Brain Scans Help predpovídá lécbu pro sociální úzkostné poruchy

Mozgové kontroly pacientu se sociální úzkostnou poruchou mohou pomoci zjistit, zda kognitivní behaviorální terapie (CBT) muze být úcinnou mozností lécby, navrhuje výzkumníci z MIT, Boston University (BU) a Massachusetts General Hospital (MGH) Archivy obecné psychiatrie.
Bud CBT nebo léky jsou obvykle pouzívány k lécbe sociální úzkost, ale vedci nebyli schopni urcit, která z techto lécby bude vyhovovat jednotlivým nejlepsím.
Podíváme-li se na fotografie obliceje a meríme cinnost mozku, uzitecnost terapie by mohla být urcena jeste pred zahájením zasedání, podle týmu.

S priblizne 15 miliony lidí ve Spojených státech, kterí se potýkají s poruchou, autori verí, ze tato zjistení pomohou lékarum rozhodnout, jaká lécba je pro kazdého pacienta správná.
"Nase vize spocívá v tom, ze nekterá z techto opatrení mohou jednotlivce nasmerovat k lécebnám, u nichz je pravdepodobné, ze pro ne budou pracovat," rekl John Gabrieli, hlavní autor, profesor Brain a kognitivní vedy Grover M. Hermann z MIT. McGovernuv institut pro výzkum mozku.

Výber správné lécby

CBT je známá pro zmenu myslenek a chování, které dávají úzkost pacientovi, jako jsou pocity intenzivního strachu v sociálním prostredí, které narusují jejich schopnost jednat normálne. Nekterí pacienti mají strach, protoze si myslí, ze je ostatní pozorují, ale terapie ukazuje, ze jejich víra jsou falesná a nikdo je nehodnotí.
Soucasná studie je soucástí vetsí studie, kterou MGH a BU vedly nedávno na kognitivní behaviorální terapii pro sociální úzkost.
Gabrieli vysvetlil:

"Byla to prílezitost se zeptat, jestli by tato opatrení v oblasti mozku, která byla prijata pred lécbou, byla informativním zpusobem nad rámec toho, co lékari mohou nyní merit, a urcit, kdo bude reagovat na tuto lécbu."

Ackoli nekterí pacienti najdou myslenku uzívání pilulek jednodussí nez lécbu, není to úcinná lécba. Na druhou stranu nekterí lékari v soucasné dobe rozhodují o lécbe na základe toho, co kryjí pojistení pacienta, nebo kvuli mozným vedlejsím úcinkum na léky.
"Z pohledu vedy je velmi málo dukazu o tom, jaká lécba je pro cloveka optimální," poznamenal Gabrieli.
Abychom mohli predstavit mozek pacientu pred a po lécbe, bylo pouzito funkcní zobrazování magnetickou rezonancí (fMRI). Imaging se nikdy predtím nepouzíval jako zpusob, jak predpovedet reakce pacienta na urcitou lécbu, ackoli nekteré zobrazovací studie prokázaly rozdíly v mozku mezi pacienty s nukleopsychiatrickými poruchami a jejich zdravými protejsky.

Merení rozdílu v cinnosti mozku

Experti z nové studie meli subjekty nahlízet na obrázky rozzlobených nebo neutrálních tvárí, aby zjistili rozdíly v mozkové aktivite, jak pozorovali. Úrovne sociální úzkosti byly testovány po podání 12 týdnu CBT.
Výsledky ukázaly, ze tem, kterí nejvíce tezit z terapie, byli jedinci, kterí prokázali vetsí rozdíl v aktivite v oblastech vizuálního zpracování na vysoké úrovni behem úkolu tváre-odezvy.
Není jasné, proc by aktivita v oblastech mozku, které se podílejí na vizuálním zpracování, byla dobrým ukazatelem výsledku lécby, uvádí Gabrieli. Domnívá se, ze to muze být proto, ze pacienti, kterí získali dalsí výhody, byli ti, jejichz mozky byly jiz schopny oddelit ruzné typy zázitku.
Autori provádejí dalsí výzkum, aby zjistili, zda mozkové skeny mohou predpovedet rozdíly v odezve mezi kognitivní behaviorální terapií a lécbou léky.
Gabrieli dospel k záveru:

"Práve ted, sama o sobe, jenom dáváme nekomu povzbudivé nebo odrazující zprávy o mozných výsledcích lécby. Je to opravdu cenná vec, pokud se ukáze, ze je diferencovane citlivá na ruzné lécebné moznosti."

Napsal Sarah Glynn