Cvicení pomáhá mozku stát odolnejsí vuci stresu

Fyzické cvicení reorganizuje lidský mozek tak, aby reagoval lépe na stres a normální funkce mozku je méne pravdepodobné, ze by byla ovlivnena úzkostí, uvedli vedci z Princetonské univerzity Journal of Neuroscience.
V experimentu na zvíratech autori zjistili, ze kdyz byly velmi fyzicky aktivní mysi vystaveny stresorovému - studené vode - neurony v jejich mozku, které zastavily vzrusení ve ventrálním hippocampu, se staly mnohem aktivnejsími. Ventrální hippocampus je oblast v mozku, která reguluje úzkost.
Tato studie muze také vyresit nerovnomernost výzkumu týkajícího se úcinku úcinku na mozku, a to, ze fyzická aktivita snizuje úzkost a soucasne povzbuzuje rust nových neuronu ve ventrálním hippocampu.
Cvicení by melo teoreticky vést k vetsí úzkosti, ne méne, protoze tyto mladé neurony jsou typicky více vzrusující nez jejich starsí ekvivalenty. Tato studie vsak zjistila, ze fyzická aktivita také zvysuje mechanismy, které zastavují tyto neurony pred vypálením.
Seniorová autorka, Elizabeth Gouldová, Princetonova Dorman T. Warrenová, profesorka psychologie, to vysvetlila úcinek fyzického cvicení na ventrální hippocampus nebyl hloubeji prozkoumán. V této studii byl tým schopen izolovat mozkové bunky a oblasti, které hrají klícovou roli pri regulaci úzkosti. Verí, ze jejich nálezy mohou pomoci výzkumníkum lépe porozumet a lécit úzkostné poruchy.
Z evolucního hlediska studie také ukázala, jak muze být mozek prekvapive adaptivní, prizpusobením vlastních procesu prostredí a zivotnímu stylu organismu. Méne fyzicky fit zvírata, napríklad, mohou tezit z vyssí pravdepodobnosti úzkostného chování. Gould rekl: "Úzkost se casto projevuje v preventivním chování a vyhýbání se potenciálne nebezpecným situacím by zvýsilo pravdepodobnost prezití, zejména pro ty méne schopné reagovat reakcí" boje nebo letu ".
Profesor Gould rekl:

"Porozumení tomu, jak mozek upravuje úzkostné chování, nám dává potenciální stopy, jak pomáhat lidem s úzkostnými poruchami. Také nám ríká neco, jak se mozek modifikuje tak, aby optimálne reagoval na vlastní zivotní prostredí."

V této studii byly mysi rozdeleny do dvou skupin:

• Aktivní skupina - vsechny mysi mely volný prístup k bezeckému kolu
• Sedavá skupina - nebylo bezné kolo

Mysi milují beh - dát jim kolo a budou behat asi 4 míle (4 kilometry) kazdou noc. O sest týdnu pozdeji byly mysi vystaveny krátké dobe studené vody.
Témer jakmile byli vystaveni studené vode (stresu), mozky sedavých a aktivních mysí se chovaly jinak:

• V sedavé skupine studená voda vyvolala nárust "okamzitých casných genu" - krátkodobých genu, které se rychle zapnou, kdyz neuron pozárí.
• V aktivní skupine tyto geny nebyly prítomny, coz naznacuje, ze jejich neurony nebyly okamzite nadseny v reakci na stresor.

Mozok aktivní mysi "ukázal kazdý znak kontroly jeho reakce v rozsahu, který nebyl pozorován v mozku sedavé mysi". Inhibicní neurony, o kterých je známo, ze udrzují excitabilní neurony pod kontrolou, se mnohem aktivnejsí. Také neurony v mozku aktivních mysí uvolnily více GABA (kyselina gama-aminomáselná), neurotransmiter, který uklidnuje nervové vzrusení. Byly vyssí hladiny proteinu, který balení GABA do vezikulu pro uvolnení do synapse u aktivních mysí.
Kdyz vedci zablokovali receptor GABA, který zabranuje neurální aktivite ve ventrálním hippocampu, úbytek fyzického cvicení, který snizuje úzkost, byl zrusen.

V Abstrakt v casopise, výzkumníci dospeli k záveru:

"Spolecne tyto výsledky naznacují beh zlepsuje regulaci úzkosti prostrednictvím zapojení lokálních inhibicních mechanismu do ventrálního hipokampu. "

Cvicení, i kdyz je nuceno, snizuje úzkost a depresivní príznaky

Dokonce i nucené cvicení snizuje úzkost - fyzická aktivita pomáhá zmírnit príznaky úzkosti a deprese, at jste vykonávali, protoze jste chteli nebo byli nuceni, napsali vedci z University of Colorado, Boulder European Journal of Neurosciences (Vydání únor 2013).
Autori vysvetlují, ze predchozí studie ukázaly, jak muze cvicení pomáhat pri ochrane pred stresovými poruchami. Nicméne, nikdo se nezabýval úcinkem nuceného cvicení na úzkost. Príklady nuceného cvicení lze videt mezi studenty stredních skol, vysokoskolskými a profesionálními sportovci a zenami a vojenským personálem.
Greenwood premýslel: "Pokud je cvicení nuceno, bude to presto produkovat prínosy pro dusevní zdraví? Je zrejmé, ze nucené cvicení bude presto produkovat periférní fyziologické prínosy, ale prinese to výhody pro úzkost a depresi?"
Vedci navrhli pokus na zvíratech s pouzitím krys. Byly rozdeleny do dvou skupin, aktivní a sedavé. Aktivní skupina byla dále rozdelena na dve, pricemz jeden bezel kdykoli chtel a druhý musel bezet na mechanizovaných kolech, které se otácely ruznými rychlostmi a po ruznou dobu, takze obe aktivní skupiny skoncily delat to samé mnozství cvicení.
O sest týdnu pozdeji byly krysy vystaveny stresoru a jejich hladiny úzkosti byly testovány následující den.
Zjistili, ze bez ohledu na to, zda byli potkani nuceni bezet nebo se rozhodli, fyzicky aktivní krysy byly chráneny pred stresem a úzkostí stejne jako u sedavých krys.
Greenwood rekl: "Dusledky jsou, ze lidé, kterí vnímají cvicení jako nucené - snad i tech, kterí mají pocit, ze by meli cvicit ze zdravotních duvodu - mozná jeste prinese výhody, pokud jde o snízení úzkosti a deprese.
Britská studie ukázala, ze pravidelné intenzivní fyzické cvicení chrání muze pred úzkostí a depresí po mnoho let po jejich zastavení.
Napsal Christian Nordqvist