Genetická variace ovlivnuje úcinnost antidiabetického léciva

Poprvé ukazují, ze úcinnost antidiabetického léciva závisí na malých, prirozených rozdílech v DNA mezi jednotlivci, výzkumníci zduraznují potrebu prizpusobit nekteré nemoci jednotlivým pacientum.
Studie ukazuje, ze malá variace cloveka na cloveku v DNA mohou mít velký vliv na geny, které kontrolují, jak reagujeme na urcité léky.

Jejich studie ukazuje, ze malé rozdíly v sekvencích DNA - neco tak malého jako zmena jednoho písmena - mohou mít velký vliv na prepínace, které rídí geny, které urcují, jak bunky a proteiny reagují na drogy.

Sekvence DNA, ve kterých se objevují odchylky, nemusí být na stejném míste jako kódovací geny, které ovlivnují - mohou být dokonce nalezeny v tzv. "Temné hmote" nebo nekódující cásti genomu.

Tým - vcetne hlavního autora Mitchella Lazara, profesora medicíny a genetiky na Perelmanove lékarské fakulte University of Pennsylvania ve Philadelphii - popisuje práci, která vedla k temto poznatkum v casopise Bunka.

Cílem výzkumných pracovníku je objevit objev k rozvoji personalizovaných prístupu k lécbe diabetu a dalsích metabolických poruch.

Pro jejich studii se prof. Lazar a kolegové zamerili na jaderný receptor PPAR-gamma. Tato molekula tukových bunek je cílem trídy diabetes typu 2 nazývané thiazolidindiony (TZD).

Rozdíly v DNA ovlivnují schopnost aktivace prepínace PPAR-gamma, TZD

TZD jsou jedinou lécbou cukrovky, která se zameruje na tukové bunky a zvysuje vlastní odpoved pacienta na inzulín. Nedávno vsak upadli do nepouzívání, protoze mohou vyvolat vedlejsí úcinky, jako je ztráta kostní hmoty a edém, a také se vyskytly zprávy o zvýsených rizicích rakoviny mocového mechýre a infarktu.

Také - a tento bod je obzvláste relevantní pro nálezy - asi 20% pacientu s diabetem typu 2 nedokáze zlepsit svou kontrolu nad onemocnením na TZD.

PPAR-gama aktivuje urcité geny v tukové bunce, coz vede ke skladování tuku a zmenám v hladinách hormonu. To delá tím, ze se na DNA spojí s prepínaci, které ovlivnují tyto geny.

Ve své studii výzkumníci ukazují, ze prirozené genetické rozdíly v DNA prepínacu - které se casto vyskytují v "temné hmote" genomu, který neobsahuje kód pro tvorbu proteinu - mohou ovlivnit úcinnost PPAR-gamma a TZD jako aktivátory spínacu.

Tým pouzil nekolik pokusu k zavedení techto nálezu - nejprve u mysí a poté v lidské tukové tkáni u obézních pacientu s bariatrickou chirurgií. Oni také odkazovali na genom-siroký asociacní studie (GWAS) doplnit a potvrdit nekteré ze zjistení.

Studie zvysuje porozumení v "personalizované farmakogenomice"

Tým také zjistil, ze ruzné varianty sekvencí DNA v PPAR-gama prepínacích jsou spojeny s ruznými oblastmi rizika onemocnení. Napríklad jedna variace je spojena s krevními tuky - vcetne HDL ("dobrý" cholesterol) a triglyceridu. Dalsí je spojena s diabetem typu 2, zatímco jiné jsou spojeny s vysokým krevním tlakem a pomerem pas-hip (merítko tvaru tela pri obezite).

Vsechny tyto rizikové oblasti tvorí skupinu nazývanou "metabolický syndrom".

Vedci tvrdí, ze studie má dusledky nejen na PPAR-gamma a TZD. Prof. Lazar poznamenává, ze 20% vsech léku je urceno pro léky, které se zamerují na proteiny nukleárních receptoru související s PPAR-gamma, jako je hormon stítné zlázy a steroidy.

Skutecnost, ze genetická slozka cloveka muze urcit, jak reagují na ruzné léky, vyvolala nové pole nazvané "personalizovaná farmakogenomika". Prof. Lazar vysvetluje, jak jejich poznatky zvysují porozumení v této oblasti:

"Nase studie poskytuje dukaz o tom, ze prirozene se vyskytující regulacní genetická variace muze ovlivnit aktivaci genu zprostredkovanou nukleárními receptory a obecneji i reakci léku u zivých zvírat.

To má zvlástní význam pro TZD, které mají silné antidiabetické úcinky, ale omezují klinickou uzitecnost kvuli nereagování, vedlejsím úcinkum a nezádoucím úcinkum. "

Výzkumníci naznacují, ze prístupy jako ty, které pouzívají ve své studii, budou jednou pouzity jako soucást presné medicíny, aby predpovedeli, kterí pacienti mají nejvetsí sanci tezit z drog, jako jsou TZD.

Financování studie pochází z Národního ústavu pro diabetes a onemocnení trávicího ústrojí a ledvin a nadace JPB.

Zdravotní novinky dnes nedávno se dozvedeli o novém screeningovém nástroji, který objevil potenciální novou lécbu diabetu 2. typu. Vedci, kterí vyvinuli skríningový nástroj, ríkají, ze lék pusobí na klícovou cestu v "endoplazmatickém retikulu" bunek, který pri stresu vede k inzulínové rezistenci.

Mohla by dojít ke ztráte rakoviny tlustého streva?

Nová studie naznacuje, ze bunky hrubého creva se mohou stát rakovinnými, kdyz ztratí schopnost produkovat hormon nezbytný pro udrzení své normální biologie. Pokud je toto zjistení overeno v následujících studiích, pak rakovina tlustého streva bude odlisná jako jediná rakovina pohánená nedostatkem hormonu. Pokud signály, které doplnují kuzi streva, nejsou schopny udrzovat delení bunek, je pravdepodobnejsí, ze rozdelení bunek bude nepravidelné a povede k rakovine.

(Health)

Venózní zúzení nespojené s MS

Mezi MS (roztrousená skleróza) a zilní zúzení, konkrétne zúzení zíly z mozku na srdce (extrakraniální zíly), neexistuje zádná souvislost, tvrdí výzkumníci v The Lancet. Kanadstí vedci nenalezli statisticky významný rozdíl mezi hodnotami zúzení zil v pacientu s MS v porovnání s jinými lidmi bez MS, vcetne sourozencu.

(Health)