Epilepsie a násilná kriminalita nejsou propojeny

Podle velkého svédského vysetrování zverejneného v PloS Medicine, epilepsie není prímo spojena se zvýseným rizikem spáchání násilné trestné cinnosti. Ackoli jedinci, kterí dríve meli traumatické poranení mozku (TBI), mají zvýsené riziko spáchání násilné trestné cinnosti. Setrení vedla Seena Fazelová z Oxfordské univerzity ve Velké Británii a kolegové z Karolinska Institutet ve Svédsku a Svédská vezenská a probacní sluzba.
Vedci vysvetlují:

"Dusledky techto zjistení se budou lisit pro klinické sluzby, systém trestního soudnictví a charitativní organizace pro pacienty."

Tým identifikoval vsechny osoby ve Svédsku zaznamenané s TBI a epilepsií mezi lety 1973 a 2009. Poté 10 lidí bez techto podmínek odpovídalo obyvatelstvu v kazdém prípade. Tyto záznamy byly poté propojeny s pozdejsími údaji o vsech odsouzeních za násilné trestné ciny s pouzitím osobních identifikacních císel, které identifikují osoby ve Svédsku v národních registrech.
Objevili, ze 4,2% jedincu s epilepsií se po diagnóze dopustilo alespon jednoho násilného zlocinu ve srovnání s 2,5% osob bez techto mozkových podmínek. Nicméne spojení mezi epilepsií a spácháním násilného zlocinu zmizelo po tom, co se tým prizpusobil rodinné situaci (ve které byli ti s tímto stavem porovnáni se svými nedosazenými sourozenci). Nicméne, po prizpusobení se zneuzívání návykových látek nebo porovnání osob s epilepsií s jejich nezaujatými sourozencimi objevil tým, ze mezi TBI a spáchaným násilným zlocinem zustalo.
Vedci vysvetlují:

"S více nez 22 000 osobami pro epilepsii a traumatické poranení mozku byl vzorek podle nasich znalostí více nez 50krát vetsí nez u predchozích studií o epilepsii a více nez sedmkrát vetsí nez predchozí studie o poranení mozku .
Záverem jsme s vyuzitím svédských registru zalozených na populaci více nez 35 let hlásili rizika pro násilnou kriminalitu u jedincu s epilepsií a traumatickým poranením mozku, které se navzájem kontrastovaly a zdálo se, ze se v kazdé diagnóze lisí podle podtypu, závaznosti a veku pri diagnóze . "

Podle výzkumníku muze být nedostatecná prícinná souvislost mezi násilnou kriminalitou a epilepsií uzitecná pro charitativní organizace pacientu i pro dalsí zainteresované strany v boji proti jedné z prícin stigmat spojených s epilepsií. Zvýsená kontrola a správa nekterých osob a veznu s TBI by mohla snízit míru prestupku.
Setrení se opíralo o údaje o odsouzení a výzkumníci vysvetlují svou hypotézu:

"I kdyz jsme se spoléhali na údaje o odsouzeních, jiné práce ukázaly, ze míra podhodnocování násilí je u psychiatrických pacientu podobná a kontroly v porovnání s vlastními zpravodajskými opatreními, a proto nebylo pravdepodobné, ze by byly odhady rizik ovlivneny ... Nemáme zádný duvod k tomu ze celková míra násilných trestných cinu a jejich resení jsou vetsinou podobné v celé západní Evrope, coz naznacuje, ze nekteré z nich jsou zobecitelné. "

V souvislosti s Perspektivem vysvetluje psychiatr Jan Volavka, emeritní profesor na Lékarské fakulte New York University (nezúcastnený v setrení)

"Srovnání míry odsouzení pred diagnózou a po ní by poskytlo dalsí pohled na dopad nemoci na násilnou trestnou cinnost. Mezi hlavní prednosti studie patrí velmi velká velikost vzorku zahrnující celou populaci Svédska a následné sledování 35 let. Zjistení mají velký význam pro verejné zdraví a poskytují inspiraci pro dalsí výzkum. "

Napsal Grace Rattue