Co je treba vedet o hluchote a ztráte sluchu?

Obsah

1. Príciny
2. Sluchová ztráta vs. hluchota
3. Typy
4. Hluchota a rec
5. Jednostranná a bilaterální hluchota
6. Diagnóza
7. Lécba
8. Znakový jazyk a ctení rtu
9. Prevence

Porucha sluchu, hluchota nebo ztráta sluchu znamená totální nebo cástecnou neschopnost slyset zvuk.

Príznaky mohou být mírné, strední, tezké nebo hluboké. Pacient s mírným sluchovým postizením muze mít problémy s porozumením reci, zvláste pokud je hluk kolem, zatímco ti s mírnou hluchotou mohou potrebovat sluchadlo.

Nekterí lidé jsou vázne hluchí a spoléhají na ctení rtu, aby komunikovali s ostatními. Lidé, kterí jsou hluboce hluchví, vubec nic neslysí a mohou se zcela spoléhat na rytmus ctení nebo znakový jazyk.

Ve Spojených státech uvádí priblizne 15 procent lidí starsích 18 let urcité ztráty sluchu.

Príciny

Úbytek sluchu znamená bud cástecné nebo úplné snízení schopnosti slyset zvuk.

Nekteré nemoci nebo okolnosti, které mohou zpusobit hluchotu, zahrnují:

• Plané nestovice
• cytomegaloviru
• príusnice
• meningitida
• srpkovitá onemocnení
• syfilis
• lyme nemoci
• diabetes, protoze studie ukázaly, ze lidé s diabetem mají vetsí pravdepodobnost ztráty sluchu http://www.diabetes.co.uk/diabetes-complications/hearing-loss-and-deafness.html
• lécba tuberkulózy (TB), streptomycin, která je povazována za klícový rizikový faktor

• hypotyreóza
• artritida
• nekteré druhy rakoviny
• mladistvým, kterí jsou vystaveni sekundárnímu kouri

Vnitrní ucho je doma k nejjemnejsím kostem v tele a poskození usní nebo stredního ucha muze zpusobit ztrátu sluchu a hluchotu mnoha zpusoby.

Sluchová ztráta vs. hluchota

Je dulezité rozlisovat mezi ruznými úrovnemi ztráty sluchu.

Úbytek sluchu: To je snízená schopnost slyset zvuky stejným zpusobem jako ostatní lidé.

Hluchota: K tomu dochází, kdyz clovek nerozumí reci prostrednictvím sluchu, a to ani pri zesílení zvuku.

Hluboká hluchota: To se týká úplného nedostatku sluchu. Jednotlivec s hlubokou hluchotou není schopen odhalit zvuk vubec.

Závaznost sluchového postizení je rozdelena podle toho, kolik hlasitejsích hlasitostí je treba nastavit predtím, nez zjistí zvuk.

Nekterí lidé definují hluboce hluchý a zcela neslysící stejným zpusobem, zatímco jiní ríkají, ze diagnóza hluboké hluchoty je konec spektra sluchu.

Jak sluch funguje?

Zvuková vlna vstupuje do ucha, pohybuje se dolu do ucha nebo sluchového kanálu a zasáhne bubínek, který vibruje. Vibrace z usního bubeníka precházejí na tri kosti známé jako ossicles ve stredním uchu.

Tyto ossicles zesilují vibrace, které jsou pak zvednuty malými vlasy jako bunky v kochle.

Tito se pohybují, kdyz jim zasáhnou vibrace a data pohybu jsou posílána pres sluchový nerv do mozku. Mozek zpracovává data, která osoba s funkcním sluchem bude interpretovat jako zvuk.

Typy

Existují tri ruzné typy ztráty sluchu:

1) Vedoucí ztráta sluchu

To znamená, ze vibrace neprejí z vnejsího ucha k vnitrnímu uchu, konkrétne kochle. Tento typ muze nastat z mnoha duvodu, vcetne:

• nadmerné nahromadení usního waxu
• glue ear
• usní infekce se zánetem a nahromadením tekutin
• perforovaný bubín
• selhání ossicles
• vadný bubín

Infekce usí mohou zanechat tkán jizev, coz muze snízit funkci usní bubliny. Ossicles muze být narusena v dusledku infekce, trauma nebo fusing spolu ve stavu známém jako ankylosis.

2) Senzorická porucha sluchu

Úbytek sluchu je zpusoben dysfunkcí vnitrního ucha, kochly, sluchového nervu nebo poskození mozku.

Tento druh ztráty sluchu je obvykle zpusoben poskozením vlasových bunek v kochle. Jak lidé stárnou, vlasové bunky ztrácejí nekteré z jejich funkcí a sluch se zhorsuje.

Dlouhodobé vystavení silným zvukum, zejména vysokofrekvencním zvukum, je dalsím bezným duvodem poskození vlasových bunek. Poskozené vlasové bunky nelze vymenit. V soucasné dobe se výzkum zabývá pouzíváním kmenových bunek k rustu nových vlasových bunek.

Senzorinální celková hluchota muze nastat v dusledku vrozených deformací, infekcí vnitrního ucha nebo trauma hlavy.

3) Smísená ztráta sluchu

Jedná se o kombinaci vodivé a senzorineurální ztráty sluchu. Dlouhodobé infekce usí mohou poskodit jak bubienky, tak oskubané. Nekdy muze chirurgický zákrok obnovit sluch, ale není vzdy úcinný.

Hluchota a rec

Úbytek sluchu muze ovlivnit schopnost reci v závislosti na tom, kdy k nemu dojde.

Prelingvální hluchota

To je neschopnost zcela nebo cástecne slyset, nez se ucí, jak vyjádrit nebo porozumet reci.

Jeden clovek s prelingvální hluchotou se narodil s vrozenou deformitou nebo ztratil sluch v detství.

Ve vetsine prípadu mají lidé s prelingvální hluchotou slysí rodice a sourozence. Mnoho z nich se také narodilo v rodinách, které dosud nepoznaly znakový jazyk. V dusledku toho mají také tendenci mít pomalý vývoj jazyka. Málokterý, kdo se narodil v podpisových rodinách, nemá tendenci celit zpozdení v rozvoji jazyka.

Pokud mají deti s prelingvální hluchoslepostí kochleární implantáty pred dosazením veku 4 let, mohou úspesne získat ústní jazyk.

Ústní jazyk a schopnost pouzívat sociální podnety jsou velmi úzce propojeny. To je duvod, proc deti s poruchou sluchu, zvláste temi s váznými príznaky, mohou mít nejen zpozdený rozvoj jazyka, ale také pomalejsí sociální rozvoj.

V dusledku toho mohou deti s prelingvální hluchostem riskovat, ze se stanou spolecensky izolovanými, ledaze navstevují skolu, která má dobre fungující oddelení zvlástních potreb s jinými detmi, které mají stejný stav.

Deti, které se identifikují s "neslysícími subkultury", nebo ti, kterí se naucili pouzívat znakový jazyk, se mohou cítit méne izolovaní. Nekterí mladí lidé se vsak mohou setkat s izolací, pokud se jejich rodice jeste nenaucili posunkovým jazykem.

Existují prípady detí s hlubokou hluchotou, kterí se nacházejí na vnejsích okrajích sociálních kruhu svých slysících vrstev, zatímco nejsou plne prijímaní vrstevníky s celkovou hluchotou kvuli nedostatku plynulosti v znakové reci.

Post-jazyková hluchota

Vetsina lidí se ztrátou sluchu má post-jazykovou hluchotu. Získali mluvený jazyk, nez se jejich sluch snízil. Nezádoucí úcinek léku, trauma, infekce nebo onemocnení mohou zpusobit ztrátu sluchu.

U vetsiny lidí s post-jazykovou hluchotou dochází ke ztráte sluchu postupne.

Clenové domácnosti, prátelé a ucitelé mozná zaznamenali problém predtím, nez uznali postizení. V závislosti na závaznosti ztráty sluchu muze mít jedinec moznost naslouchat, dostat kochleární implantát nebo se naucit, jak císt na rty.

Lidé, kterí trpí ztrátou sluchu, celí ruzným výzvám, v závislosti na tom, kdy k nemu dojde a jak dlouho trvá vyvíjení. Mohli by se seznámit s novými zarízeními, podstoupit operaci, ucit se znakovým jazykem a cetbe rtu a pouzívat ruzná komunikacní zarízení.

Pocit izolace je castým problémem, který muze nekdy vést k depresi a osamelosti. Osoba s post-lingvální ztrátou sluchu musí také celit casto-neklidnému procesu vyrovnání se s postizením. Stav muze také predstavovat výzvy pro cleny domácnosti, blízké a blízké prátele, kterí se musí prizpusobit ztráte sluchu.

Nedostatecná komunikace muze ovlivnovat vztahy nejen pro osoby se sluchovým postizením, ale i pro lidi kolem nich. Pokud je ztráta sluchu pomalá a jeste nebyla diagnostikována, clenové rodiny se mohou mylne domnívat, ze osoba s tímto stavem se stává vzdálenejsí.

Jednostranná a bilaterální hluchota

Jednostranná hluchota (SDD) nebo jednostranná hluchota se týká sluchového postizení pouze u jednoho ucha, zatímco oboustranná hluchota je porucha sluchu v obou.

Lidé s jednostranným sluchovým postizením mohou mít obtízné pokracovat v rozhovoru, pokud je druhá osoba na postizené strane. Oznacení zdroje zvuku muze být obtíznejsí ve srovnání s temi, kterí mohou dobre slyset v obou usích. Porozumení tomu, co ostatní ríkají, kdyz je spousta environmentálního hluku, muze být tezké.

S malým az zádným hlukem na pozadí clovek s jednostrannou hluchotou má prakticky stejné komunikacní schopnosti jako osoba s funkcním sluchem v obou usích.

Deti narozené s jednostrannou hluchotou mají tendenci mít vývojové zpozdení reci. Mohou být tezsí soustredit se, kdyz chodí do skoly. Sociální aktivity mohou být nárocnejsí nez deti bez problému se sluchovým postizením.

Symptomy

Príznaky poruchy sluchu závisí na jeho prícine. Nekterí lidé se narodí, aniz by byli schopni slyset, zatímco jiní se náhle hlusí kvuli nehode nebo nemoci. U vetsiny lidí se príznaky hluchoty v prubehu casu postupne postupují.

Nekteré stavy mohou mít jako symptom ztrátu sluchu, jako je tinnitus nebo mrtvice.

Poruchy slysení u kojencu

Následující znaky mohou naznacovat problém sluchu:

• Pred ctyrmi mesíci veku díte neotocí hlavu k sumu.
• Ve veku 12 mesícu díte jeste nevylozilo ani jedno slovo.
• Díte vypadá, ze není prekvapeno hlasitým hlukem.
• Díte odpoví na vás, kdyz vás mohou videt, ale reagují mnohem méne, nebo vubec nereagují, kdyz jste mimo zrak a voláte jejich jméno.
• Díte se zdá, ze si je vedoma urcitých zvuku.

Sluchové postizení u batolat a detí

Tyto príznaky mohou být patrné u mírne starsích detí:

• Díte je za ostatními ve stejném veku pri ústní komunikaci.
• Díte stále ríká "Co?" nebo "Pardon?"
• Díte hovorí velice hlasným hlasem a má tendenci vydávat hlasitejsí nez normální zvuky.
• Kdyz díte mluví, jejich vyjádrení není jasné.

Ctyri úrovne hluchoty

Existují ctyri úrovne hluchoty nebo poruchy sluchu. Tyto jsou:

• Mírná hluchota nebo mírné poskození sluchu: Osoba muze detekovat pouze zvuky v rozmezí 25 az 29 decibelu (dB). Mohou být obtízné pochopit slova, která jiní lidé ríkají, zvláste pokud existuje hodne hluku v pozadí.
• Mírná hluchota nebo mírná porucha sluchu: Osoba muze detekovat pouze zvuky v rozmezí 40 az 69 dB. Po rozhovoru pomocí sluchu sám je velmi obtízné bez pouzití sluchadla.
• Tezká hluchota: Osoba slysí pouze zvuky nad 70 az 89 dB. Tezko neslysící musí bud císt nebo uzívat znakovou rec, aby mohl komunikovat, i kdyz mají naslouchací pomucku.
• Hluboká hluchota: Kazdý, kdo neslysí zvuk pod 90 dB, má hlubokou hluchotu. Nekterí lidé s hlubokou hluchotou nemohou vubec nic slyset, na zádné úrovni decibelu. Komunikace probíhá pomocí znakového jazyka, ctení rtu nebo ctení a psaní.

Diagnóza

Pacienti, kterí mají podezrení, ze neco je spatne slysí, budou zpocátku jít a navstívit svého lékare.

Lékar promluví s pacientem a polozí nekolik otázek týkajících se príznaku, vcetne toho, kdy zacali, bez ohledu na to, zda se zhorsili nebo ne, a zda má pacient pocit bolesti vedle ztráty sluchu.

Fyzikální vysetrení

Otoskop je nástroj, který umoznuje lékari vysetrit vnitrní cást ucha.

Lékar se podívá do ucha pomocí otoskopu. Jedná se o nástroj se svetlem na konci. Behem vysetrení lze zjistit následující skutecnosti:

• zablokování zpusobené cizím predmetem
• zhroucený bubín
• hromadení usního waxu
• infekce v usním kanálu
• infekce v prostredním uchu, pokud je v bubu prítomen výklenek.
• cholesteatom, rust pokozky za usní bubínek ve stredním uchu.
• tekutiny v usním kanálu
• díra v bubeníku

Lékar se zeptá na osobní zkusenosti se sluchem, vcetne:

• Casto se sami ptáte, aby lidé opakovali, co ríkali?
• Myslíte si, ze je tezké porozumet lidem v telefonu?
• Chybí vám zvonek dverí, kdyz zazvoní? Pokud ano, stane se to casto?
• Kdyz budete chatovat s lidmi tvárí v tvár, musíte se zamerit peclive?
• Rekl nekdo nekdy o vás, ze byste mohl mít problém s vasím sluchem?
• Najdete více lidí, kterí dnes mumlávají, nez tomu bylo dríve?
• interní slysíte zvuk, casto vám je tezké urcit, odkud pochází?
• Kdyz mluví nekolik lidí, je pro vás tezké pochopit, co vám jeden z vás ríká?
• Casto vám ríká, ze televize, rádio nebo jakékoli zarízení produkující zvuk je prílis hlasité?
• Najdete muzské hlasy lépe pochopitelné nez zenské hlasy?
• Strávíte vetsinu kazdého dne v hlucném prostredí?
• Casto jste zjistil, ze nedorozumíte tomu, co vám ríkají ostatní lidé?
• Slysíte spechání, sycení nebo zvonení?
• Zabranujete skupinové konverzace?

Pokud jste odpovedeli "ano" na vetsinu výse uvedených otázek, podívejte se na lékare a vyzkousejte si sluch.

Obecný screeningový test

Lékar muze pozádat pacienta, aby zakryl jedno ucho, popsat, jak dobre slysí slova vyslovená v ruzných svazcích, a také kontrolu citlivosti na jiné zvuky.

Pokud lékar podezírá poruchu sluchu, bude pravdepodobne odkazován bud na odborníka na usní, nosní a krcní (ENT) nebo na audiologa.

Budou provedeny dalsí testy, vcetne:

Test ladicky: Toto je také známé jako test Rinne. Tuningová vidlice je kovový nástroj se dvema hroty, který vydává zvuk pri jeho zasazení. Jednoduché ladení vidlicových testu muze pomoci lékari zjistit, zda je nejaká ztráta sluchu a kde je problém.

Tuningová vidlice je vibrována a umístena na mastoidní kosti za uchem. Pacient je pozádán, aby uvedl, kdy uz neslysí zádný zvuk. Vidlice, která stále vibruje, je pak umístena 1 az 2 centimetry (cm) od sluchového kanálu. Pacient se znovu zeptá, zda slysí vidlicku.

Vzhledem k tomu, ze vedení vzduchu je vetsí nez vedení kosti, musí být pacient schopen slyset vibrace. Pokud v tomto okamziku neslysí, znamená to, ze jejich vedení kostí je lepsí nez jejich vedení vzduchu.

To naznacuje problém se zvukovými vlnami, které se dostávají do kochly pres usní kanál.

Test audiometru: Pacient nosí sluchátka a zvuky jsou nasmerovány do jednoho ucha najednou. Rada zvuku je pacientovi prezentována v ruzných tónech. Pacient musí signalizovat pri kazdém slysení zvuku.

Kazdý tón je prezentován v ruzných svazcích, takze audiolog muze urcit, v jakém bode jiz není zvuk na tomto tónu detekován. Stejný test se provádí slovy. Audiolog predkládá slova v ruzných tónech a úrovních decibelu, aby zjistila, kde se zastaví schopnost slyset.

Test kostních oscilátoru: To slouzí k zjistení, jak dobre pronikají vibrace skrz ossicles. Kostní oscilátor je umísten proti mastoidu. Cílem je posoudit funkci nervu, který nese tyto signály do mozku.

Rutinní screening detí

Americká akademie pediatrie (AAP) doporucuje, aby deti mely své sluchové testy v následujících casech:

• kdyz zacnou chodit do skoly
• ve veku 6, 8 a 10 let
• alespon jednou, kdyz jsou na strední skole
• jednou behem strední skoly

Testování novorozencu

Test otoakustických emisí (OAE) zahrnuje vlození malé sondy do vnejsího ucha; Obvykle se provádí, kdyz díte spí. Sonda vydává zvuky a kontroluje, zda se zvuky "echo" odrazí od ucha.

Pokud není zádné ozvena, díte nemusí mít nutne problém sluchu, ale lékari budou muset provést dalsí testy, aby se ujistili a zjistili, proc

Lécba

Nápoveda je k dispozici pro osoby se vsemi typy ztrát sluchu. Lécba závisí na prícine a závaznosti hluchoty.

Sensorineurální ztráta sluchu je nevylécitelná. Kdyz jsou vlasové bunky v kohle poskozeny, nemohou být opraveny. Nicméne ruzná lécení a strategie mohou pomoci zlepsit kvalitu zivota.

Naslouchátka

Sluchové pomucky mohou pomoci zlepsit sluch a kvalitu zivota.

Jedná se o nositelná zarízení, která pomáhají slyset.

Existuje nekolik typu sluchadel. Pricházejí v rade velikostí, obvodu a úrovne výkonu. Sluchadla nepotrebují hluchotu, ale zesilují zvuk, který vstupuje do ucha, aby posluchac mohl slyset jasneji.

Sluchadla se skládají z baterie, reproduktoru, zesilovace a mikrofonu. Dnes jsou velmi malé, diskrétní a mohou se vejít do ucha. Mnoho moderních verzí muze rozlisit hluk pozadí od zvuku v popredí, jako je rec.

Sluchadlo není vhodné pro osoby s hlubokou hluchotou.

Audiolog má dojem ucha, aby se ujistil, ze zarízení vyhovuje. Bude prizpusoben tak, aby vyhovoval sluchovým pozadavkum.

Mezi príklady sluchadel patrí:

Sluchadla pro sluchátka za uchem (BTE): Ty se skládají z dómu nazývaného uslechtilá ozdoba a kufríku, který spojuje jeden s druhým. Kufrík sedí za vnejsím uchem a spojuje se s kopulí, která se nachází na prední strane ucha. Zvuk ze zarízení je bud elektricky nebo akusticky smerován k uchu.

BTE sluchadla pomáhají trvat déle nez ostatní prístroje, protoze elektrické soucásti se nacházejí mimo ucha, coz znamená, ze dochází k mensímu poskození vlhkosti a poskození usí. Tato zarízení jsou oblíbenejsí u detí, které potrebují robustní a snadno pouzitelné zarízení.

Sluchové pomucky In-the-channel (ITC): Ty naplní vnejsí cást zvukovodu a mohou být videt. Mekké usní vlozky, obvykle vyrobené ze silikonu, se pouzívají k umístení reproduktoru do ucha. Tato zarízení nejprve vyhovují vetsine pacientu a mají lepsí kvalitu zvuku.

Úplne v naslouchacích zarízeních pro kanál (CIC): Jedná se o malé, diskrétní zarízení, ale nedoporucuje se pro osoby s tezkou ztrátou sluchu.

Kloubní vedení: Pomáhají lidem s vodivou ztrátou sluchu, stejne jako osoby neschopné nosit sluchadla s konvencním typem. Vibracní cást zarízení je drzena proti sloupku s hlavovou páskou. Vibrace procházejí mastoidní kostí, do kochle. Tato zarízení mohou být bolestivá nebo nepríjemná, pokud jsou opotrebovaná prílis dlouho.

Kochleární implantáty

Pokud usní bubeník a strední ucho fungují správne, muze mít kochleární implantát prospech.

Tato tenká elektroda je vlozena do kochle. Stimuluje elektrinu malým mikroprocesorem umísteným pod kuzi za uchem.

Kochleární implantát je vlozen, aby pomohl pacientum, jejichz sluchové postizení je zpusobeno poskozením vlasových bunek v kochle. Implantáty obvykle zlepsují porozumení reci. Nejnovejsí kochleární implantáty mají novou technologii, která pomáhá pacientum vychutnávat si hudbu, rozumet reci lépe, dokonce i s hlukem v pozadí a vyuzívat jejich procesory behem plavání.

Podle údaju Národního ústavu zdravotnictví (NIH) bylo od roku 2012 v USA priblizne 58 000 dospelých a 38 000 detí s kochleárními implantáty. Svetová zdravotnická organizace (WHO) tvrdí, ze priblizne 219 000 lidí v celosvetovém merítku pouzívá jednu, vetsinou v prumyslových zemích .

Na vnejsí strane se kochleární implantát skládá z:

• Mikrofon: Toto shromazduje zvuk z prostredí.
• Recový procesor: Prioritou jsou zvuky, které jsou pro pacienta nejdulezitejsí, napríklad rec. Elektrické zvukové signály jsou rozdeleny do kanálu a vysílány pres velmi tenký vodic do vysílace.
• Vysílac: Jedná se o cívku zajistenou magnetem. Je umísten za vnejsím uchem a vysílá zpracované zvukové signály do vnitrne implantovaného zarízení.

Uvnitr:

• Chirurg udrzuje prijímac a stimulátor v kostech pod kuzí. Signály jsou premeneny na elektrické impulsy a posílány pres vnitrní vodice k elektrodám.
• Az 22 elektrod je navinuta pres kohle. Impulsy jsou posílány do nervu v dolních pruchodech kohle a pak prímo do mozku. Pocet elektrod závisí na výrobci implantátu.

Deti budou obvykle mít kochleární implantáty v obou usích, zatímco dospelí mají tendenci mít jen jednu.

Znakový jazyk a ctení rtu

Znakový jazyk muze pomoci komunikaci mezi lidmi, kterí uz nemohou slyset.

Nekterí lidé se sluchovým postizením mohou mít recové problémy, stejne jako potíze s porozumením reci od jiných lidí.

Vysoké procento lidí se sluchovým postizením se muze naucit jiné zpusoby komunikace.

Zvukové ctení a znaková rec mohou nahradit nebo doplnit ústní komunikaci.

Existuje rada znakových jazyku, které jsou v nekterých prípadech navzájem velmi odlisné.

Lip ctení

Také známý jako rec reci, ctení rtu je metoda pro pochopení mluveného jazyka sledováním rtu reci, pohyby obliceje a jazyka, stejne jako extrapolace z údaju poskytovaných kontextem a jakýkoli zbytkový sluch, který by pacient mohl mít.

Lidé, kterí se stali sluchove postizenými poté, co se naucili mluvit, mohou zrychlene císt rty; toto není prípad tech, kterí se narodili sluchove postizeným.

Znaková rec

To je jazyk, který pouzívá znaky vytvorené rukama, výrazy obliceje a postoje tela, ale zádné zvuky. Pouzívají je predevsím ti, kterí jsou hluchí.

Existuje nekolik ruzných typu znakových jazyku. Britský znakový jazyk (BSL) se velmi lisí od amerického znakového jazyka (ASL). Napríklad BSL pouzívá dvourucní abecedu, zatímco americký znakový jazyk pouzívá abecedu s jednou rukou.

Nekteré zeme pouzívají znakový jazyk zavedený misionári od daleko. V Madagaskaru je napríklad pouzíván norský znakový jazyk.

Znakový jazyk je zcela odlisný od mluvené podoby, poradí slov a gramatika v BSL není stejná jako v mluvené anglictine. ASL je více gramaticky podobná mluvené japonstine nez mluvené anglictine.

Prevence

Vzdy pouzívejte sluchátka, pokud strávíte dlouhou dobu vystavenou silnému zvuku.

Nic nemuze zabránit problémum sluchu, ke kterým dochází pri porodu nebo poruchách sluchu kvuli nemocem nebo nehode.

Nekterá opatrení vsak mohou být prijata s cílem snízit riziko ztráty pocitu sluchu.

Struktury v usích mohou být poskozeny nekolika ruznými zpusoby. Dlouhodobá expozice hluku nad 85 dB - objem typické sekacky - muze nakonec zpusobit ztrátu sluchu.

Následující opatrení mohou pomoci chránit sluch:

• TV, rádio, prehrávace hudby a hracky: Nenastavujte prílis vysokou hlasitost. Deti jsou obzvláste citlivé na skodlivé úcinky hlasité hudby. Hlucné hracky mohou ohrozit sluch detí.
• Sluchátka: Zamerte se na izolaci zvuku, které chcete slyset, a zablokujte tolik zvuku prostredí, nez je mozné, namísto toho, abyste ho utopili s vysokou hlasitostí.
• Ochrana zdraví pri práci: Pokud pracujete v hlucném prostredí, jako jsou diskotéky, nocní kluby a hospudky, pouzívejte sluchátka nebo sluchátka.
• Místo pro volný cas: Pokud jedete na popové koncerty, motorické dostihy, tazení a jiné hlucné události, noste sluchátka do usí.
• Bavlnené tampóny: Neprovádejte je do dospelých nebo kojencu. Totéz platí pro Q-tipy nebo tkáne.

Slysení se s vekem muze casto zhorsovat, ale riziko muze být snízeno tím, ze se brzy prijde správné preventivní opatrení.