Osamelost v nasem moderním veku

Za posledních dvacet let stále více a více studií, které merí vliv osamelosti, naznacují, ze je to dulezitý problém verejného zdraví. Existují napríklad dukazy o tom, ze riziko vývoje a úmrtí na srdecní onemocnení muze záviset na síle své sociální síte prátel a rodiny a ze nedávno ovdovelé muze zvýsit pravdepodobnost úmrtí. A u lidí s Alzheimerovou chorobou i pri závaznejsích úrovních nemoci kognitivní funkce zustává vyssí u tech, kterí mají vetsí sociální síte.
Po nabídce nekterých príkladu osamelosti se tento clánek dotýká nekterých vznikajících témat a problému, napríklad problému definování vícerozmerné povahy osamelosti, nekterých dukazu, které vedou ke stoupajícímu profilu jako zálezitosti verejného zdraví, jak se lisí od samote, a nakonec uvádí návrhy na to, jak je prekonat a vyrovnat se s ním.

Príklady osamelosti

Vetsina z nás nekdy v nasem zivote zazila osamelost. Pro nekteré je to docasné, snad vyvolané urcitými událostmi nebo prechody, zatímco u druhých se zdá, ze je to trvalá skutecnost zivota.
Od té doby, co zemrela manzelka, jen dva týdny po svém 60. výrocí, byl 84letý Bert prakticky doma. Pokud se ho zeptáte, ríká: "Ach, jsem v porádku, soused se znovu a znovu, a laskave pomáhá s nakupováním". Cistí dum a pripravuje si vlastní mikrovlnnou troubu. Ale v noci lezící v posteli, nebo kdyz uvidí její stetcem na toaletním stolku nebo vzhlédne od prectení novin, pripravených podelit se o myslenku, je ohromen prázdnotou.
Joan je 19 a polovina svého prvního rocníku na univerzite. "Vsichni ríkají, ze jejich roky na univerzite jsou nejlepsí dobou jejich zivota, delali spousty prátel, chodili na párty, ale pro me to není tak, jsem docela plachý a tezko se míchal, cítím se osamelá a oddelená Sotva vidím své sousedky. "
Tyto dva príklady popisují, jak muze osamelost vzniknout bud ztrátou spojení s ostatními, nebo neschopnost vytváret nová spojení.
Emily Whiteová, autorka knihy "Lonely: ucit se zít s osamelostí", také uvádí na svém blogu príklady toho, jak jisté rocní období muze zesílit osamelost:
"Díkuvzdání muze být osamelý cas. Nebo presneji, ponetí o tom, ze se vsichni ostatní mohou setkat se svými blízkými, muze prinést osamelost na popredí, takze se budete cítit marginalizovane, izolovane a dusit se pocity odpojení."
Nicméne kritizuje také roli spolecnosti a médií v marginalizaci osamelosti:
"Zdá se, ze Valentýn se ukázal nejen jako den, kdy oslavil vsechny veci romantickou, ale stal se i dnesním hysterickým pocitem o rizicích spojených s osamelostí."
Snad jeden z nejvíce citovaných literárních príkladu osamelosti se nachází v románu 20. století "Mysi a muzi" americkým autorem Nobelovy ceny Johnem Steinbeckem, který vypráví hruzný príbeh George Miltona a Lennie Small, dvou migrantu pracovníci, kterí byli zachyceni v Velké hospodárské krizi v Kalifornii, kterí se snazí najít místo ve svete, a prostrednictvím svého putujícího zivota, narazí na lidi s podobnými boji.
Vetsina spiknutí se odvíjí na jednom ranci, kde se George a Lennie setkávají s postavami jako jsou Crookové, cerný delník, který zije v nuceném samote, Candy, starsí muz, jehoz jediným prítelem je starý pes a patetická mladá zena, jako "manzelka Curleyho".
Jediná vec, která tyto postavy udrzuje, je jejich sen uniknout lepsímu zivotu. George je cynický a inteligentní clovek, který není po vetsinu príbehu osamelý, ale stane se osamelý, kdyz ztratí svého nejlepsího a jediného prítele, Lennieho, velkého, fyzicky silného a mentálne postizeného muze, který se prílis neviní, aby se bál osamelosti. on sdílí Georgeuv sen o koupi malého pozemku, kde si mohou udrzet vlastní zvírata a být jejich vlastními séfy, a je hnevivý, kdyz ho Crooks navrhne, aby ho George mohl opustit.
Crooks je cerná stabilní ruka s krivým zády, která je kvuli barve své kuze nucena zít v samoty, od ostatních muzu. Má abrazivní smysl pro humor a narazí jako na horkost a pysný. Chce být prátelé s Lennie a navrhuje, aby prisel a zil s ním a Georgeem a vychutnával zahradu, kdyz dostali svuj pozemek, ale také Lennie pohádal s rozprávkami o muzích, které videl prijít a jít s prázdnými sny o vlastnictví vlastní pozemek.
Curleyova manzelka se znudelá a osamelá a sní o tom, ze se stane filmovou hvezdou: ackoli je zenatá, její manzel ji nemiluje a ona ho nemiluje a jako jediná zena na ranci se pokousí o prátelství s pracující muzi. Candy je stárnoucím pracovníkem se starým psem, který je zastrelen jinou rancovou rukou v predpokládaném milosrdenství, ze Candy si myslí, ze by to pravdepodobne mel ucinit dríve, ale pokracoval ve svém odchodu, protoze se bál ztráty svého jediného spolecníka. Obává se, ze bude ve stárí osamelý, a presvedcí George a Lennie, aby mu umoznili, aby se pripojil k plánu koupit pozemek, který by mohl být mozný, protoze má nejaké úspory.
Pres to, co je jen krátkou epizodou v zivote techto postav, Steinbeck dovedne vykresluje ruzné aspekty osamelosti, coz je podmínka, ze stále rostoucí cást vedecké a lékarské literatury zacíná videt jako mnohostranné.

Definování osamelosti

Cím více zkoumáme osamelost, tím více se zdá být jednodussí popsat nez definovat.
V roce 1999 Kenneth Cramer a Joanne Barry z univerzity v Saskatchewanu v Kanade provedli studii sedmi populárních samohodnocovacích opatrení osamelosti, která mezi nimi obsahovala 21 podskupin nebo skupin otázek a zjistila, ze souvisejí se ctyrmi faktory: sociální osamelost , emocní osamelost, negativní vliv nebo emoce a rodinná osamelost.
Richard Booth, profesor psychologie a psychoterapeut v USA, napsal v publikaci publikovaný dokument Medscape 2002, kde diskutuje o vedecké literature o osamelosti, aby zvázila, zda by mela být zahrnuta do "bible" psychiatrické diagnostiky, Diagnostického a statistického manuálu dusevních poruch.
Vyzývá odborníky z oblasti zdravotnictví, kterí pracují v klinickém prostredí, aby si uvedomili, ze osamelost je slozitá a vícerozmerná a ze osamelí lidé jsou "daleko od identických" a pri resení osamelých lidí je treba vzít v úvahu rozdílné úrovne a ruzné druhy osamelosti.
Ackoli Booth ríká, ze existuje témer tolik teorií osamelosti jako lidé, kterí ho zkoumají, zdá se, ze vetsina z nich souhlasí, ze má mnoho dimenzí, které se zdají zahrnovat: nedostatecné sociální dovednosti; situacní problémy, napríklad zemepisná nebo sociální izolace; mít nerealistické ocekávání o sobe a ostatních; dysfunkcní historie pripoutání, napríklad potíze s rozvojem duvery a náklonnosti v raném rodinném zivote; urcité styly myslení o svete a resení problému; a konkrétní presvedcení o prícinách událostí a chování ostatních lidí.
Dalsím aspektem osamelosti, o kterém se mnozí výzkumníci shodují, je to, ze je to velmi intenzivní pocit, jak navrhuje tato definice navrzená britskou charitou dusevního zdraví MIND:
"Cítení osamelých je treba prekonat nesnesitelným pocitem oddelení, na velmi hluboké úrovni."
Booth souhlasí. Napsal:
"Subjektivní zázitek osamelosti je vsak v srdci této zálezitosti a nekdy je tak intenzivní, ze osamelí lidé mohou myslet na neco jiného."
"Kdyz jsou lidé skutecne osamelí, cítí se nestastne nestastní, prázdní a bolestive dutí," dodává.
Jedna nová a spíse kontroverzní teorie osamelosti pochází z oblasti evolucní psychologie. To ríká, ze souvislost s ostatními je tak nutná k prezití, ze lidské mozky se staly pevnými, aby usilovaly o pravidelný spolecenský kontakt.
Ve své knize "Osamelost: lidská prirozenost a potreba sociálního spojení" John T Cacioppo, výzkumný psycholog z Chicagské univerzity a prukopník nové oblasti sociálních neuroved a William Patrick, redaktor Zurnál ved o zivote, naznacují, ze lidské bytosti jsou více vzájemne závislé, nez by nase kultury vyzadovaly, abychom verili. Citují africké prísloví:
"Jestli chces jít rychle, jdi sám, jestli chces jít dál, jdi spolu."
Navrhují, aby sociální izolace byla na hluboké a genetické úrovni proti lidské povaze a mohla být stejne zdraví skodlivá jako kourení nebo sedavý zivotní styl a naznacují, ze lidský mozek se vyvinul k zpracování sociálních informací a maximalizaci prezití prostrednictvím spolupráce. Mesta jsou konecným projevem tohoto aspektu lidstva; fungují proto, ze si lidé duverují, aby dodrzovali pravidla, která chrání skupinu.
Cacioppo a Patrick také tvrdí, ze osamelost vytvárí zacarovaný cyklus, v nemz se vnímá individuální vnímání a myslení, coz vede k nesprávnému pochopení pokusu ostatních lidí o jejich zaclenení, na méne duvery, na to, aby se tyhle vzory méne snazily prekonat a stále více a více stazena a pesimistická, posilující izolace a vedoucí k predcasné smrti.
Ale také ríkají, ze potreba spolecenského spojení je tak silná, ze pohání izolované lidi, aby vytváreli parasociální vztahy s televizními postavami nebo domácími zvíraty.
Zdá se, ze to potvrzuje i zpráva z britské dobrocinné organizace Age Age (nyní Age of UK), která ríká, ze témer polovina lidí ve veku nad 65 let povazuje televizi za hlavní formu spolecnosti.

Osamelost a zdraví

Zpráva o veku znepokojení také naznacuje, ze osamelost se blízí k epidemickým rozmerem mezi starsími lidmi ve Velké Británii a ze více nez jeden z deseti lidí ve veku nad 65 let sám sebe popisuje jako pocit osamelého "vzdy" nebo "casto".
Mervyn Kohler, zvlástní poradce veku UK, rekl The Times, ze to, ze osamelost není ve stárí nevyhnutelná, ale je pravdepodobné, ze se to stane v dusledku lítosti, spatného zdraví a chudoby.
Rekl, ze výchozím bodem je vyssí podíl lidí, kterí nyní zijí samostatne, casto jako dusledek úmrtí, coz muze vést k izolaci a následné klesající spirále sebeobnovení a bud se neúcastní nebo má méne prílezitostí k tomu, nové kontakty a prátelství.
Rekl v minulosti, ze starsí lidé chodili do rohu, na postu nebo na hospudku, a to byl duvod, proc se peclive oblékat a vynalozit úsilí, ale protoze tyto místní sluzby zmizely a vyuzily prílezitostí pro nová spojení s nimi to snizuje sebeúctu a vede k depresi a souvisejícím zdravotním problémum.
Americký expert na osamelost James J Lynch souhlasí s tím, ze sociální odpojení poskozuje nase zdraví. Strávil témer ctyricet let a zkoumal, jak osamelost prispívá ke zvýsenému riziku predcasného vzniku ischemické choroby srdecní.
Ve své knize "Kricet neslysí: nové pohledy na zdravotní dusledky osamelosti" popisuje osamelost jako tichou epidemii, která poskozuje verejné zdraví v USA, kde vede k depresi a predcasné smrti. Napsal:
"Úmrtnost ve Spojených státech za vsechny príciny úmrtí, a to nejen kvuli srdecním onemocnením, je u rozvedených jedincu a vdovcu obou pohlaví a vsech ras stále vyssí."
Lynchova teorie spocívá v tom, ze dialog je nezbytný pro zdraví a deti, které selhávají ve skole, jsou sociálne izolované a postrádají komunikacní dovednosti, které by jim pomohly vyrovnat. To se pak stává hlavním prispevatelem k závazným onemocnením a predcasné smrti, kdyz se stanou dospelými.
Také ríká, ze technologie, jako je internet, mohou vypadat, ze usnadnují propojení, ale domnívá se, ze uvidíme více osamelosti zpusobené technologií, coz prinese více zdravotních problému.
Novejsí výzkum naznacuje, ze cestou, díky níz muze osamelost zpusobit nemoc, je pres nase geny.
Steven Cole z Kalifornské univerzity a kolegové zjistili, ze chronická osamelost je spojena se zmenou v chování genu. V kvetnu 2008 spolecnost Scientific American popsala studie, ve které Cole a kolegové ukázali, ze lidé, kterí dosáhli nejvyssích 15% stupnice osamelosti UCLA, meli více genové aktivity spojených se zánetem a méne genetickou aktivitou spojenou s produkcí protilátek a antivirovou aktivitou. Navíc tyto genetické vzorce byly specifické pro osamelost a nikoliv pro depresi nebo jiné negativní pocity.
V nedávné studii dospelých na Tchaj-wanu dospel Cole k záveru, ze tyto genetické zmeny mohou být zpusobeny stresovým hormonem kortizolem, který nedokáze potlacit geny spojené se zánetem, coz je známý rizikový faktor pro srdecní onemocnení, rakovinu a jiné zivot ohrozující stavy .
Cacioppo a Patrick také naznacují, ze nekterí lidé jsou geneticky predurceni k osamelosti a ze pocet lidí, kterí trpí, je tak velký, ze je treba je povazovat za genetickou chorobu. Jedná se o spolecnou studium na univerzite v Chicagu v roce 2005 a na Univerzite svobodné v Amsterodamu, kde se výzkumníci podívali na údaje o více nez 8 000 dvojcatech, které byly prevzaty déle nez 12 let, a zjistilo, ze 48% identických dvojcat a 24% mírné az extrémní osamelosti a mnohem více souhlasu nez u sourozencu, kterí nebyli dvojcaty.

Osamelost a samota

Prestoze v soucasné dobe nemáme univerzální definici osamelosti, víme, co to není.
Samota, kde lidé dobrovolne vstoupí do stavu, ze jsou sama, není stejná jako osamelost, která je spíse o tom, ze se "nacházejí" samy nebo jak to popisuje Booth jako stav, kdy se lidé cítí "zoufale osamelí z duvodu, zcela nerozumet ".
Dobrovolná samota muze být zdravým protilátkem k zivotu ve svete plném hluku, coz je prílezitost ustoupit od "zaneprázdnení" interakcí, které charakterizují moderní zivot.
Ve své knize "Samota: Návrat k sobe" Anthony Storr, praktický psychiatr a Oxfordský ucenec, zduraznuje souvislost mezi samotou a tvorivostí a samotou a "hlubokými a lécebnými psychologickými zkusenostmi", které se odehrávají uvnitr osoby, a jsou vzdálene spojeny s tím, ze jsou spojeny s ostatními.
Storr zpochybnuje myslenku, ze lidské vztahy jsou "prubírským kamenem zdraví a stestí". Podporuje myslenku, ze to, co se deje v mysli jednotlivce, kdyz je sám, zvláste kdyz je zapletená predstavivost, je stejne dulezitá i pro ty, kterí jsou schopni tvurcího úspechu.
Storr naznacuje, ze kreativní snahy jsou tradicne definovány z hlediska toho, co podporuje komunitu, ale to je zavádející a prehlízí ty oblasti a zájmy, které jsou nutne individuálními snahami.
Detská ztráta a lítost, deprese a "opravy" mají tvarované temperamenty v dospelosti, které vedly k nekterým z nejvetsích poezií, které kdy byly napsány, a jako príklady dává nekteré anglické básníky.

Ve starém veku, který Storr oznacuje za "tretí období" zivota, dochází k prirozenému ubývání emocionální závislosti na ostatních a posunutí zamerení na vnitrní zájmy, coz opet vede k tvorivosti a jako príklady uvádí skladatele a spisovatele.
Booth souhlasí a ríká, ze samotnost muze být "hledána pro hluboké rustové zázitky, jako je meditace, vizualizace, poslech hudby a jiné formy" nedelat nic ".
Dalsím bodem, který Booth delá, je, ze muzete být stále osamelí a máte spoustu spojení s ostatními. Kvalita techto vazeb je dulezitá: "nekterí osamelí lidé mají dostatecné síte a jsou osamelí, protoze jsou s temito sítemi nespokojeni".
Je to jako dalsí myslenka, která je stále více zpochybnována: jedinci, kterí jsou jednotní, jsou osamelí ve srovnání s lidmi, kterí jsou zenatí.
Studie psychologu z Lafayette College a University of Miami ukazuje, ze jedinci nad 40 let, kterí se nikdy nevdali, mohou být stejne odolní jako jejich manzelé. Studie zpochybnuje myslenku, ze manzelství je vzdy nejlepsí pro vase zdraví.
Vedoucí autor Jamila Bookwala, docent psychologie Lafayette, uvedl ve svém prohlásení, které Newsweek zverejnil v prosinci 2009, ze:
"Kdyz jednotliví lidé pocítí kontrolu nad svým zivotem a mohou se spolehnout na sebe, mohou mít obzvlást vysokou úroven stestí."
Ovsem manzelé, kterí uvádeli, ze jsou velmi sobestativní, nebyli nutne stastní, protoze prumerní lidé se v prumeru cítili relativne spokojeni, rekla.
Bella DePaulo, hostující profesorka na Kalifornské univerzite v Santa Barbara, která napsala knihu "Singled Out: Jak jednotliví jsou stereotypní, stigmatizovaní a ignorováni a porád stastne zijí," rekl Newsweek, ze:
"Myslím, ze konecne prijdeme do naseho chápání, ze se zmenil jediný zivot a ze je mozné zít úplný a uspokojující zivot jako jediná osoba."
Zdá se také, ze problémem s raným výzkumem singletu bylo, ze byli casto spojováni s ovdovelými a rozvedenými lidmi.

Resení osamelosti

Takze pokud se ocitáme v stavu osamelosti a my víme, ze to není "dobrovolná samota", co s tím muzeme delat?
Britská charita pro dusevní zdraví MIND nabízí tyto návrhy na prekonání osamelosti, coz jsou podle nich mozné, pokud jste opravdu odhodláni pracovat na tom:

• Budte pripraveni dát mu cas a energii, napr. Premýslet o duvodech a pozitivních krocích, které muzete podniknout.


• Naucte se být sám a uvolnený ve své vlastní spolecnosti: zamerte se na to, kdo jste opravdu a co chcete delat. To muze znamenat, ze budete celit nekterým obtízným pocitum, které jsou mozná duvodem, proc budete hledat spolecnost druhých.


• Naucit se celit sobe muze zmenit to, jak se vztahuje k ostatním: napríklad muze vést k méne "hladu" po vztazích a vetsí schopnost dát.


• Naucte se být s ostatními: napríklad se naucíte ríkat "ne", nastavit hranice ve vztazích a vyjádrit své pocity, potreby a potreby. Asistovanost a skolení v oblasti sociálních dovedností mohou být uzitecné.


• Neprovádejte velké zmeny: vyzkousejte veci s malým krokem najednou a nezapojujte se s jednou osobou intenzivne.


• Vyzkousejte nejdrív malé interakce: rozhovor s obchodníkem nebo osobou v autobusu.


• Pripojte se k místní zájmové skupine nebo spustte trídu na téma, které vám vyhovuje.


• Dobrovolne neco.

Navrhují také, ze mluvit s poradcem nebo psychoterapeut muze být bezpecný zpusob, jak prozkoumat a pochopit problémy a najít odvahu a podporu pro resení situací, které se cítí porázet. Taková mluvící terapie mohou lidem pomoci poprvé vybudovat sebepodnikání a sebevedomí a odtud zjistit, ze vztah k ostatním muze být príjemný a uspokojující.
A pokud se zádný z techto návrhu nezdá, ze by vyhovoval to, co hledáte, nezoufejte, protoze, jak ríká Emily Whiteová ve svém blogu, navzdory nekterým pokusum médií o ztvárnení osamelosti jako "nejakého podivného a nebezpecného chorobného stavu" to není. Samota, ríká Bílá, je "soucástí cloveka":
"To je to, co nekterí z nás prisli na svet s predpokladem pro. Je to neco, ceho se musíme vyporádat a bojovat, ale nic, co by nás mohlo znepokojovat."
Ríká, ze není treba mlcet o osamelosti a hanbe a sebevrazde, kterou vytvárí.
"S osamelostí není nic spatného a musíme zacít rozpoznat to prostrednictvím sirsí a otevrenejsí diskuse o státe," dodává.
Zdroje: Ray Hainer, "Osamelost ublizuje srdci", health.com, 21. cervna 2009; Jaap Spreeuw a Xu Wang, "Modelování krátkodobé závislosti mezi dvema zbývajícími zivoty", actuaries.org.uk 27. brezna 2008; D A Bennett et al, "Vliv sociálních sítí na vztah mezi patologií Alzheimerovy choroby a úrovní kognitivní funkce u starých lidí: longitudinální kohortní studie", Lancet Neurology Kveten 2006; Blog Emily Whiteové, www.lonelythebook.com/loneliness-blog/; John Steinbeck, "Mysi a muzi", Penguin Modern Classic 1993, vydání Kindle; Jennifer Senior "Sám spolu: Je mestská samota mýtus", New York Magazine, 23. listopadu 2008; James Lynch "Kricet neslysí: nové poznatky o zdravotních dusledcích osamelosti", Bancroft Press, cerven 2000; Victoria Stern, "osamelost muze vést k vázným onemocnením, vcetne rakoviny", Scientific American, 29. kvetna 2008; "Duvodem, proc by samota mohla být spatná pro vase zdraví", The Economist, 24. února 2011; Úrad pro scítání lidu USA "Rodiny a zivotní podmínky: 2005"; Age Concern, 2008 "Bytí sociálne vyloucené a zijící samostatne ve stárí. Závery z Anglické longitudinální studie stárnutí (ELSA)."; Rosemary Bennettová a Mary Bowersová, "Osamelost: tichá epidemie zametá po Británii", Casy, 31. prosince 2009; http://scienceofloneliness.com; MIND.org.uk (webová stránka: Diagnostiky a podmínky: osamelost); Richard Booth "Osamelost jako soucást psychiatrických poruch". Medscape Vseobecné lékarství 2 (2), 2000; Kenneth M. Cramer a Joanne E. Barry, "Konceptualizace a opatrení osamelosti: srovnání podskupin", Osobnostní a individuální rozdíly, 27 (3), zárí 1999; Anthony Storr, "Samota: návrat k sobe", HarperCollins, 1989; "Jeden a milující to, dokonce i behem svátku", Newsweek, 22. prosince 2009.
Napsal: Catharine Paddock, PhD