Hindsight - Muzeme skutecne predvídat urcité výsledky?

Reknete si nekdy: "Vedela jsem to celou dobu" poté, co jsem poprvé slysela zprávy? Mozná zpráva, která by mela být sokující? Muze se jednat o situace, jako je zjistení, ze spolupracovník tajne zproneveroval financní prostredky spolecnosti, poslouchal návrat do ctvrtého ctvrtletí, který vyhrál hru a videl nádor, který se objevil na druhém snímku. Vedci odkazují na tento psychologický jev jako na "zaostalost" - ackoli jsme to vlastne nevedeli po celou dobu, rozhodne jsme se cítili, jako bychom to udelali.
Psihologictí vedci Neal Roese z Kellogg School of Management na Northwestern University a Kathleen Vohs z Carlson School of Management na University of Minnesota zkoumali stávající výzkum tohoto konceptu, který je jedním z nejvíce zkoumaných pasti rozhodování, který byl zaznamenán v ruzné disciplíny, jako jsou atletické souteze, lékarské diagnózy, politická strategie a úcetní a auditorská rozhodnutí.
Vedci chteli sledovat ruzné faktory, které nás ciní tak zranitelným vuci tomuto jevu, a zároven urcují, co muzeme udelat, abychom se s ním potýkali. Jejich výzkum, publikovaný v Perspektivy psychologické vedy je první zpráva, která prinásí nápady dohromady z ruzných odvetví znalostí.

Existují tri úrovne zpetného zkreslení, které podle Roesea a Vohse spolupracují od základních procesu pameti az po závery a presvedcení vyssí úrovne, vcetne:

• zkreslení pameti- nesprávné vyresení starsího stanoviska nebo rozsudku ("Rekl jsem, ze se to stane")
• nevyhnutelnost- se zameruje na nasi víru, ze událost byla nevyhnutelná ("muselo se to stát")
• predvídatelnosti- zahrnuje presvedcení, ze jsme mohli osobne predvídat událost ("Vedela jsem, ze se to stane")

Odborníci se domnívají, ze existují specifické faktory, které zvysují nasi pravdepodobnost predsudku. Výzkum naznacil, ze selektivne si vzpomínáme na informace, které overují, o cem víme, ze jsou pravdivé, a pak se snazíme vygenerovat príbeh, který dává smysl z údaju, které jsme shromázdili.
Kdyz je tento príbeh snadný, veríme, ze jsme museli predvídat výsledek. Je to proto, ze podle výzkumu máme touhu videt svet jako rádný a predvídatelný, prestoze chceme, aby nás svet videl také v pozitivním svetle.
V podstate je záporná zálezitost dulezitá, protoze mení nase zkusenosti z ucení. "Pokud máte pocit, ze jste to vedeli po celou dobu, znamená to, ze nebudete prestat zkoumat, proc se neco skutecne stalo," vysvetloval Roese. "Casto je tezké presvedcit zkusené rozhodovací orgány, ze by se mohli stát koristem zpetného zaujatosti."

Mohli bychom se stát dokonce presvedciví kvuli této myslence, kterou jsme vyvinuli, coz nás ciní pozitivnejsími, nez bychom meli být o nasich vlastních úsudcích. Studie napríklad ukázaly, ze prehnane duverní podnikatelé mají vetsí sanci na podnikání s vysokým rizikem, které by mohly vést k absolutnímu selhání.
Domníváme se, ze jsme "vedeli to po celou dobu", nemusí nám zpusobit skody, ale muze mít vázné dusledky pro právní systém, zejména v prípadech odpovednosti za výrobek, nedbalosti a lékarských praktik. Casto se podle názoru vedcu mení rozsudky o minulém chování obzalovaného. Napríklad svedek nemusí být 100% presný, protoze muze být ovlivnen zpetným predsudkem, který muze zmenit zpusob, jakým nekdo obnoví mozku a pripomíná informace, coz vede k tomu, ze je obzalovaný víceméne méne provinilý nez on.
Zálezitosti mohou být jeste horsí, pokud jde o technologii.

Roese rekl:

"Paradoxne, technologie, která nám poskytuje zjednodusené zpusoby pochopení slozitých vzoru - od financního modelování zabavování hypoték az po sledování toku komunikace mezi teroristickými sítemi - muze ve skutecnosti zvýsit zkreslení zpetné vazby."

Jak to muzeme zmenit? Roese a Vohs verí, ze bychom meli uvazovat o opaku, abychom mohli efektivne ovlivnit nás kognitivní vadu. Kdyz se snazíme vysvetlit, jak se stalo neco, co se vlastne nestalo, proti nasemu obvyklému sklonu vyhazovat informace, které nemá smysl s príbehem, který máme. V dusledku toho muzeme mít ponekud jinou perspektivu událostí, které se vyskytují.
Napsal Sarah Glynn