Kontrola imunitní odpovedi závisí na klícovém bílkovine, uvádí studie
Vedci identifikovali protein, který hraje klícovou roli pri rízení imunitní odpovedi. Testováním toho, jak protein funguje u mysí, nalezli mozná vysvetlení, proc imunitní T bunky nekdy nedokází eliminovat nádory a chronické infekce. Navrhují, ze objev muze vést k nové lécbe mnoha nemocí, vcetne rakoviny, autoimunitních onemocnení a infekcí.
Výzkumníci navrhují zamerit na protein, který rídí aktivitu T-bunek, muze posílit imunitní odpoved na rakovinu a dalsí nemoci.
Studie, kterou vede Sanford Burnham Prebys Medical Discovery Institute (SBP) v La Jolla, CA, je publikována v casopise Imunita.
Starsí autorka Linda Bradleyová, profesorka programu pro imunitu a patogenezi spolecnosti SBP, ríká:
"Zjistili jsme, ze protein na povrchu T lymfocytu, P-selektinový glykoproteinový ligand-1 (PSGL-1), pusobí jako negativní regulátor funkce T bunek. PSGL-1 má sirokou schopnost tlumit signály T bunek a podporovat vycerpání T bunek v modelech virových a nádorových mysí. "
Vedci se zajímali o studium T bunek, protoze existují dukazy, ze mnoho nemocí - vcetne infekcí a rakoviny - muze vzniknout kvuli problémum s odpovedí na T-bunky.
T bunky rozpoznají a znicí specifické útocníky, vcetne infekcních bakterií a viru mimo telo, a necestné bunky z tela, které mohou vyvolat nádory.
Aktivita T-bunek je vysoce citlivá na kontrolní signály z jiných imunitních bunek. Ty upravují reakci T-bunek podle povahy "invaze". Nekdy vsak reakce selhává - napríklad chronické viry a rakoviny jsou schopny uniknout útoku imunitního systému narusením odpovedi T-bunek.
"Rozhodující pro omezení imunitních odpovedí"
Jedním z duvodu selhání odpovedi na T-bunky je to, ze rakovinné bunky nebo viry mohou pouzívat "kontrolní body" na T bunkách, které znemoznují jejich cinnost - úcinne vyuzívají prírodní brzdu na T-bunkách. Kontrolní body jsou normálne kontrolovány hlídkou imunitních bunek a zajistí, aby T bunky nepreplnovaly a neovlivnovaly zdravou tkán.
Nové léky nazývané "inhibitory kontrolních bodu" - protoze odstranují brzdy na T-bunkách - zacínají slibovat pri lécbe nekterých typu rakoviny. Tyto léky mohou v prípade rakoviny plic a melanom potenciálne prodlouzit prezití po letech.
Z testu na mysích prof. Bradley a kolegové zjistili, ze PSGL-1 hraje klícovou roli pri inhibici aktivity T-bunek. Je treba zvýsit úroven kontrolních bodu.
U mysí zbavených bílkovin zustávaly T bunky aktivní po dobu delsí nez normální a úplne vymýcené infekce viru lymfocytární choriomeningitidy (LCMV), které normálne uplynulo mesíce.
"Celková clearance LCMV je vzácná," poznamenává profesor Bradley. "Kdyz jsme to videli, vedeli jsme, ze PSGL-1 je rozhodující pro omezení imunitních odpovedí."
Kdyz injekcne podali stejné mysi s melanomovými bunkami, výzkumníci zjistili, ze výsledné nádory rostly pomaleji nez normálne, coz naznacuje, ze PSGL-1 reguluje odpovedi T-bunek obecne.
Profesor Bradley naznacuje, ze blokování proteinu by mohlo posílit imunitní odpoved na rakovinu a chronické virové infekce, jako je hepatitida. Alternativne by zvýsení proteinu mohlo inhibovat imunitní odpoved, coz by mohlo být uzitecné pro lécení autoimunitních onemocnení, jako je roztrousená skleróza, revmatoidní artritida, psoriáza a lupus.
"Inhibitory PSGL-1 by mohly poskytnout dalsí nástroj v arzenálu proti rakovine a mely by být prospesné pro mnoho pacientu, kterí nereagují na soucasne dostupné inhibitory kontrolních bodu."
Profesorka Linda Bradleyová
Tým spolecnosti SBP nyní zkoumá, jak by mohl proteinový cíl spolupracovat s jinými protinádorovými léky. T-bunky nedosahují vsechny nádorové bunky, takze imunoterapie zalozená na PSGL-1 muze být úcinnejsí, kdyz je kombinována s léky, které prímo zabíjejí rakovinu - a naopak.
Zjistete, jak dalsí rakovinová imunoterapie "brzdí z prirozených bunek zabijáka".
Technologie komunikace mezi rozvedenými rodici muze být efektivní, pokud se pouzívá správne
Podle odborníka na studium na univerzite v Missouri, rozvedení rodice, kterí jsou zapojeni do neprátelských vztahu, pouzívají technologii, jako je textování nebo e-maily, komunikují se svými bývalými manzelkami a mluví o svých detech. Studie tvrdí, ze tento typ komunikace negativne ovlivnuje deti, pokud je rodice vyuzívají proti sobe jako více zbran nez nástroj.
Co se deje v mozku behem úzkosti? Studium vrhá svetlo
Vsichni se cas od casu obávajíme, ale co se stane v mozku, kdyz se tento obávaný pocit stane? Na tuto otázku odpovídá nový výzkum. Nový výzkum odhalil mozkové bunky, které se aktivují v reakci na nejisté výsledky. Ve studii opic Ilya Monosov, Ph.D., oddelení neuroved a biomedicínského inzenýrství na Washingtonské univerzite v St.