Brain nemuze empatize a analyzovat soucasne novou studii

Vedci zjistili, ze mozkové okruhy, které se zabývají, kdyz se zamyslíme nad sociálními zálezitostmi, jako jsou úvahy jiných lidí nebo morální otázky, potlacují obvody, které pouzíváme, kdyz premýslíme o nezivých, analytických vecech, jako je napríklad práce na fyzikálním problému nebo ujistete se, ze císla se zvysují, kdyz vyvazujeme rozpocet. A oni ríkají, ze totéz se deje naopak: analytická sít mozku brání sociální síti.
Mozná studie, vedená výzkumnými pracovníky na univerzite Case Western Reserve v Clevelandu, Ohio, v USA, a hlásena brzy online 27. ríjna v casopise NeuroImage, vysvetluje, proc nekterí obchodní predstavitelé nekdy prehlízejí dusledky svých verejných výdaju z hlediska nákladu na snizování nákladu.
Autori naznacují, ze jejich nálezy pomáhají zvysovat porozumení poruchám jako autismus, ADHD a schizofrenie.

Empatické a analytické myslení jsou vzájemne výlucné

Studie je veril být první, která ukazuje, ze lidé mají vestavenou neurální omezení, která nás zastavuje myslení empaticky a analyticky ve stejnou dobu.

Vedci tvrdí, ze lidský mozek nemuze soucítit a analyzovat soucasne.Kdyz neudeláme nic konkrétního, nase mozky precházejí mezi sociálními a analytickými sítemi. Ale pri práci na cílovém úkolu se zdraví dospelí zapojí do vhodných neurálních cest, ríkají výzkumní pracovníci.
Vedoucí autor Anthony Jack, odborný asistent kognitivní vedy na Case Western Reserve, ríká ve zpravodajském blogu na internetové stránce univerzity, ze "toto je kognitivní struktura, kterou jsme vyvinuli":
"Empatie a analytické myslení se alespon v urcité míre vzájemne vylucují v mozku," ríká Jack.

Dve síte v napetí

Pred provedením této studie vedci z predchozího výzkumu jiz mysleli, ze existují dve velké síte v mozku, které byly v napjatém stavu, jeden z nich byl nazýván sítí výchozího rezimu a druhá nazývaná úloha pozitivní síte. Existují vsak ruzné názory na to, co je rídí.
Jeden pohled navrhuje, ze jedna sít je rozmístena v úlohách zamerených na cíl, a kdyz se to stane, druhá dovolí mysli toulat.
Jiný názor navrhuje, aby se jedna sít zabývala vnejsí pozorností, zatímco druhá je pro vnitrní pozornost.
Nová studie navrhuje nové vysvetlení: obe síte se zamerují na externí podnety, ale jedna je zamerena na sociální problémy a druhá na analytické problémy, a pokud se jedná o jeden typ problému, jsou neurální cesty pro druhý typ potlacena.

Studie

Pro jejich studium, Jack a kolegové prijali 45 zdravých dobrovolníku, vsichni vysokoskolstí studenti.
Úcastníci strávili kazdý den 10 minut v rámci mozkového skeneru fMRI, zatímco obrazovka pred nimi jim ukázala náhodné výbery 20 psaných a 20 video problému, kde museli premýslet o tom, jak mohou ostatní lidé cítit, a dalsí náhodný výber 20 písemných a 20 video problému, kde museli vyresit znalosti fyziky.
Po prectení písemného problému nebo pri prohlízení videa, kazdý úcastník musel do 7 sekund odpovedet na otázku ano nebo ne.
Behem kazdého zasedání v skeneru se úcastníci rovnez podrobili odpocinku trvajícím 27 sekund a mezi jednotlivými testy byly ruzné casové prodlevy, nekteré trvající 1 sekundu, jiné trvající 3 nebo 5 sekund. Behem odpocinku byli úcastníci pozádáni, aby se uvolnili a podívali se na cervený kríz na obrazovce.

Výsledky

Kdyz zkoumali výsledky mozkových skenu fMRI, vedci zjistili, ze kdyz byli úcastníci prezentováni spolecenskými problémy, oblasti mozku spojené s analytickým myslením byly deaktivovány a regiony spojené s empatií a spolecenským myslením byly aktivní.
A to bylo také totéz naopak: kdyz byly prezentovány fyzikální otázky, analytické oblasti byly aktivní a oblasti empatie byly inaktivovány.

Tato zjistení byla stejná pro písemné a video verze problému.
Ale kdyz úcastníci byli v klidovém stavu, není problém vyresit nejaké problémy, aktivita se cyklicky rozbehla prirozene mezi obema sítemi.
"To nám ríká, ze to je struktura dospelého mozku, ze to vede k tomu, ze jde o fyziologické omezení poznávání," ríká Jack.

Vysvetlující mezera

Jack ríká, ze studie byla inspirována jedním z vecných filosofických otázek, které obklopovaly povahu vedomí:
"Proc muzeme popsat fungování mozku, ale to nám neríká, jaké to je být taková osoba?"
Neco, co intrikuje vedce zajímající se o tuto oblast, je to, co nazývají "vysvetlující mezera", kterou Jack popisuje jako "odpojení mezi zkusenostním porozumením a vedeckým porozumením".
Vysvetluje, jak v roce 2006 spolu s Philipem Robbinsem, profesorem filosofie na univerzite v Missouri, odvázne navrhli, aby vysvetlující mezera byla rízena nasí nervovou strukturou.
Ted se na to podíváme po dokoncení této nové studie a Jack ríká: "Byl jsem skutecne prekvapen, kdyz vidím, jak moc tyto poznatky odpovídají této teorii".

Perceptuální rivalita

Zdá se, ze výsledky této nejnovejsí studie naznacují, ze stejné mechanizmy mozku pohánejí vysvetlující mezery jako to, co se zapojí, kdyz se podíváme na vizuální iluzi známou jako "kachní králík", kresbu, kterou lze videt jedním ze dvou zpusobu. Kdyz se na to podíváte, uvidíte bud kachnu obrácenou k jedné ceste, nebo na králíka obrácenou smerem k druhé, ale soucasne nikdy nevidíte oba.
Jack ríká, ze fenomén je známý jako "vnímavé rivalství", k nemuz dochází kvuli neurální inhibici mezi obema reprezentacemi.
"To, co vidíme v této studii, je podobné, ale mnohem sirsí. Vidíme neurální inhibici mezi celou mozkovou sítí, kterou pouzíváme spolecensky, emocionálne a morálne, s ostatními, a celou sít, kterou pouzíváme pro vedecké, matematické a logické oduvodnení, "vysvetluje.
Navrhuje, ze to znamená, ze vedecká vysvetlení "opravdu neco nechává - lidský dotek".
Jack ríká, ze velkou výzvou pro vedce mysli je, jak lépe je prekládat mezi "chladnými a vzdálenými mechanickými popisy, které produkuje neuroved a emocionálne angazovaným intuitým porozumením, které nám umoznuje vzájemne souviset jako lidi".

Dopady

Vedci naznacují, ze mají své nálezy dusledky pro radu poruch, které mají slozku sociální dysfunkce, od úzkosti, deprese a ADHD ke schizofrenii.
Navrhují, ze jejich myslenky jsou zvláste dulezité pro rozvojové postizení, jako je autismus a Williamsuv syndrom. Napríklad lidé s autismem mají tendenci být velmi dobrí pri resení problému s vnímavostí, ale mají spatné sociální dovednosti. A lidé s Williamsovým syndromem jsou naopak: narazí na teplo a prátelské, ale neuspívají na visuospatiálních testech.
"Lécba musí být zamerena na rovnováhu mezi temito dvema sítemi," navrhuje Jack.
Soucasné metody, vcetne rehabilitace a vzdelávání, se zdají být vetsinou zamereny na posílení analytické síte.
"Dosud, nasli jsme více kury venované sociální síti, "ríká Jack.
Napsal Catharine Paddock PhD