Zvýsené riziko sebevrazedných myslenek u nedávných dospívajících obetí

Rostoucí riziko sebevrazedných nebo sebeposkozujících myslenek u adolescentu se zdá být spojeno s nedávnou událostí v zivote dospívajících, která byla obetmi.
Nový výzkum, publikovaný v Archivy pediatrie a adolescentní medicíny, ríká, ze traumatické incidenty, jako je sexuální útok a týrání vrstevníku, mohou vést k temto negativním myslenkám.
Podle výzkumníku z University of New Hampshire je sebevrazda mládeze tretí prícinou smrti dospívajících ve Spojených státech. Od roku 1999 do roku 2006 bylo jedenáct procent vsech úmrtí mezi 12 az 19 letami zpusobeno sebevrazdou. To predstavuje kazdorocne více nez 16 000 úmrtí.

Predchozí výzkum ukázal, ze genetická zranitelnost, sociální, kulturní, rodinné a psychologické faktory prispívají k sebeposkozování a sebevrazde. Samovrazdy mládeze jsou také silne spojeny s poruchami nálady, zneuzíváním návykových látek a predchozími pokusy o sebevrazdu.
Výzkumný tým analyzoval data z Národního prehledu o vystavení násilí detem. Jejich studie rovnez zahrnovala pruzkum národního vzorku 1 186 dospívajících ve veku od 10 do 17 let.
Z dotazovaných mládat, 4,3 procenta hlásila sebevrazedné myslenky behem mesíce pred rozhovorem.
Výzkumníci vysvetlili:

"Peer-victimized mládez mela témer 2,4 krát riziko sebevrazedných myslenek, ti, kterí byli sexuálne napadeni v minulém roce, meli asi 3,4násobek rizika a ti, kterí byli trápeni, meli témer 4,4 násobek rizika sebevrazedných myslenek."

Závery také ukázaly, ze deti, které byly v uplynulém roce vystaveny 7 nebo vícenásobné individuální viktimizaci (polyvictimizace), mely sestkrát vyssí pravdepodobnost, ze dokládají sebevrazedné myslenky.

Autori se domnívají, ze závery studie zduraznují potrebu zahrnout dukladné hodnocení viktimizací v prevenci sebevrazedných a intervencních zásahu u dospívajících, nejvíce konkrétne pri polyvítimizaci.
Také povzbuzují odpovedi na lécbu viktimizace, sexuálního napadení a detského týrání, aby se zvázilo zvýsené riziko sebevrazedného chování.
Vedci dospeli k záveru:

"Prestoze výzkum v této oblasti se zameril na neurologická rizika a psychofarmakologické intervence, tyto poznatky poukazují na význam prostredí a hodnoty prevence viktimizace pri snizování sebevrazedného chování. Komplexní prístup k prevenci sebevrazd musí resit bezpecnost mládeze jejich domovu, skol a ctvrtí. "

Napsal Kelly Fitzgerald