IVF muze být vázáno na nádory vajecníku pozdeji v zivote

Nizozemská studie naznacuje, ze stimulace vajecníku k produkci vajec pro in vitro fertilizaci nebo IVF muze zvýsit riziko vývoje nádoru vajecníku, z nichz nekteré mohou být rakovinové, pozdeji v zivote. Celkove výzkumníci zjistili, ze míra non-fatálních "hranicních nádoru vajecníku" se zvýsila ctyrikrát a míra maligních nádoru se zvýsila dvakrát ve srovnání s jinými zenami hledajícími lécbu plodnosti, kterí nepodléhali IVF.
Zatímco tato relativní rizika jsou ale alarmující a rozsáhlá, zeny, kterých se to týká, by mely mít na pameti, ze v absolutním vyjádrení jsou opravdu velmi malé a to je pouze predbezná studie. Vedci dospeli k záveru, ze dalsí studie s mnohem vetsím poctem úcastníku jsou nyní potrebné k dalsímu zkoumání.
Flora van Leeuwenová, profesorka Nizozemského institutu pro lécbu rakoviny v Amsterdamu, a kolegové, písou o svém vysetrování v on-line vydání Reprodukce cloveka.
In vitro oplodnení (IVF) se pouzívá k tomu, aby pomohlo dvojicím, kterí mají potíze s koncipováním. Zene dostanou hormony, které stimulují vajecníky, aby získaly ve zkumavce vajícka, která jsou sklizena a oplodnena lidskými spermiemi. Oplodnené vejce se potom vlozí do delozní dutiny, kde se dá s nadejí na úspesné tehotenství.
První detskou "testovací trubickou" na svete byla Louise Brownová, narozená v roce 1978 v Oldhamu v Greater Manchester ve Velké Británii. Fyziolog, který pomohl rodicum vnímat prostrednictvím IVF, byl Robert G. Edwards, který v roce 2010 získal Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu za úcelem lécby.
Prestoze lécba trvá jiz tri desetiletí, víme, ze nevíme, zda a do jaké míry muze hormonální stimulace ovlivnit riziko vzniku rakoviny vajecníku.
Takze pro jejich predbezné studie Van Leeuwen a jeho kolegové následovali celostátní kohortu 19 146 zen, které absolvovaly lécbu IVF v Nizozemsku v letech 1983 a 1995. Pro srovnání mely také údaje o 6 006 protejsku s podobnými problémy plodnosti, kterí nebyli podrobeni IVF . Prostrednictvím odkazu na registry nemocí a dalsí zdroje se jim podarilo najít dost úplných údaju pro analýzu rizik u 65% zen.
Porovnávali rizika vzniku maligních onemocnení vajecníku ve skupine IVF s riziky u obecné populace a porovnávací skupiny bez IVF.
Výsledky ukázaly, ze:

• Po mediánovém sledování po 14,7 letech bylo riziko nádorových onemocnení na hranicích ve skupine IVF vyssí nez u obecné populace (Standardized Incidence Ratio, SIR, 1,76 s intervalem spolehlivosti CI v rozmezí od 1,16 do 2,56).


• Riziko invazivního karcinomu vajecníku nebylo podstatne vyssí, ale to se casem zvýsilo, takze cím delsí je doba sledování od prvního IVF, tím vyssí je riziko (po 15 letech byl SIR 3,54 s 95% CI 1,62 -6,72).


• Po zohlednení veku, parity a príciny subfertility bylo riziko hranicních nádoru vajecníku signifikantne více nez ctyrikrát vyssí ve skupine IVF nez srovnávací skupina podobne subfertilních zen, které nepodléhaly IVF (pomer rizika HR 4,23 s 95% CI 1,25-14,33).


• Po podobných úpravách bylo riziko nádorových nádoru vajecníku také ve skupine IVF výrazne více nez dvojnásobne vyssí nez srovnávací skupina podobne subfertilních zen, které nepodléhaly IVF (HR 2.14, 95% CI 1,07-4,25).

Autori dospeli k záveru, ze:

"Ovariální stimulace pro IVF muze zvýsit riziko výskytu maligních onemocnení vajecníku, zejména ovariálních nádoru na hranicích."
Vyzadují "rozsáhlejsí kohortní studie ... k potvrzení techto zjistení a ke zkoumání vlivu lécby na IVF".
Van Leeuwen rekl BBC, ze "absolutní riziko techto nádoru je velmi nízké, ale existuje zvýsené riziko vzniku hranicního maligního nádoru, který potrebuje operaci."
Rekla, ze lékari by meli zenám ríkat o tomto riziku, ale ne nadhodnocovat.
Napsal Catharine Paddock PhD