Spicková paleontologie vyvolává starou diete

Australopithecus sediba, jeden z vzdálených bratrancu Homo sapiens, je opet v centru pozornosti. Nový výzkum s vyuzitím nejmodernejsích inzenýrských technik dává nové a prekvapivé poznatky o jejich strave.
Nové paleontologické techniky odhalují prekvapivé informace o starodávné strave.
Image credit: Brett Eloff, Lee Berger a univerzita Witwatersrand

První exemplár A. sediba byl v roce 2008 obnoven ze staroveké pudy v jeskyních Malapa v Jizní Africe.

Celkove bylo ze stejného místa nalezeno sest koster, které se datovaly zhruba pred 2 miliony let.

Pro jejich pusobivý vek jsou kostry zázracne kompletní a byly zkoumány v plném rozsahu paleontologické technologie.

Nekterí vedci verí, ze tyto bytosti hrály klícovou roli ve vývoji lidstva.

Kvuli vlastnostem obliceje, vzprímené chuzi a pomerne nepatrnému rámu A. sediba se tento druh povazuje za silného kandidáta na preklenutí propasti mezi dríve australopitheckými, kterí prisli na scénu pred 4 miliony let, a nasi novejsí príbuzní, jako Homo habilis.

Studium neceho pres hmlisté mlhy casu je nárocná a technická zálezitost. Poznatky, které jsme shromázdili o starých zivotech, jsou tezko vyhráté a otevrené neustálé revizi, kdyz pricházejí nová data a experimentální metody.

Australopithecus sediba zuby

Zuby A. Sediba byly podrobne studovány. Výzkum, který byl publikován v roce 2012, zkoumal zubní mikrodruhy ve snaze shromázdit informace o populacní strave.

Minutní cipy a znacky na zubech mohou poskytnout stopy o strukture a druzích spotrebovaných potravin.

Údaje shromázdené ve studii z roku 2012 ukazují na ruznorodou stravu tvrdých potravin, která se mísí s jemnejsími lesními produkty, jako je kura, ovoce a listy.

Nový výzkum, vedený Davidem Straitem, profesorem antropologie na Washingtonské univerzite v St. Louis, MO, znovu zahájil diskusi tím, ze studoval pozustatky z jiného úhlu.

Tým pouzíval biomechanické techniky a pocítacový model lebky; jsou metody podobné tem, které pouzívají inzenýri ke kontrole pevnosti a bodu zlomu letounu nebo automobilových komponent.

Predchozí práce ukázala, ze australopithekiny mají pusobivé adaptace na celisti, tváre a zuby, které jim umoznují zpracovávat tvrdé potraviny a obtízne rozprasované orechy. Ale podle clena týmu Justina Ledogara, poslední výsledky ukázaly, ze:

"Kdyby (A. sediba) co nejsilneji uhryzl na svých molárních zubech s pouzitím plné síly zvýkacích svalu, vyklouzl by celist."

Clánek publikovaný v Prírodní komunikace, muze signalizovat zmenu v chápání potravin, které spotreboval A. Sediba. A. sediba je jiz v rámci australopit. Jejich lehcí rám a méne svalnaté atributy ji ciní okamzite vypadat mnohem víc nez lidský, svalnatejsí clenové jiných australopitálních skupin.

Populace Australopithu v jiných regionech se v podobném case prizpusobovaly presne opacným smerem. Jejich celisti a zuby se stávaly stále silnejsími. Otázky týkající se prizpusobení strave a dopadu, který mohou mít na evolucní zmeny, jsou nadmerné.

Tato studie nebyla navrzena tak, aby merila nebo teoretizovala vazby mezi vlastním druhem a A. sedibou, ale je zajímavé poznamenat, ze moderní lidé mají také podobné omezení v jejich funkci uhryznutí.

Probíhající debata o staré diete

Prestoze mikroskopické poskození zubu A. sediba prokázalo, ze tito jedinci skutecne konzumovali tvrdé potraviny krátce predtím, nez zemreli, mechanické dukazy nám ríkají, ze jejich síla na kousnutí není dostatecne silná, aby tvrdé potraviny mohly být pravidelnou soucástí jejich stravy.

Zda anatomické, mikroskopické nebo mechanické informace poskytují nejlepsí stopy pro starodávné chování, je pro debata. Vsechny prístupy se zdají být platné, ale nemusí s nimi souhlasit.

Svaly obliceje a celistní anatomie predpovídají jedinou formu stravy a studie o mikrozách ríkají neco jiného.

Zdravotní novinky dnes zeptal se Strait, zda jeho výzkum pomuze pochopit diskusi; verí, ze diskuse bude pravdepodobne pokracovat i po "nekolika dalsích letech". Ale také rekl, ze "ruzné výzkumné týmy provádejí experimentální studie zamerené na zkoumání mechanického základu mikrodu." Doufá, ze to pridá jasnost.

Paleontologie a technologie

Není pochyb o tom, ze význam a síla kazdé z metodologií budou nakonec vycerpány a dukladne pochopí, jak se nasi nejstarsí predkové pohybovali, zili a jedli.

Moderní techniky berou paleontologii do dríve nepredstavitelných sfér, shromazdují informace, které by mohly být povazovány za nemozné pred nekolika desetiletími. Kdyz MNT zeptal se Strait o budoucnosti výzkumu a co nám tyto mechanické nástroje mohly ukázat, rekl:

"Muzeme studovat, jak ruzné kosti dolní koncetiny reagují na zatízení behem chuze nebo behu v rade vyhynulých lidských predku. Muzeme studovat, jak odolné jsou jejich zubní korunky k prasknutí.

Mohli bychom se zeptat, zda výroba kamenných nástroju produkuje charakteristické napetí v kostech ruky ruzných druhu. Obloha je limit, pokud jde o uplatnení inzenýrských prístupu k evolucním otázkám. "

Pokud jde o budoucí projekty Strait, rekl MNT ze plánuje "zkoumat lebky u druhu rodu Homo, rodu, do kterého patríme".

Výsledky jsou jiste stejne vdecné, stejne jako fascinující. MNT nedávno pokryté výzkumy, které pouzívaly genomové sekvenování, aby odhalily stopy o puvodu irské populace.

Kourení zpusobuje starsí menopauzu u nekterých bílých zen

Vedci nám dali mnoho duvodu nekourit, ale nyní vedci z University of Pennsylvania dokazují, ze u bílých zen se specifickými genetickými variacemi kourení zpusobuje casné známky menopauzy - az o 9 let dríve nez prumer. Publikování studie v casopise Menopause vedci poznamenávají, ze ackoli predchozí výzkum ukázal, ze kourení zrychluje menopauzu o 1-2 roky, je to první, co naznacuje, ze genetika a kourení zvysují riziko ranné menopauzy.

(Health)

Jak mozog rozpozná zvuky reci, je odhalen

Výzkumníci z Kalifornské univerzity v San Francisku v nové studii - publikované v casopise Science - tvrdí, ze tvarování zvuku nasimi ústy zanechává "akustickou stopu", kterou mozog následuje. Vedci jiz nejakou dobu vedí, ze je to vynikající temporální gyrus (STG, také známý jako "oblast Wernike"), kde se interpretují recové zvuky.

(Health)