Autistické deti mají vetsí pravdepodobnost, ze utecou

Nová studie z USA zjistila, ze témer polovina detí s autismem se potuluje nebo utíká, casto se vystavuje nebezpecí. Analýza odpovedí rodicu, které se zabývala nejvetsím výzkumným projektem online autismu, ukazuje, ze deti s poruchami autistického spektra (ASD) mají ctyrikrát vetsí pravdepodobnost, ze "vyklouznou" nez jejich neovlivní bratri nebo sestry.
Výzkumníci z projektu Interactive Autism Network (IAN), projekt Kennedyho Kriegerova institutu v Baltimore v Marylandu, písou o svých nápadech v dokumentu, který se ocekává, ze se objeví online (Epub pred tiskem) v casopise Pediatrie dne 8. ríjna.
Paul Law je reditelem projektu IAN a hlavním autorem práce. Ríká v tiskovém prohlásení:
"Od zahájení IAN jsme slyseli z rodin detí s autismem, ze se jejich deti casto ocitnou v ohrození tím, ze putují nebo sklouzávají."
"Jedná se o první publikované poznatky v USA, které poskytují odhad poctu detí s ASD, kterí se nejen toutají nebo útocí, ale chybí dostatecne dlouho, aby vyvolávali skutecné obavy," dodává.
Právo a kolegové nalezli místa, která deti nejcasteji odjízdely nebo utekly od svého domova nebo nekoho jiného, ??z obchodu nebo ze skoly. A nekteré deti se pokousely nekolikrát denne vypustit.

Výzkum naznacuje, ze se riziko závaznosti autismu zvysuje.Ve snaze vysvetlit duvody, proc se bezné chování u detí s ASD vyskytuje casteji, zákon uvádí v komentári agentury Reuters, ze "je zalozen na samotné povaze autismu".
Príklady rodicu uvádejí jako duvody pro deti, které utíkají, vcetne túzby uspokojit zvedavost nebo prozkoumat, najít príjemné místo a dostat se ze stresující nebo nepríjemné situace.
Zákon ríká deti s ASD nemají spolecenské dovednosti, aby se se svými rodici nejprve prihlásili, nez utíkají.

Co výzkumní pracovníci delali

Pro jejich studium pouzili výzkumníci on-line odpovedi na dotazník od rodicu 1 218 detí s ASD a 1 076 nedosazených sourozencu.
Hlavním císlem, které hledali, bylo, kolik detí projevilo ústup nebo odklon od tendencí od 4 let, kdy takové chování není typické.

Jinou osobností, o kterou se zajímalo, bylo, kolik detí zmizelo dost dlouho na to, aby vyvolalo obavy. Takové prípady byly klasifikovány jako "chybející", zatímco ti, kterí dosud nebyli zarazeni do této kategorie, byli oznacováni jako "nechybející".
Poté, od odpovedí na otázky o stresu, se výzkumní pracovníci pokouseli propojit charakteristiky úteku s opatreními rodinného stresu.

Co nasli

Výzkumníci zjistili, ze v tomto vzorku se od 4 let veku 49% detí s ASD pokusilo alespon jednou utéci nebo utéct. A z nich 53% ztratilo dostatecne dlouho, aby vyvolalo obavy.
Ve vekovém rozmezí 4 az 7 let vedci zjistili, ze 46% detí s ASD se zbavilo nebo uteklo, a to bylo ctyrikrát vyssí nez jejich nedosazení bratri nebo sestry.
Ve vekovém rozmezí 8 az 11 let bylo 27% detí s ASD podáno, ve srovnání s pouze 1% jejich nezarazených sourozencu.
Podle toho, co rodice rekli, vedci naznacují, ze vek, ve kterém se vetsina pokusu o útek odehrává, je kolem 5,4 roku a kdyz se jich zeptalo na "nejhorsí rok", 29% rodicu uvedlo, ze se jejich díte pokouselo nekolikrát denne , dalsích 35 ríkalo, ze se to stalo alespon jednou týdne.
U 65% zaniklých detí bylo hláseno zavrení hovoru se zranením v dopravním provozu a úzké hovory s utopením byly hláseny ve výsi 24%.
Úkolem se zdálo, ze je zamerena na cíle: deti mely duvod myslet, ze nekam jdou nebo neco delají.
Více nez polovina (56%) rodicu uvedla, ze útek byl jedním z nejvíce stresujících chování, s nimiz se museli vyrovnat pri péci o díte s ASD. 50% z nich uvedlo, ze nedostali zádnou pomoc nebo pokyny, jak s tímto chováním jednat.
V prumeru deti chybely 41,5 minut.
Kdyz jejich díte zmizelo, nejcastejsí vec, kterou rodice rekli, bylo, ze se dostali do styku se sousedy (57%). Volání do policie (35%), volání skoly (30%) a zamestnancu v obchode (26%) byly dalsí nejcastejsí.

Dopady

Zákon ríká, ze doufají, ze jejich zjistení "informují rodiny, lékare, pedagogy a první osoby o skutecných dusledcích úteku".
"Rodice se casto obávají, ze budou povazováni za zanedbatelné, kdyz jejich deti opustí bezpecná místa. Tato studie ukazuje, ze naléhave potrebujeme zásahy, abychom se vyporádali s úkolem a poskytli podporu postizeným rodinám," naléhá.
On a jeho spolupracovníci navrhnou, aby bylo provedeno více studií, aby se zjistilo, zda existují ruzné typy úniku, z nichz kazdý vyzaduje jiný prístup k prevenci. Cím více tuto tendenci chápeme, tím vetsí sance na nalezení zpusobu, jak pomoci rodicum vyrovnat se s tímto extrémne stresujícím chováním, ríkají.
Napsal Catharine Paddock PhD