Zjistené biomarkery, které pomohou lékarum lécit schizofrenii

Podle výzkumníku z University of California, San Diego School of Medicine, byla nalezena sada laboratorních biomarkeru, které mohou pomoci vysvetlit abnormality zalozené na mozku u schizofrenie. Jejich nález byl publikován v online vydání PLoS ONE, vysvetlující, jak endofenotypy mohou být prospesné pro klinické lékare, u kterých je casto obtízné identifikovat a lécit tuto mnohostrannou a zmatenou dusevní poruchu známou jako schizofrenie.
"Hlavním problémem v psychiatrii je, ze v soucasné dobe neexistují laboratorní testy, které by pomohly pri diagnostice, rozhodování o lécbe nebo pomohly predpovedet odpoved ci výsledky lécby," rekl Gregory A. Light, Ph.D., docent psychiatrie a první studie autor, rekl.
Lékari se vzdy potýkali s diagnostikováním a lécbou schizofrenie. Asi 3 miliony lidí ve Spojených státech trpí poruchou, která je priblizne 1 procenta obyvatelstva. Chápe se to jako dusevní porucha, která porusuje normální myslenkové procesy a nepravidelné chování. To muze být nekdy nebezpecné, protoze mají tezké rozlisovat mezi tím, co je skutecné a co není.
Nekteré bezné príznaky schizofrenie:

• Halucinace - Veci, které pacient slysí, vidí, voní nebo cítí, ze nikdo jiný nemuze. Napríklad, slyset hlasy.
• Zneuzívání - Falesné víry, které nejsou soucástí kultury pacientu, a stále je verí i poté, co lidé potvrdili, ze to není pravda. Mohou mít napríklad myslenku, ze lidé jsou na skodu, nebo se domnívají, ze jsou nekdo jiný, jako je historická osoba.
• Rozrusená rec a myslení - Mají vázné problémy s pocity, chováním a myslením. Mají tezko spojit své myslenky logicky a delat to, co tvrdí, tezko pochopitelné, protoze to nedává smysl.

Svetlo, které také rídí systém dusevního onemocnení, výzkumu, vzdelávání a klinické centrum v San Diego VA Healthcare System, rekl: "Schizofrenie je jednou z nejzávaznejsích a nejnebezpecnejsích podmínek ve vsech kategoriích lékarství".
K dnesnímu dni nejsou príciny schizofrenie známy. Existují vsak dukazy, ze je pravdepodobne zalozen na genetických slozkách, protoze v nekterých rodinách je onemocnení prevazující.

Kdyz pacienti popisují své vnitrní zkusenosti (to, co zazívají v jejich myslích), jsou klinici schopni diagnostikovat schizofrenii.
"Ale i ti nejlepsí klinici bojují s diagnostickými slozitostmi zalozenými na nekdy fuzzy klinické fenomenologii," rekla Light. Pokracoval v vysvetlení, jak "mnoho pacientu s schizofrenií má kognitivní a funkcní poruchy", a proto je obtízné vysvetlit, co si myslí.
Vybraná baterie neurofyziologických a neurokognitivních biomarkeru byla zkoumána firmou Light a jeho týmem, aby zkontrolovala, zda to muze pro odborníky pomoci spolehlivé, presné a dlouhodobé ukazatele mozkové dysfunkce, i kdyz zjevné príznaky onemocnení nebyly zrejmé. Pouzívali snímace pokozky hlavy k merení odezev v mozku na jednoduché zvuky s biomarkery od testu pozornosti a pameti az po fyziologické hodnocení základních vjemových procesu.

Znacky byly mereny u 550 pacientu s schizofrenií a o rok pozdeji bylo 200 z nich znovu testováno. Výsledky ukázaly, ze vetsina markeru byla u pacientu znacne abnormální, byla mezi hodnoceními mírne stabilní a nebyla ovlivnena nepatrnými zmenami v klinickém statusu kazdého úcastníka.
Podle Svetla je treba dále zkoumat, zda endofenotypy mohou odlisit jiné psychiatrické poruchy, zda je mozno pouzít reakci pacientu na ruzné léky nebo nefarmakologické intervence nebo prípadne zjistit, kterí pacienti mají vysoká sance na vznik psychotického onemocnení.
Svetlo dospelo k záveru: "Veríme, ze tento dokument je dulezitým krokem k validaci laboratorních biomarkeru pro pouzití v budoucích genomických a klinických studiích lécby schizofrenie."
Napsal Sarah Glynn