Co jsou disociace a depersonalizace?

Obsah

1. Príciny
2. Rizikové faktory
3. Symptomy
4. Diagnóza
5. Lécba

Depersonalizace je senzacní pocit, ze je oddelena od okolí. Osoba, ze veci jsou "méne reálné", nez by mely být.

Lidé, kterí mají zkusenost s depersonalizací, se cítí odpojeni od sebe.

Ti, kterí prozívají tezkou depersonalizaci, ríkají, ze se cítí, jako by se dívali sami sebe jednat z dálky, aniz by meli pocit úplné kontroly. Osoba s touto podmínkou si bude uvedomovat, ze jsou to jen pocity, nikoliv realita.

Clánek z roku 2005 v Pokroky v psychiatrické lécbe popisuje depersonalizaci jako "rusivý smysl pro bytí" oddelené od sebe ", pozorování sebe sama jako zvencí, pocit jako robot nebo automaton."

Mohlo by to být "nepríjemné, chronické a znemoznující zmena zkusenosti sebe a zivotního prostredí."

Depersonalizace je aspekt disociace, ale zatímco disociace zahrnuje pocit, ze se od mnohých vecí oddeluje, depersonalizace se konkrétne týká pocitu odloucení od sebe a jeho identity.

Národní aliance pro dusevní onemocnení konstatují, ze témer polovina vsech Americanu nekdy dochází k disociaci, ale chronická depersonalizace vedoucí k poruchám depersonalizace je méne castá.

Príciny

Depersonalizace zahrnuje pocit odloucení od sebe, mozná v mimo-telo zkusenosti.

Odborníci nevedí presne, co zpusobuje depersonalizaci. Predpokládá se, ze pochází z nerovnováhy chemických látek v mozku.

Stejne jako u ostatních disociativních poruch jsou pocity depersonalizace zpravidla vyvolávány zivot ohrozujícími nebo traumatickými událostmi, jako je extrémní násilí, válka, únos nebo zneuzívání detí.

Jedním z návrhu je, ze pokud vnímavá osoba zazije disociaci v dusledku traumatu, napríklad se stává zavedenou a je schopná opakovat se.

Podle Mind, charity dusevního zdraví se sídlem ve Spojeném království, disociace je opravdu strategie pro zvládnutí prílisného stresu,

Nekteré rekreacní léky, jako je ketamin, a dalsí látky mohou také vyvolat pocity depersonalizace.

• Uzívání konopí bylo spojeno s epidememi depersonalizace nebo disociace, stejne jako s odchodem z uzívání konopí.
• Percepcní poruchy, jako je depersonalizace, byly hláseny u lidí, kterí se stáhnou z benzodiazepinu.
• Alkohol muze vyvolat depersonalizaci u nekterých lidí, podle dukazu zverejnených v casopise Biologická psychiatrie.
• Halucinogeny mohou pri pozití zpusobit depersonalizaci.

Vetsina lidí, kterí prozívají depersonalizaci, má dalsí psychiatrickou nebo dusevní poruchu. Mezi propojené stavy patrí disociativní poruchy a nekteré nedisociální poruchy.

Príklady jsou:

• Schizofrenie
• Deprese
• Úzkost
• Migréna
• Nedostatek spánku
• Bipolární porucha

Mezi disociativní poruchy patrí:

• Dissociativní amnézie, kdy lidé mohou zapomenout na informace o sobe nebo o vecech, které se jim staly
• Depersonalizacní-derealizacní porucha, která muze zahrnovat zázitky mimo telo, pocit, ze jsou neskutecné, a neschopnost rozpoznat svuj obraz v zrcadle. Mohou se také objevit zmeny v telesném pocitu a snízená schopnost jednat na emocionální úrovni
• Dissociativní porucha identity nebo "vícenásobná porucha osobnosti", kdy se clovek zmádá o tom, kdo jsou a cítí se jako cizinec pro sebe. Mohou se chovat jinak v ruzných casech nebo mohou psát ruzným rukopisem.

V nekterých kulturách se lidé snazí dosáhnout depersonalizace prostrednictvím nábozenských nebo meditacních praktik. To není porucha.

Rizikové faktory

Klinicky významná depersonalizace je ovlivnena mezi 1 az 2 procenty obecné populace.

Disociace a depersonalizace jsou zpusoby, jak se vymanit z traumatu v minulosti.

Prumerný vek, kdy se první zkusenost vyskytla, je 22,8 let, ale 1 ve 3 osobách s podmínkou, ze to bylo pred 16ti lety. Pravdepodobnejsí je u dospívajících nebo mladých dospelých. Ti, kterí trpí depresí, mnohocetnou poruchou osobnosti, schizofrenií a obsedantne kompulzivními poruchami, jsou vystaveni vyssímu riziku.

Depersonalizace a disociace souvisejí s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) a mohou následovat extrémní záchvaty paniky. Byly spojeny s únavou a vázným nebezpecím.

Zneuzívání nekterých léku muze zvýsit riziko, stejne jako abstinence z benzodiazepinu nebo konopí. Zatímco není si jisté, ze drogy zpusobují tento stav, napr. Uzívání konopí je uvedeno jako spoust u lidí, kterí jsou náchylní.

Muze se také stát, ze lidé s disociativní poruchou pravdepodobne více uzívají drogy a alkohol, aby jim pomohli vyrovnat se.

Lidé, u kterých dochází k disociaci, pravdepodobne budou mít ztrátu pameti nebo mezery v pameti, zejména u konkrétních lidí, událostí nebo období zivota.

Lidé s disociativními poruchami pravdepodobne projeví obsesivní chování. To muze zahrnovat sebeposkozování nebo opakované hledení v zrcadle, aby bylo zrejmé, ze jsou skutecné. Samovrazedné chování muze souviset spíse s traumatem nez s nedostatkem smyslu pro skutecnost.

Úzkost je také castá, at jiz jako prícina nebo úcinek disociace.

Pokud je disociace dusledkem traumatu, muze se stát, ze vzpomínka na nezádoucí pamet vyvolá epizodu.

Symptomy

Behem disociativní epizody nekterí lidé budou mít zázitek mimo telo, ve kterém mají pocit, jako by se pozorovali jako pozorovatelé nebo sledovali svuj vlastní zivot z dálky.

Mohou se cítit odpojeni od svého vlastního tela a zivot muze pripadat jako sen, kde se zdá, ze vsichni kolem jsou neskutecní.Mohou také cítit, ze nemají pod kontrolou své ciny.

Pro nekteré lidi muze epizoda zahrnovat fyzické cestování na jiné místo a prijetí jiné identity, zatímco tam. Jednotlivec si nemusí pamatovat svou vlastní identitu.

Diagnóza

Lékar muze diagnostikovat disociativní poruchu tím, ze se pacienta zeptá na své príznaky a osobní a zdravotní anamnézu. Neurologické testy mohou být nezbytné k vyloucení takových stavu, jako je epilepsie.

Zprávy naznacují, ze osoba s disociativní poruchou obvykle pouzívá výraz "jako kdyby" ve vetách, jako je "Mám pocit, ze nejsem skutecný" nebo "jako bych byl robot".

Diagnostický a statistický manuál dusevních poruch, ctvrté vydání (DSM-IV) uvádí jako diagnostická kritéria pro poruchu depersonalizace:

1. Pocit oddelené od dusevních procesu nebo tela
2. Testování intaktní reality
3. Klinicky výrazne úzkost, porucha funkce nebo obojí
4. Symptomy se nevyskytují výlucne jako soucást jiné poruchy nebo kvuli prímým fyziologickým úcinkum látky

Lécba

V soucasné dobe neexistuje zádná lécba pro depersonalizaci nebo disociaci, ale antidepresiva pomáhají ulehcit symptomy u nekterých lidí. Odborníci naznacují, ze muze pomoci kombinace léku, konkrétne lamotriginu a selektivního inhibitoru zpetného vychytávání serotoninu (SSRI).

Nepravdivé dukazy naznacují, ze vyhýbání se jasným svetlem nebo dodrzování pravidelné, monotónní rutiny muze pomoci nekterým lidem vyrovnat se.

Kognitivní behaviorální terapie (CBT) muze pacientum pomáhat v tom, aby si uvedomili své príznaky netrpelivým zpusobem a aby snízili úzkost a obsedantní chování, které je casto doprovází.