Meditace mení genovou expresi, uvádí studie

Praktici to uz mnoho let osvedcují a nyní lékarská veda se probouzí k myslence, ze meditace opravdu má zdravotní prínos. Nová studie, publikovaná v casopise Psychoneuroendokrinologie, objevil specifické molekulární zmeny v tele po období rozvázné meditace.

Meditace není nová - s jejími koreny v prehistorii, to témer jiste predchází vedu, která ji nyní podporuje. Historie ukazuje, ze jeho praxe byla adoptována východními kulturami pred tisíci lety, s starovekými indickými písemnými daty, které se datovaly pred 5000 lety a popisují techniky. Ale je to relativne novácek na Západe.

Pro tuto studii výzkumníci porovnali úcinky dne intenzivní pozorné meditace ve skupine zkusených meditujících se skupinou netrénovaných subjektu, kterí si uzívali den tichých, ne-meditativních aktivit.

Po 8 hodinách lékari prokázali radu genetických a molekulárních rozdílu, vcetne snízených hladin prozánetlivých genu. To souvisí s rychlejsím fyzickým zotavením ze stresové situace.

Vedci z University of Wisconsin-Madison a Institutu biomedicínského výzkumu v Barcelone ve Spanelsku verí, ze je to první studie, která se zameruje na nalezení vztahu mezi meditací a genovou expresí.

Dr. Richard J. Davidson, zakladatel Centra pro vysetrování zdravých dusí, vysvetluje:

"Podle naseho nejlepsího vedomí je to první dokument, který ukazuje rychlé zmeny v genové expresi v rámci predmetu spojených s meditacní praxí."

Praxe vedomí ovlivnila urcité regulacní cesty

Molekulární analýza ukázala, ze byly ovlivneny prozánetlivé geny RIPK2 a COX2 spolu s nekolika histony deacetylázovými (HDAC) geny, které kontrolují aktivitu jiných genu odstranením chemické znacky.

Výsledky navíc ukázaly, ze rozsah, v nemz byly nekteré z genu omezeny, byl spojen s rychlejsím zotavením kortizolu na sociální zátezový test, kdy úcastníci byli vyzváni, aby provedli impromptní rec nebo úplné dusevní výpocty pred publikem.

Výzkumní pracovníci poukazují na to, ze na pocátku studie nebyly zjisteny zádné rozdíly v testovaných genech a ze pozorované úcinky byly pozorovány pouze u meditujících po praktikách vsímavosti.

Autori také poznamenávají, ze nekolik dalsích genu, které modifikují DNA, neprokázalo zádné rozdíly mezi skupinami, coz naznacuje, ze praxe v oblasti pozornosti ovlivnila pouze urcité regulacní cesty.

Perla Kalimanová, výzkumná pracovnice Institutu biomedicínského výzkumu v Barcelone a prvním autorem studie, ríká:

"Regulace HDAC a zánetlivých cest muze predstavovat nekteré z mechanismu, které jsou základem terapeutického potenciálu intervencí zalozených na duvere. Nase nálezy tvorí základ pro budoucí studie zamerené na dalsí posouzení meditacních strategií pro lécbu chronických zánetlivých stavu."

Autori tvrdí, ze genetické zmeny, s nimiz se setkávají meditátori, dokazují, ze praxe v pameti muze vést k epigenetickým zmenám genomu.

Dr. Davidson uzavírá:

"Nase geny jsou ve svém výrazu velmi dynamické a tyto výsledky naznacují, ze klid nase mysli muze skutecne mít vliv na jejich výraz."

Meditace získává obhájce mezi lékarskou komunitou a výzkum ukazuje její prínos pro pacienty s Alzheimerovou chorobou a pacienty trpící chronickým zánetem.

Sleepwalkers "necítí zádné bolesti" pri nehodách

Prestoze náhlé spánky mají zvýsené riziko bolesti hlavy a migrény, kdyz jsou pri spánku pri spánku, je nepravdepodobné, ze pocítí bolesti i poté, co utrpí zranení. Toto jsou výsledky výzkumu publikovaného v casopise Sleep. Sleepwalkers muze zranit pri spánku, ale ne probudit az do rána.

(Health)

Je zkusenost témer smrti stejná pro vsechny?

V okamziku, kdy je clovek blízko k smrti, muze dojít k soustave zivých psychologických zázitku. Tyto takzvané zázitky blízké smrti byly zaznamenány po staletí. Nová studie zkoumá chronologii zkuseností témer smrti. Klasická zkusenost s témer smrtí (NDE) zahrnuje jasná svetla, ohromující pocit míru, zkusenosti mimo telo (OBE), zivotopis, snízený strach ze smrti a vnímání dlouhého tunelu.

(Health)