Komunikace mezi matkami kriticky nemocných detí a potrebou lékaru zlepsit

Anglie a Amerika jsou dve zeme, které jsou oddeleny spolecným jazykem, jednou rekl irský dramatik George Bernard Shaw. Podle nové studie detského centra John Hopkins muze být tento spolecný jazyk rovnez rozdelený mezi maminky vázne nemocných detí a odborníky, kterí je osetrují.
Hodne spatné komunikace mezi matkami a lékari byla bezne nalezena ve studii, publikované v Journal of Perinatology. Nicméne, kdyz zacali mluvit o závaznosti onemocnení dítete, bylo jeste horsí komunikacní porucha.
Dokonce i tehdy, kdyz matka i klinik vedí, ze jejich rozhovor probíhal hladce, nedorozumení bylo jeste bezné. Podle autoru to muze být proto, ze oba strany nevedí o zádném problému.
Renee Boss, M.D., M.H.S., vedoucí vysetrovatelka a neonatologa v Hopkins Children's Centre, uvedla:

"Jedna vec, kterou my, klinici, musíme mít vzdy na pameti, je, ze rec není rovná komunikaci a práve proto, ze jsme mluvili s rodicem, nemuzeme predpokládat, ze se nase zpráva dostala pres."

Nové matky jsou jiz v krehkém lékarském stavu, takze spatné komunikace se svými lékari muze vést k vázným problémum. Napríklad muze ovlivnit kritická krátkodobá a dlouhodobá rozhodnutí o lécbe nebo pridat jeste více stresu.
Stephanie de Wit, vedoucí autor, bývalý neonatolog v Hopkinse a nyní navstevující neonatologa na MedStar Franklin Square Medical Center, rekl:

"Spatné pochopení prognózy dítete muze vést k frustraci a nespokojenosti s plánem lécby, coz nakonec podkopává cíl týmové práce mezi rodinami a kliniky."

Poté, co bylo zjisteno 101 páru klinických lékaru a matek, výsledky podle de Wita ukázaly, jak dulezité je, aby lékari zajistili, ze matky plne porozumí slozitosti stavu dítete, udrzují komunikaci v aktuálním stavu a pomáhají opatrovatelum smysluplnejsí zapojení do péce jejich dítete.
Klinikové, jako jsou sestry, praktikové novorozenci, respiracní terapeuti a lékari a anglicky mluvící matky, vyplnili dotazníky týkající se stavu a prognózy dítete. Vsechna miminka byla lécena v neonatální jednotce intenzivní péce v nemocnici John Hopkins (NICU).
Výsledky ukázaly, ze 92% matek a 89% lékaru uvedlo, ze jejich rozhovory probíhají dobre. Avsak skutecné výsledky pruzkumu ukázaly, ze mezi porozumením matky a vnímáním kliniku o slozitosti nemoci dítete je velká mezera.
Odborníci vysvetlili, ze i kdyz obe strany souhlasí, ze rozhovor je produktivní, neznamená to, ze komunikace byla skutecne efektivní.
Vetsina mamin (94 z 101) jmenovala jednu nebo více diagnóz a lécby dítete. Presto zhruba polovina (45%) nesouhlasila s tím, jak lékari vnímají závaznost onemocnení. Priblizne 63% maminky uvedlo, ze jejich díte není tak spatné, jak veril lékar.
Matky detí s velmi váznými nebo zivot ohrozujícími nemocemi dokonce minimalizovaly slozitost toho, kdyz rekly, ze jejich deti nejsou "nemocné", "zdravé" nebo "ponekud nemocné". De Wit rekl: "Pokud jde o diskusi o kriticky nemocném stavu novorozence, zdá se, ze rodice a doktori casto mluví stejným, ale odlisným jazykem." Autor vysvetlil, jak muze slovo "nemocné" mít pro lékare a maminky velmi odlisné významy. Napríklad lékari odkazují na "nemocné" díte jako na cloveka, který má závazné onemocnení nebo nemoci. Nicméne maminky mají tendenci ríkat, ze jejich deti jsou "nemocné" jen tehdy, kdyz je uvidí zvracet, nepohodlí nebo horecku.
Aby se zajistilo, ze nedojde k zádným chybám, odborníci naznacují, ze lékari a sestry NICU postupují podle následujících kroku:

• Být prímý a presný o nemoci dítete, lécbe a prognóze
• Nezapomente pravidelne mluvit s rodici a okamzite je aktualizovat o vsech zmenách
• Definujte nejjednodussí termíny a diagnózy co nejpresnejsí
• Zustante pryc od lékare, lékarský zargon a komplexní terminologie
• Být soucitný a teplá, oni zase dávají svou duveru
• Zeptejte se maminky na otázky nebo pozádejte je, aby po konverzaci shrnuli, aby se ujistili, ze plne porozumí

Neschopnost komunikovat jasne zpusobuje vsechny nedorozumení, vedci varují.
Boss dospel k záveru: "Nemuzeme vyloucit moznost, ze naprostá síla nadeje vyvolala nerealisticky optimistické ocekávání, a to i tehdy, kdyz matky plne pochopily objektivní skutecnost jejich stavu dítete."
Napsal Sarah Glynn