Choroby stepu proti hostiteli: Druhy, lécba a výhled

Obsah

1. Typy onemocnení stepu proti hostiteli
2. Príciny
3. Symptomy
4. Lécba

Lidé, kterí jsou léceni pro urcité druhy rakoviny, mohou nekdy podstoupit transplantaci kmenových bunek spolecne s chemoterapií nebo radiací. Zdravé kmenové bunky jsou odebírány bud od sebe, nebo od dárce.

Alogenní transplantace zahrnuje pouzití bunek shromázdených od zdravého dárce bez rakoviny, který odpovídá typu tkáne osoby. Nejcasteji jsou dárci blízcí príbuzní, napríklad sourozenci.

Pouzití dárce pro transplantaci kmenových bunek nabízí to, co se nazývá efekt stepu proti rakovine, u kterého mohou kmenové bunky (graft) dárce postihnout jakoukoliv rakovinnou bunku nalezenou u príjemce (hostitele).

Muze vsak také zpusobit stav nazvaný choroba stepu versus hostitel (GVHD). GVHD je závazný a potenciálne zivot ohrozující stav, pri kterém bunky dárce napadají zdravé bunky príjemce, coz zpusobuje radu zdravotních problému.

Typy onemocnení stepu proti hostiteli

Existují dva typy GVHD: akutní a chronické.

Akutní GVHD

V nekterých prípadech, kdy se transplantace kmenových bunek pouzívá k lécbe rakoviny, muze dojít ke vzniku GVHD. Toto je telo, které reaguje negativne na nové bunky.

Je tezké presne ríct, jak casto dochází k akutní GVHD, ale nekteré zprávy ríkají, ze 20 procent dalsích lidí ríká, ze dokonce az 80 procent lidí, kterí podstoupí alogenní transplantaci, vyvinou GVHD. To kazdorocne vyvíjí více nez 5 500 lidí.

Akutní GVHD se diagnostikuje behem prvních 100 dnu po transplantaci alogenních kmenových bunek, které se nejcasteji vyskytují behem prvních 2-3 týdnu po ukoncení lécby.

Behem této doby nová kostní dren zacne vytváret nové krevní bunky a imunitní bunky dárce zacnou napadat zdravé bunky príjemce.

Akutní GVHD muze mít vliv na kuzi, játra a strevo, coz zpusobuje príznaky, jako jsou kozní vyrázky, prujem (nekdy s bolestí zaludku a zvracením) nebo zvýsením jaterních enzymu. Nekterí budou pokracovat v rozvoji chronické GVHD.

Chronická GVHD

Chronická GVHD se nejcasteji vyskytuje u lidí, kterí prodelali akutní GVHD. Muze se vyskytnout od 3 mesícu do více nez jednoho roku po transplantaci kmenových bunek. Prípady chronické GVHD se mohou pohybovat od mírné az tezké a mohou být dlouhodobé a oslabující.

Chronická GVHD muze vést k problémum s kuzí a vypadávání vlasu. Muze také poskodit orgány, jako jsou plíce a játra.

Chronická GVHD muze mít ruzné úcinky na mnoho cástí tela:

• Kuze: Kozní vyrázky a zmeny, jako je susení, zmekcení, zjizvení, ztvrdnutí a ztmavnutí.
• Spojky: Omezený pohyb v dusledku poskození kuze.
• Vlasy: Ztráta vlasu.
• Pusa: V dutine ústní a potrubí v dusledku membrány mohou vznikat vredy.
• Oci: Ztráta slz, zarudnutí a podrázdení.
• Pohlavní orgány: Suchá vagina, stenóza.
• Plíce: Jizvení a suchost.
• Játra: Poskození a selhání jater, zloutenka

Príciny

V GHVD napadají bílé krvinky nové cizorodé bunky, které mohou vést k zánetu.

GVHD je imunitní odpoved na cizí telo. V prípade GVHD není cizím telesem dárcovské bunky, ale bunky osoby, která je transplantací.

Dárcovské T bunky, které jsou bielymi bunkami, které jsou zodpovedné za boj s infekcí, nerozpoznávají hostitelské bunky v tom, který orgán je ovlivnen po transplantaci kmenových bunek.

Poskození tkáne zpusobené lécbou, kterou príjemce prijímá, vede k uvolnení zánetlivých proteinu. Tyto proteiny zvysují expresi látek v bunkách príjemce, které stimulují imunitní bunky.

Na druhé strane to vede k aktivaci donorových T lymfocytu proti bunkám príjemce. Imunitní odpoved je zprostredkována T bunkami hostitele. Jelikoz cílové bunky zemrou a tkán je znicena imunitní reakcí, dochází k vetsí zánetové reakci.

Vsichni lidé mají jedinecný protein, který je zdeden od obou rodicu, nazývaný lidský leukocytový antigen (HLA). Jediní lidé s identickým HLA jsou identické dvojcata. Ve snaze zabránit výskytu GVHD se dárci a príjemci shodují s HLA pred transfuzí, aby se ujistili, ze jejich HLA odpovídá co nejtesneji.

Prizpusobení HLA nemusí vzdy fungovat, a proto existuje vzdy riziko pro GVHD s alogenními transplantacemi kmenových bunek.

Sance na výskyt GVHD se za urcitých okolností zvysují, napríklad kdyz:

• príjemce není krví príbuzným dárce
• existuje nedostatek HLA dárce, i kdyz jen nepatrný
• donorové kmenové bunky mají vysoké pocty T bunek
• dárce je ve veku starsí
• dárce má opacný pohlavní styk
• donor je infikován cytomegalovirusem (CMV) a príjemce nebyl predtím infikován
• príjemce dostává bílkovinné bunky od dárce

Vse, co potrebujete vedet o kostní dreniTransplantace kostní drene mohou být pouzity k lécbe leukémie. Zjistete, jak to funguje a jaké je riziko.Prectete si ted

Symptomy

Akutní GVHD obvykle vede k kozní vyrázce, která postihuje dlane, chodidla, usi nebo oblicej. Lidé mohou zazívat bolest nebo svedení s temito kozními vyrázkami. Tato vyrázka se muze rozsírit do kmene tela.

Mezi dalsí casté príznaky patrí:

• pálení, zarudnutí kuze
• kozní puchýre a odlupování
• prujem
• nevolnost a zvracení
• zaludecní krece
• ztráta chuti k jídlu
• zaludecní a strevní krvácení
• zloutnutí kuze nebo belma ocí, coz naznacuje poskození jater
• vredy trávicího ústrojí zpusobené suchostí úst a krku
• plicní, vaginální a dalsí suchá membrána
• dusnost
• ztráta váhy
• snízení pohyblivosti kloubu
• ztráta vlasu
• podrázdení ocí, zarudnutí, vizuální zmeny a ztráta tvorby slz
• únavu, chronickou bolest a svalovou slabost

Lékari budou podrobne diskutovat o vsech symptomech, které by jim mely být hláseny k okamzité péci a lécbe.

Diagnóza

Lékari mohou diagnostikovat jak akutní, tak i chronickou GVHD po zhodnocení symptomu. Nicméne biopsie vzorku tkáne potvrdí stav.

Biopsie mohou být odebrány z kuze, jater, zaludku, streva nebo jiných míst, aby bylo dosazeno presné diagnózy. Lékari mohou podle potreby doporucovat dalsí testy.

Lécba

Poskytovatelé zdravotní péce zalozí plán lécby na tom, zda je GVHD akutní nebo chronická.

Poskytovatelé zdravotní péce pouzívají léky k potlacení imunitního systému nebo protizánetlivých léku, jako jsou steroidy, k lécbe GVHD. Výber bude záviset na tom, zda je tento stav akutní nebo chronický.

Lidé s GVHD mohou vyzadovat lécbu az o rok a déle v závislosti na tom, jak reagují na lécbu.

Akutní GVHD je obvykle lécena trídou léku nazývaných glukokortikoidy (steroidy) a cyklosporinem (imunosupresiva).

Dalsí léky, které byly bud nove schváleny, nebo jsou v klinických hodnoceních podstupovány, zahrnují:

• antithymocytový globulin (králicí ATG, Thymoglobulin)
• denileukin diftitox (Ontak)
• monoklonální protilátky, jako je daklizumab (Zenapax), infliximab (Remicade) nebo, zrídka, alemtuzumab (Campath)
• mykofenolát mofetil (CellCept)
• sirolimus (Rapamune)
• tacrolimus (Prograf)
• perorální neabsorbovatelné kortikosteroidy, jako je budesonid nebo beklomethason dipropionát
• intraarteriální kortikosteroidy
• pentostatin (Nipent)

Dalsím mozným zpusobem lécby je extrakorporální fotoforéza, studovaný postup, který odstranuje, lécí a reinfusuje pacientovu krev. Infuze mesenchymálních kmenových bunek jsou v soucasnosti zkoumány.

Chronická GVHD je typicky lécena trídou steroidu nazývaných kortikosteroidy a prípadne cyklosporinem. Dalsí léky jsou k dispozici, pokud GVHD neodpovídá tradicní terapii. Tyto zahrnují:

• daklizumab (Zenapax)
• etanercept (Enbrel)
• infliximab (Remicade)
• mykofenolát mofetil (CellCept)
• pentostatin (Nipent)
• tacrolimus (Prograf)
• thalidomid (Thalomid)
• imatinibmesylát (Gleevec) pro nekteré zmeny kuze

Výhled

GVHD se muze pohybovat od mírné az tezké a v nekterých prípadech muze být zivot ohrozující. Lékari budou diskutovat o osobním výhledu individuálne a budou vycházet z nekolika faktoru.