Chování OCD u mysí zcela blokováno

Neurovedci MIT se podarilo zablokovat kompulzivní chování u mysí tím, ze aktivují mozkový obvod, který rídí kompulzivní chování.
Toto zjistení by mohlo prispet k rozvoji lepsí lécby obsedantne-kompulzivní poruchy (OCD) a Tourettova syndromu.
Priblizne 1 procenta dospelých Americanu má OCD a lécba obvykle zahrnuje kombinaci lécby a léku (zahrnujících léky proti depresi nebo antidepresiva).
Nekterí lidé, kterí nereagují na tyto moznosti lécby, podstupují mozkovou stimulaci, která prinásí elektrické impulsy v mozku. Podle výzkumu provedeného na Brown University muze elektrická stimulace mozkové síte vyvázit emocní stav pacientu, kterí jsou nejvíce postizeni OCD, coz jim pomáhá reagovat na konvencní terapii, která nebyla úcinná.

Krok ke zdokonalení lécby stimulace mozku

Nová technika pouzívaná v neurovedách, nazývaná optogenetika, umoznila výzkumníkum nastavit neuronovou aktivitu - tato technika jeste není pripravena k pouzití u lidí.
Co je optogenetika?

Nicméne, tato studie by mohla pomoci odborníkum identifikovat vzorce mozkové aktivity tím, ze urcí, kdy je najefektívnejsím casem podat lécbu.
Senior autorka studie Ann Graybielová, profesorka institutu MIT a clen McGovernského institutu pro výzkum mozku MIT rekl: "Nemusíte stimulovat po celou dobu. Muzete to udelat velmi jemne."
Graybiel pouzil model mysi, který vyvinul Feng, aby se pokusil zabránit kompulzivnímu chování.
Nekteré mysi ve studii nemely gen nazvaný Sapap3, který kóduje proteiny v synapsech neuronu umístených v striatu. Tato cást mozku je zodpovedná za závislost, opakující se behaviorální problémy a rozhodování.
Prostrednictvím Pavlovského kondicionování byla skupina mysí (normální i bez genu) vycvicena k nutkému zvanení po zvuku tónu, který se objevil nekolik sekund pred tím, nez vedci upustili vodu na nos. To umoznilo vedcum zkouset a prerusit nutkání (grooming) v urcitou dobu.
Normální mysi a mysi bez genu Sapap3 byly nakonec plne upraveny na zeních pri slysení tónu.
Po nekolika stovkách pokusu se vsak zmenilo chování obou skupin. Normální mysi cekaly az tesne predtím, nez voda dosáhla, aby zacala péce - tento typ chování se nazývá optimalizace.
Zatímco mysi bez genu nikdy nezachytila ??tuto optimalizaci chování. Pokracovali v zvanení, jakmile uslyseli tón.
To jasne naznacuje, ze jejich schopnost zastavit kompulzivní chování byla narusena. Vysetrovatelé verili, ze to muze být kvuli neúspesné komunikaci mezi striatum a neokortexem.
Pri pouzití svetla vedci rídili bunecnou aktivitu mysí tím, ze bunky navrzili k expresi proteinu citlivých na svetlo.
Mysi úplne zastavily své kompulzivní chování, jakmile výzkumníci stimulovali své svetelne citlivé kortikální bunky - který vyslal signály na striatum, kdyz tón prestal. Mysi bez genu jiz nebyly kompulzivní a upravovaly se jenom kdyz na ne padaly vody.
Lécba je povazována za výsledek signálu odesílaných z kortikálních neuronu do skupiny inhibicních neuronu v striatu, které rídí aktivitu striatálních bunek.
Hlavní autor clánku, Eric Burguière, rekl: "Aktivací této cesty bychom mohli vyvolat inhibici chování, která se zdá být v nasich zvíratech dysfunkcní."
Navíc výzkumníci provedli stejný optogenetický zásah, kdyz se mysi normálne upravovaly ve svých klecích. Po trech minutách svetelné stimulace mysi bez Sapap3 osetrovaly méne nez predtím.
Dalsím krokem pro Graybiel a Burguière je identifikovat markery aktivity mozku, které ukazují, kdy se lidé chovají nutkave. To by mohlo významne prispet ke zlepsení lécby hluboké stimulace mozku.

Neuron zobrazování na MIT by mohl poskytnout nahlédnutí do puvodu OCD

Neurovedci MIT také vyvinuli zpusob, jak sledovat, jak se mozkové bunky vzájemne sladí a rídí specifické chování. Jejich nová zobrazovací technika je zalozena na detekci vápenatých iontu v neuronech. To by mohlo pomoci mapovat mozek obvody, které nabídnou nahlédnutí na príciny OCD.

Napsal Joseph Nordqvist