysem techto krizových epizod byla lítost, následovaná:

• nemoc
• zranení sebe nebo ostatním
• péce o nemocného nebo postizeného

V druhé fázi výzkumníci provedli rozhovory s 20 subjekty. Odborníci to zjistili krizové epizody, které se úcastní nejméne dvou stresových zivotních událostí - úmrtí - událost zvysující povedomí, jako je vázné onemocnení nebo zdravotní potíze postihující jednotlivce nebo blízký vztah nebo ztrátu partnera nebo blízkého príbuzného.
Predchozí studie ukázala, ze smutek není jenom jediný pocit, ale celá série pocitu, které trvají dlouhou dobu, nez se dostanou a nemohou být specháni.
Stresující zivotní událost ciní jednotlivce vedom svého vlastního slabosti a smrti. Predcházející touhy a hodnoty osoby jsou prehodnoceny behem pozdejsí zivotní krize a výsledek této reevaluace muze mít nekolik podob.
Nekterí lidé byli pozitivní a reagovali s odolností a stanovili nové cíle, zatímco jiní se soustredili více na prítomnost, vdecní za kazdý den, který meli, a snazili se uzít si zivot víc, nez predtím.

Aby se zabránilo zklamání, nekterí lidé se vyhýbají vytvárení plánu nebo cílu, ustupují ze sveta a postupne se izolují.
Ackoli tento rozsah reakcí naznacuje, ze pozdejsí zivotní krize je vzdy transformacní, muze tato transformace vést bud k rustu, nebo k poklesu.
Doktor Robinson dospel k záveru:

"Zdá se, ze kdyz se události vyvolávající ztráty vyskytnou spolecne nebo v tesné blízkosti, schopnost cloveka zvládnout v sedesátých letech je ohromena a dochází k pozdnejsí zivotní krizi. zdravotních problému v této vekové skupine, které by mohly být postizeny událostmi krize. Budou také lépe umístit pomoc pri podpore pozitivního rustu po krizi. "

Napsal Sarah Glynn