Rakovina prezila a partneri jsou více náchylní k úzkosti nez k depresi

Dlouhodobí pacienti, kterí prezili nádor, nejsou ve srovnání se zdravými lidmi vystaveni mnohem vyssímu riziku vývoje deprese, ale mají vetsí pravdepodobnost, ze utrpí úzkost.
Toto zjistení bylo dnes zverejneno v roce 2008 Lancetová onkologie a naznacuje, ze nejenom jsou prezivsí, kterí jsou vystaveni riziku úzkosti, ale jejich partneri celí podobným stupnum deprese a vyssím úrovním úzkosti nez samotní prezivsí.
Vedoucí autor Alex Mitchell z Leicester General Hospital ve Velké Británii rekl:

"Deprese je dulezitým problémem po rakovine, ale má tendenci se zlepsit do 2 let od diagnózy, pokud nedojde k dalsí komplikaci. Úzkost je méne predvídatelná a je duvodem k obavám dokonce 10 let po diagnóze. prehlédnuty ve srovnání s screeningem pro strach nebo depresi "

Do roku 2020 se ocekává, ze pocet osob s diagnostikovanou rakovinou rocne prekrocí 21 milionu.
Prezivsí z Raku zijí déle - témer 70% pacientu zije nejméne pet let po diagnóze, nicméne není známo mnoho o tom, jaký vliv má rakovina na dusevní zdraví pozustalých a jejich rodin.
Soucasná studie to odhalila zatímco hladiny deprese u dospelých, kterí prezili dva roky nebo déle po diagnostice, jsou témer identické s dospelými bez anamnézy rakoviny (11,6% vs. 10,2%), prezívající jsou mnohem pravdepodobnejsí, ze rozvinou úzkost (27%), coz se po diagnóze zvysuje na 50% pravdepodobnost v prubehu 10 let nebo více.
Navíc se zdá, ze survivors a jejich partneri mají podobné úrovne deprese, ale zdá se, ze partneri zaznamenali jeste vetsí úzkost nez prezivsí (28% vs. 40,1%).
Metaanalýza a systematické hodnocení analyzovaly 43 srovnání ve 27 publikacích zahrnujících témer pul milionu úcastníku dokumentujících prevalenci úzkosti a deprese u dospelých s rakovinou nejméne po dvou letech od diagnózy.

Mitchell dospel k záveru:

"Nase výsledky naznacují, ze po diagnostice nádorových onemocnení trpí zvýsená míra úzkosti jak u pacientu, tak u príbuzných. Kdyz jsou pacienti propusteni z nemocnicní péce, dostávají zpravidla pouze pravidelné kontroly od svých lékarských týmu a tato autonomie na pracovisti -aktivní doba muze být úzkost provokující.
Dále je poskytování rehabilitace a odborné emocní pomoci v soucasné dobe nepravidelné. Je treba vyvinout úsilí ke zlepsení screeningu úzkosti a ke zvýsení následné podpory jak pozustalým, tak jejich rodinám. "

Podobná studie provedená v roce 2007 naznacila, ze partneri, kterí prezili nádorové onemocnení, jsou v dlouhodobém výhledu vystaveni riziku stejného stresu jako oni, kterí prezili nádor. V nekterých prípadech tito partneri zaznamenali vyssí kvalitu zivotních úcinku nez ti, kterí prezili.
Napsal Kelly Fitzgerald