Dolní funkce plic a obstrukce proudení vzduchu zvysují riziko selhání srdce

Studie zverejnená 25. února v European Journal of Heart Failure, ukazuje, ze plicní funkce a obstrukcní onemocnení dýchacích cest jsou spojeny s vyssím výskytem srdecního selhání
Podle výzkumníku rozsáhlé studie zalozené na populaci byl tento vztah zrejmý u jedincu, kterí nikdy nekourili a po prizpusobení se stavu kourení a poctu let kourení byli stále zrejmé. Ríkají, ze to naznacuje, ze "nase výsledky nejsou hlavne zmateny kourením."
Srdecní selhání je hlavní prícinou akutního hospitalizace. V Evrope priblizne 30 milionu jedincu trpí srdecním selháním a jejich výskyt stále stoupá: více jedincu zije déle, více lidí prezívá srdecní záchvat (ale s poskozením srdecního svalu) a více prípadu se identifikuje.
Vedci zjistili, ze snízená plicní funkce, merená objemovým výdechem (FEV1) spirometrií, zvýsila dlouhodobé riziko vzniku srdecního selhání. Nálezy nebyly pozmeneny kardiovaskulárními rizikovými faktory (vcetne kourení), vekem nebo predchozím onemocnením srdce.
Výsledky studie byly získány z studie Atherosclerosis Risk In Communities (ARIC), populace zalozené kohorty ze Spojených státu. Studie zahrnovala priblizne 16 000 osob ve veku 45 az 65 let, kterí byli sledováni v prumeru 15 let. Výzkum byl financován Národním institutem srdce, plic a krve (NHLBI), který je soucástí Národního ústavu zdravotnictví.
Obvyklá komorbidita u jedincu se srdecním selháním je chronická obstrukcní plicní nemoc (COPD) a naopak. Nicméne CHOCHP byla práve stanovena jako dlouhodobý rizikový faktor pro srdecní selhání. Podle související zprávy studie nyní "posiluje hypotézu, ze samotná plicní obstrukce je hlavním rizikovým faktorem srdecního selhání."
Zpráva pokracuje: "myslení na srdecní selhání jako moznou prícinu u kazdého pacienta s dýchavicností a únavou nebo zvýsením techto príznaku bez ohledu na jiné oznacení nákazy, vcetne CHOPN, znamená, ze lékari potrebují" resetovat "své klinické uvazování , "a prezkoumat jejich farmakologické rízení.
Výzkumníci shromázdili základní údaje o kohorte ARIC v letech 1987 az 1989. Údaje zahrnovaly informace o anamnéze, socioekonomických ukazatelích, kardiovaskulárních rizikových faktorech, rodinné anamnéze, uzívání léku, objemu plic, EKG a sérových chemikrech.
Po základní návsteve byly provedeny 3 prezkoumání spolu s rocním telefonickým rozhovorem a aktivním sledováním hospitalizací a smrti. Incidence srdecního selhání byla stanovena z nemocnicních záznamu a úmrtních listu az do roku 2005 u 13 660 zpusobilých pacientu.
Výzkumní pracovníci vypocítali míry rizika srdecního selhání podle kvartilu FEV1 u muzu i zen. Po úprave pro kourení, výsku a vek, tým zjistil, ze pomery se neustále zvysují nad klesajícími kvartily FEV1.
Dalsí úprava rizikových faktoru CVD ukázala, ze pomer rizik pro srdecní selhání, porovnávající nejnizsí s nejvyssí kvartilní hodnotou FEV1, byl 3,03 u bílých muzu, 3,91 u bílých zen, 2,23 u cernochu a 2,11 u cerných zen. Vedci pozorovali tato spojení na vsech úrovních kourení.
Podle výzkumníku toto zjistení naznacuje, ze nízké odecty FEV1 pomocí spirometrie "byly silne prediktivní" pri selhání srdce, nezávisle na dalsích rizikových faktorech CVD.
Vedoucí výzkumný pracovník, Dr. Sunil Agarwal z University of North Carolina, Chapel Hill, USA, vysvetluje, ze výsledky, kdyz jsou prekládány v kontextu soucasných vedeckých dukazu, podporují casovou souvislost mezi vývojem srdecního selhání a nízkou plicní kapacitou .
Agarwal rekl:

"Toto riziko, vzhledem k nízkému FEV1, má podobnou velikost - a muze být silnejsí - nez u bezných a modifikovatelných rizikových faktoru, jako je diabetes nebo hypertenze. Dusledky pro verejné zdraví jsou obrovské, zejména proto, ze kourení a znecistení ovzdusí mají vliv na funkci plic tak bude dulezité urcit, zda intervence, které udrzují nebo zlepsují FEV1, jsou spojeny s nizsím rizikem srdecního selhání. "

Jedním z mozných vysvetlení tohoto odkazu je "více ridicu", jako jsou napríklad environmentální nebo genetické faktory, rekl Dr. Agarwal. Prestoze je známo, ze kourení je spojeno se srdecním selháním, výsledky studie ukázaly, ze u jedincu, kterí nikdy nefajcili, je spojeno s nízkým FEV1.

Agarwal zduraznuje nedávnou studii Barra a kolegu, publikované v New England Journal of Medicine. Výsledky studie prokázaly souvislost mezi subklinickým emfyzémem a zhorsenou relaxací srdce, coz je proces, který se muze podílet na rozvoji srdecního selhání.
Agarwal vysvetluje:

"Zda plicní posun krve v dusledku CHOCHP, plicní hypertenze nebo arytmií také rídí tuto asociaci zustává v tuto chvíli nejasné.
Nase studie doplnuje rostoucí literaturu, která naznacuje, ze CHOPN s nízkou FEV1 ovlivnuje riziko srdecního selhání, a to i v prípade, ze pozorované asociace nelze srovnávat s prícinnou souvislostí. Takze se musíme zamerit na intervence, jejichz cílem je prevence nebo zvrácení CHOPN nebo zlepsení FEV1, a testování, zda takové zákroky snizují riziko srdecního selhání. Vzhledem k komplexní interakci mezi funkcemi dýchacího a kardiovaskulárního obehu je obtízné odlisit prícinnou souvislost. "

Starsí vedecký pracovník studie, Dr. Gerardo Heiss, vysvetlil:

"CHOPN prichází u pacientu se srdecním selháním, ale z nasich výsledku nelze vyvodit, ze screening pro CHOPN snízí riziko srdecního selhání nebo ze rízení CHOPN u pacientu se srdecním selháním zlepsí výsledky.Nicméne nase výsledky by mely prispet ke zvysujícímu se povedomí mezi odborníky, ze pacienti s CHOPN mají vyssí riziko srdecního selhání a ze dýchavicnost nebo zhorsená síla by nemela být prímo charakterizována CHOPN bez peclivého zvázení prítomnosti srdecního selhání . "

Napsal Grace Rattue Zdroj: Evropská kardiologická spolecnost