Nový výzkum naznacuje, ze se nás tvar obliceje vyvíjel z násilí

Z oblasti evolucní biologie prichází nová studie naznacující, ze tvar nasí tváre je výsledkem násilí v nasich prehistorických predcích. Výzkumní pracovníci z nejnovejsí studie, publikované v Biologické recenze, ríkají, ze lidské tváre se vyvinuly tak, aby se minimalizoval dopad zranení z úderu na oblicej mezi muzi.

Tým, vedený biologem Davidem Cararerem a lékarem Michaelem H. Morganem z Utahské univerzity, se zameril na nase predek australopity. Jedná se o lidské primáty, které zily v Africe pred 6 az 1,2 miliony let.

Australopity mely smes lidských i lidoopu, chodily po dvou nohách, mely malé mozky, malé psovité zuby - stejne jako lidé - ale jejich zuby byly prílis velké.

Nejvíce známým príkladem australopitu je "Lucy", dobre zachovalá fosilizovaná kostra z Etiopie datovaná zhruba pred 3,2 miliony let.

Predtím nejvýznamnejsí hypotéza konstatovala, ze vývoj silných tvárí nasich predku byl dusledkem nutnosti zvýkat potraviny, které byly tezko rozdrtit, jako jsou orechy.

Ale Carrier ríká, ze australopiti mají vlastnosti, které by mohly posílit bojové schopnosti, jako jsou rozmery rukou, které jim umoznily vytvorit pest, coz je úcinné pri úderu ostatních. On pridává:

"Pokud by skutecný vývoj nasich rucních proporcí byl spojen s výberem pro bojové chování, mohli byste ocekávat, ze primární cíl, oblicej, budou procházet evolucí, aby ji lépe ochránili pred úrazem pri úderu."

Dodává, ze on a jeho kolegové se domnívají, ze kdyz lidé dnes bojují rukama, tvár je typicky hlavním cílem.

"To, co jsme zjistili, bylo, ze kosti, které trpí nejvyssí mírou zlomeniny v boji, jsou stejné cásti lebky, které vykazovaly nejvetsí nárust robustnosti behem evoluce bazálních homininu," ríká.

Fosilní záznam se shoduje s teorií

Carrier dále vysvetluje, ze takové kosti jsou soucástí lebky, která vykazuje nejvetsí rozdíl mezi australopití a lidskými muzi a zenami.

"Jinými slovy, muzské a zenské tváre se lisí, protoze cásti lebky, které se v boji lámou, jsou u muzu vetsí."

Ale co je nejdulezitejsí, poznamenává, ze takové rysy obliceje se nacházejí ve fosilním záznamu v dobe, kdy nasi predkové rozvinuli rucní proporce, které jim umoznily pest.

Dodává, ze spolecne "tato pozorování naznacují, ze mnohé z charakteristik obliceje, které charakterizují casné homininy, se mohly vyvinout, aby ochránily oblicej pred zranením behem boju s pestmi."

Tým konstatuje, ze jejich studie prispívá k pokracujícímu rozhovoru o roli násilí v nasí vývoji a ríkají, ze jejich práce naznacuje, ze násilí hrálo vetsí roli ve vývoji cloveka, nez vetsina antropologu obecne prijímá.

"Myslím, ze nase veda je zdravá," ríká Morgan, "a vyplnuje nekteré dlouhotrvající mezery ve stávajících teoriích, proc se muskuloskeletální struktury nasich tvárí vyvinuly tak, jak to delají."

Takový výzkum vývoje bezprostredních predchudcu lidského rodu Homo je relevantní, ríká tým, protoze poskytuje náhled na to, jak a proc jsme se vyvinuli do toho, cím jsme ted od nasich predku, kterí zili pred 4-5 miliony let.

Vyvinula nás civilizace násilnejsí?

Carrier ríká, ze jejich nový výzkum nejen poskytuje jiný duvod pro vývoj nasich tvárí, ale také "se zabývá diskusí o tom, zda nase vzdálená minulost byla násilná."

On pridává:

"Hypotéza, ze nasi ranní predkové byli agresivní, by mohla být padelená, kdybychom zjistili, ze anatomické postavy, které nás odlisují od jiných primátu, nezlepsily schopnost bojovat.

Výzkum, který nám ukázal, spocívá v tom, ze mnoho anatomických znaku velkých lidoopu a nasich predku, raných homininu (jako je bipedální drzení tela, proporce nasich rukou a tvar nasich tvárí) ve skutecnosti zlepsují bojové výkony. "

Tato debata o temné strane lidské prirozenosti se vrací k francouzskému filosofovi Rousseau, ríká Carrier, který ríká, ze filozof "tvrdil, ze pred civilizacemi jsou lidé slechtici, ze civilizace fakticky poskodila lidi a nás násilnejsí."

Dopravce dodává, ze tato myslenka zustala silná ve spolecenských vedách.

V roce 2013, Zdravotní novinky dnes uvedeno ve studii publikované v Lancet, který naznacoval srdecní onemocnení mezi starovekými mumiemi, byl castejsí nez se dríve myslelo.

Nadmerné úmrtí na diabetes spadly dramaticky do Velké Británie a Kanady

Zvlástní riziko úmrtí na cukrovku ve Velké Británii a Kanade kleslo od poloviny 90. let minulého století podle nové studie v casopise Diabetologia. Studie ukazuje, ze rozdíly v riziku úmrtí mezi pacienty s diabetem a bez ní se znacne zmensily. Autori Lorraine Lipscombeová, endokrinologka v nemocnici zenských nemocí v Torontu v Kanade a Marcus Lind z univerzity v Gothenburgu ve Svédsku a kolegové odhadli soucasnou míru úmrtnosti u milionu pacientu s diabetem (typ 1 a typ 2) ve srovnání pacientum bez cukrovky a tomu, jak se casem zmenily.

(Health)

Pap testy na rakovinu delozního cípku casto jdou na odpad

Zatímco mladsí zeny (mladsí 30 let) dostávají pravidelný screening s aktuálním návrhem zeme, 60% zen pokracuje v konzistentních Pap testy i po absolvování celkové hysterektomie. Závery pocházejí ze dvou ruzných zpráv CDC (Centra pro kontrolu a prevenci nemocí) a byly publikovány ve zpráve CDC o nemocnosti a úmrtnosti.

(Health)