Mapa viru chripky z roku 1918 neocenitelná pro jednání s budoucími pandemiemi ríkají vedci

K dispozici kompletní genetická mapa viru chripky z roku 1918, který zabil 50 milionu lidí na celém svete, nabízí nový pohled na biologii viru chripky a pomuze predcházet a kontrolovat budoucí epidemie, podle clánku publikovaného online v casopise mBio v úterý.
Zatímco vzkrísení takového smrtícího viru vyvolává nadeji, ze klesne do spatných rukou, otázky biologické bezpecnosti jsou zprísneny a znalosti získané pri studiu úplné struktury "zaniklého" agenta jsou neocenitelné a pomohou nám chránit sami proti budoucím pandemicím, ríkají autori, kterí jsou z Národního ústavu pro alergii a infekcní nemoci (NIAID), soucástí Národních ústavu zdravotnictví v USA a nekolika dalsích institucí v USA a Austrálii.
Vedoucí autor a vedoucí divize virové patogeneze a evoluce v laboratori infekcních nemocí NIAID, Jeffery K. Taubenberger a kolegové, shrnují príspevek, který vedci ucinili pri sestavování ruzných genetických struktur chripky z roku 1918 virus v prubehu let.
Vypíse, jak pandemie spanelské chripky z roku 1918, "nejsmrtelnejsí jednotlivá událost v zaznamenané lidské historii", frustrovala lékare a vedce z pocátku 20. století, kterí se snazili identifikovat prícinu, a jak stimulovala pokrok v objevovacích metodách a zdravotních praktikách.
Nakonec, asi o 15 let pozdeji, vedci zacali izolovat chripkové viry, ale biologické metody pro studium toho, jak se objevují, zpusobují onemocnení a pak ustupují, nebyly dostupné az desetiletí pozdeji.

Teprve v roce 1996 bylo mozné obnovit fragmenty, i kdyz velmi zhorsené, z virového genetického materiálu z chráneného tkáne chripkových obetí epidemie z roku 1918. Z techto, pomocí technik, jako je "obrácená genetika", a studiem fragmentu genetického materiálu fragmentem, se postupne objevil jasný a uzitecný obraz viru.

1918 Virové potomky zpusobily pozdnejsí pandemie

Autori vysvetlují, jak byly nyní získány dostatecné genetické fragmenty virové RNA, aby se umoznilo sekvenování a rekonstrukce kompletního viru 1918, ze viry, které zpusobily pandemii chripky z let 1957, 1968 a 2009, pocházejí z viry z roku 1918.
Napríklad o tom, jak studie ukázaly, ze pandemický kmen v roce 2009 má podobné struktury jako virus z roku 1918, vysvetluje, proc mladsí lidé, jejichz tela nebyli vystaveni tomuto kmeni nebo jeho raným potomkum, byli nejvíce zranitelní vuci viru chripky v roce 2009.
"Takze na pocátku pandemie 2009, omezené vakcíny, která by jinak byla spatne smerována do tradicní rizikové skupiny, byli starsí lidé (kterí byli v roce 2009 paradoxne s mnohem nizsími riziky) místo toho podrizováni mladým osobám, které tezí nejvíce," napsat.

Univerzální vakcína

Dalsím velkým pokrokem, který prisel od objevení nekterých fyzických struktur viru z roku 1918, a zejména tech, které jsou spolecné jiným chripkovým virum, je tak zvaná "univerzální" ockovací látka proti chripce, která muze být podána méne casto, ale nabízí sirokou ochranu proti nekolika chripkové viry.
Jedna taková fyzická struktura, jejíz odhalení pomáhá pri vývoji univerzálních vakcín, je protein HA:
"Charakterizované proteinové motivy na strukture HA typu 1918, konzervované napríc mnoha ruznými proteiny HA ruzných podtypu, slouzí jako funkcní základ pro prístupy nové generace vakcín zamerené na poskytnutí siroké, zkrízené reakce na [viry chripky A] ruzných podtypy, vcetne viru H5N1, "písí autori.
Byl by to zrejmý "významný pokrok", pokud by takový vývoj znamenal, ze bychom se mohli zbavit rocních ockování, coz je v soucasné dobe jediný zpusob, jak reagovat na "kontinuální antigenní drift virových epitopu pod tlakem imunitního systému výber".

Udrzování blizsího sledování na zivocisných kmenech

V jiné oblasti výzkumu, srovnání viru z roku 1918 s kmeny nalezenými u zvírat pomohly urcit zmeny, které by musely podstoupit, aby se prizpusobily lidským hostitelum. Tato práce pomáhá zamerit pozornost na zivocisné kmeny na správných místech.
Celková rekonstrukce viru chripky z roku 1918 pomohla vede ucinit velký krok kupredu v pochopení toho, jak se objevují a vyvíjejí nové viry, ríká Taubenberger a kolegové.

Oni také ríkají, ze pomohlo vysvetlit, jak nase telo a imunitní systém reagují na viry a bakteriální infekce, které casto následují.

Pocátecní obavy o "dvojí pouzití"

Nejprve existovaly vázné obavy ohledne vzkrísení "zaniklého" viru pandemie, zvláste jednoho z nejnebezpecnejsích infekcních agens v dejinách lidstva, a následná debata o tom, zda prínosy prevazují nad rizikem, ze virus se dostane do spatných rukou, otázky týkající se národní bezpecnosti, které vedly ke zmenám v pokynech a protokolech pro biologické zabezpecení a biologickou bezpecnost.
To vykrystalizovalo radu otázek týkajících se výzkumu "dvojího uzití", který je definován jako "práce s jasným prínosem pro spolecnost, pro kterou existuje také teoretický potenciál pro zneuzití (napr. Bioterorismus)", ríkají autori.
Celkove ale naznacují, ze jejich hodnocení zduraznuje "nekteré dulezité poznatky o biologii viru chripky a verejném zdraví, které jiz byly výsledkem sekvencního zpracování a rekonstrukce viru z roku 1918".
"Tvrdíme, ze ucení nejzamestnanejsích tajemství nasich nejnebezpecnejsích biologických neprátel je nezbytným prostredkem k ochrane pred budoucími událostmi podobné povahy" poznamenávají.
Napsal Catharine Paddock PhD