Deprese má genetickou vazbu - variace na chromozomu 3

Kolísání chromozomu 3 muze zpusobit depresi, odhalují vedci z Velké Británie a USA a popisují jejich objev jako první presvedcivý dukaz genetického spojení s depresí. Výzkumníci z King's College v Londýne, Anglii a Washingtonské univerzite v USA informovali o svých zjisteních v American Journal of Psychiatry.
Autori vysvetlují, ze asi 1 z kazdých 5 jedincu je nekdy behem svého zivota postizeno závaznou depresí. Do roku 2020 se odborníci domnívají, ze deprese bude poruchou, která bude mít nejvetsí zátez ve svete; souperící s onemocnením srdce. 4% lidí je postizeno opakující se a tezkou depresí - obzvláste obtízne se jedná o tyto osoby.
Podle nekolika rodinných studií existuje ve více nez 40% prípadu genetická vazba na riziko deprese.
Vedoucí autor, Dr. Gerome Breen rekl:

"Ve velkém poctu rodin, kde dva nebo více clenu mají depresi, jsme nasli silné dukazy o tom, ze oblast s názvem chromozom 3p25-26 je silne spojena s poruchou. Tato zjistení jsou skutecne vzrusující, nebot poprvé jsme nasli genetický lokus pro depresi. "

Autori zduraznují, ze jejich nové nálezy by se nestaly bez príspevku vedcu z USA, Velké Británie, Nemecka, Itálie, Dánska, Svýcarska, Nizozemska a Finska.
Výzkumníci spolecnosti King's College shromázdili data za deset let na 800 rodinách s rekurentní depresí z depresivní síte, zatímco ti ve Washingtonské univerzite analyzovali depresi a kourení v nekolika rodinách ve Finsku a Austrálii. Obe studie byly provedeny nezávisle, bez jakéhokoli spojení.

Dr. Breen rekl:

"Prestoze tyto nálezy nepovedou k testování deprese, pomohou nám vysledovat specifické geny, které jsou zmeneny u lidí s touto chorobou. Tento prulom v pochopení rizika deprese muze nás priblízit k rozvoji úcinnejsích terapií, i kdyz pacienti by nemeli ocekávejte, ze tyto moznosti budou k dispozici po dobu 10-15 let.
Kazdý z 40 genu v chromozomu 3p25-26 by mohl být zodpovedný, takze v soucasné dobe provádíme podrobné sekvencní vysetrení ve 40 zúcastnených rodinách, abychom identifikovali specifické geny a variace, které zpusobují vazbu. Výsledky techto studií by mely být k dispozici v prístím roce.

Peter McGuffin, hlavní autor, rekl:

"Tato zjistení jsou duvodem, proc se ukázalo, ze jen málo prípadných oblastí genomu prispívá k riziku deprese. Uznáváme vsak, ze nase zjistení predstavuje jen malou cást genetického rizika deprese a stále více a více studií budou muset najít dalsí cásti daného genomu.

Dr. Michele Pergadia, vedoucí autor psychiatrie na Washingtonské univerzite, uvedl:

"Myslím, ze se práve zacínáme prosadit bludiste vlivem na depresi a je to dulezitý krok k pochopení toho, co se muze delat na genetické a molekulární úrovni. Nás budoucí výzkum se muze zamerit na to, kourení a deprese jsou v této oblasti spojeny. "

Dr Breen uzavrel:

"Je pozoruhodné, ze dve ruzné datové soubory, shromázdené pro ruzné úcely a studované ruznými zpusoby, nalezly presne stejný region. Normálne v genetických studiích deprese je replikace nálezu velmi obtízné a casto trvá roky, nez se objeví. ukazuje, ze rodinné studie mají znacný slib pro genetický výzkum v této oblasti. "

"Genomová sirokopásmová studie významné rekurentní deprese v populaci Spojeného království"
Cathryn M. Lewis, Ph.D., Mandy Y. Ng, Ph.D., Amy W. Butlerová, Ph.D., Sarah Cohen-Woods, Ph.D., Rudolf Uher, MD, Ph.D., MRCPsych., Katrina Pirlo, Ph.D., Michael E. Weale, Ph.D., Alexandra Schosser, Ph.D., Ursula M. Paredes, Ph.D., Margarita Rivera, Ph.D., Nicholas Craddock, FRCPsych., Ph.D., Mike J. Owen, FRCPsych., Ph.D., Lisa Jones, Ph.D., Ian Jones, MRCPsych., Ph.D., Ania Korszun, Ph DD, MD, MRCPsych., Katherine J. Aitchisonová, Ph.D. MRCPsych., Ph.D., Jianxin Shi, Ph.D., John P. Quinn, Ph.D., Alasdair MacKenzie, Ph.D., Peter Vollenweider, MD, Gerard Waeber, MD, Simon Heath, Ph.D., Mark Lathrop, Ph.D., Dr. Pierandrea Muglia, PhDr. Michael R. Barnes, John C. Whittaker, Ph.D. , MUDr. Federica Tozziová, PhDr. Florian Holsboer, PhD. Martin Preisig, MPH, Anne E. Farmer, MD, FRCPsych., Gerome Breen, Ph.D., Ian W. Craig, Ph.D. . a Peter McGuffin, FRCP, FRCPsych., Ph.D.
Am J Psychiatrie 2010; 167: 949-957 (online) 1. cervna 2010; dva: 10.1176 / appi.ajp.2010.09091380
Napsal Christian Nordqvist