Hyperaktivní neurony mají klíc k lécbe tinitusu

Tinitus, vnímání hluku v usích nebo na hlave, kdyz není zádný externí zdroj, postihuje miliony Americanu. Pro nekteré jsou príznaky prerusované, ale pro jiné jsou konstantní, s zvonení, bzucení, sycení nebo bzucení, které nepretrzite hrají soukromou symfonii v hlave trpícího.

Ackoli tyto zvuky nejsou reálné, mohou být oslabující a zivot menící úcinky, ale vedci z University of Michigan Medical School tvrdí, ze jsou o krok blíz k pochopení toho, co se deje uvnitr techto "mozku z nezvyklosti".

Podle jejich zprávy, publikované v Journal of Neuroscience, zjistili, ze proces nazvaný multisenzorní plasticnost podmínená stimulací a casováním je zmenen u zvírat s tinnitu.

Tvrdí, ze tato plasticita je "velmi citlivá" na nacasování signálu do klícové oblasti mozku.

Hrbetní kochleární jádro je místem, kde signály ze sluchového nervu vstupují do mozku. Neurony v této oblasti integrují tyto sluchové informace s jinými senzorickými signály, jako je dotyk. Pri tinnitusu, kdy se redukují zvuky z ucha, jsou amplifikovány signály ze somatosenzorických nervu v obliceji a krku - které se týkají dotyku.

Profesorka Susan Shoreová, hlavní autorka práce, vysvetluje:

"Je to jako kdyby signály kompenzovaly ztracený zvukový vstup, ale nadmerne kompenzují a nakonec delají vsechno hlucné."

A i kdyz to muze vysvetlit, proc nekterí trpící tinnitus muze zmenit hlasitost a smích zvuku, které slysí tím, ze sevre zuby nebo pohybují hlavu a krk, to není úplný obraz tinnitusu.

Prof. Shore vysvetluje, ze presné nacasování techto signálu vuci sobe mení plasticnost nervového systému.

Hlasité zvuky a ztráta sluchu

Casto spojená se ztrátou sluchu, nekterí trpící tinnitus zkusenosti bzucení nebo zvonení zvonení v jejich usích.Pro studii prof. Shore a kolegové exponovali morcata úzkopásmovému sumu, který produkoval docasné zvýsení prahových hodnot odezvy na sluchový kmen.

Tinitus byl meren zprostredkovanou inhibicí prepulze akustického nárazového reflexu.

Tinitus se obvykle vyskytuje se ztrátou sluchu, ale muze následovat trauma hlavy a krku, napríklad po dopravní nehode. To je také spojeno s vystavením hlasitému zvuku a je hlavní prícinou zdravotního postizení mezi veterány a cleny ozbrojených sil po expozici výbuchy ve válecných zónách.

Presto nikdo neví, proc nekterí lidé rozvinou stav, zatímco jiní ne, i kdyz jsou vystaveni stejným hladinám hluku.

Stejne jako u morcat, u poloviny zvírat se vyvinula tinnitus a vedci zjistili, ze ti, kterí nemeli, meli méne zmen v multisenzorické plasticite nez ti, kterí utrpeli tento stav.

Prof. Shore a její tým nyní vyvíjejí zarízení, které kombinuje zvukovou a elektrickou stimulaci obliceje a krku za úcelem vrácení nervové aktivity do normálu.

Konecne uzavírá:

"Pokud budeme mít správné nacasování, veríme, ze muzeme snízit míru sírení neuronu na frekvenci tinnitusu a zamerit se na ty, kterí mají hyperaktivitu."

Nicméne poznamenává, ze lécba bude muset být prizpusobena kazdému pacientovi a bude pravidelne podávána.