Fibrilace síní - u starsích pacientu, riziko mrtvice vetsí u zen

Nová studie publikovaná v kvetnu 9 vyd JAMA ze starsí zeny, zvláste ti ve veku nad 75 let, kterí dostávají antikoagulacní lécbu warfarinem po diagnostice fibrilace síní, jsou casteji postizeni mozkovou príhodou nez muzi.
Výzkumníci vysvetlili:

"Fibrilace síní (AF) je nejcastejsí srdecní arytmie, která predstavuje priblizne jednu tretinu hospitalizací pro poruchy srdecního rytmu. Odhaduje se, ze 2,2 milionu lidí ve Spojených státech a 4,5 milionu v Evropské unii mají paroxysmální nebo perzistující AF .
Pacienti s AF mají petinásobné zvýsení rizika mrtvice ve srovnání s celkovou populací; proto jsou pro snízení tohoto rizika predepsána antitrombotická cinidla. Byly zjisteny rozdíly v pohlaví v souvislosti s AF, nejvíce se týká toho, ze zeny s AF mají zvýsené riziko kardiovaskulárních príhod, vcetne mrtvice. "

Podle výzkumníku muze do tohoto zvýseného rizika prispet nedostatecné vyuzití perorální antikoagulacní lécby u zen.
Aby se porovnaly vzorce uzívání warfarinu a následná incidence mrtvice, doktorka Meytal Avgila Tsadoková z McGill University Health Center, Montreal a kolegové vysetrila 39 398 muzu a 44 115 zen ve veku 65 let diagnostikovaných AF v provincii Quebec, Kanada, od 1998-2007.
Výzkumníci pouzili administrativní údaje s vazbou mezi lékari, nemocnicemi a databázemi pro léky na predpis.
Podle autoru byly zeny starsí na vstupu (74,2% byly starsí nez 75 let) nez muzi (61,4%). Navíc mely zeny vyssí nez CHADS2 (mestnavé srdecní selhání, hypertenze, diabetes mellitus, vek 75+, predchozí mrtvice nebo prechodné ischemické ataky) nez muzi.
Navíc zjistili, ze 60,6% zen bylo predepsáno s warfarinem ve srovnání s 58,2% muzu a ze zeny mely také více receptu na lécbu do 30 dnu po vypustení.

Kdyz tým vyhodnotili sazby predepsané léky do jednoho roku po propustení, zjistili, ze pomer plných predpisu byl mírne zvýsen na 68% jak u muzu, tak u zen. Obecne bylo dodrzování lécby relativne vysoké a srovnatelné u zen i muzu.
Míra mrtvice byla navíc výrazne vyssí u zen (5,8%) nez u muzu (4,3%). Rozdíl mezi pohlaví byl primárne ovlivnen rychlostí u pacientu ve veku nad 75 let.
Výzkumníci vysvetlili:

"Starsí zeny mely navíc mnohem vyssí míru mozkové príhody nez starsí muzi bez ohledu na pouzití warfarinu a zeny mely vyssí míru mozkové príhody ve srovnání s muzi bez ohledu na úroven adherence."

Po úprave pro ruzné faktory, tým zjistil, ze zeny mají o 14% vyssí pravdepodobnost mrtvice nez muzi.
Autori zduraznili, ze práve proto, ze zeny mají vyssí riziko mrtvice nez muzi, je v takových prípadech stále neznámý.

"Zvýsené riziko muze být zpusobeno fyziologií (nekontrolovanou hypertenzí), vaskulární biologií, genetickými faktory, hormonálními nebo tromboembolickými faktory nebo psychosociálními faktory, které se lisí mezi muzi a zenami.

Dosli k záveru:

"Prestoze epidemiologické studie zkoumaly rozdíly v pohlaví u výskytu mrtvice, je málo známo o efektivite warfarinu u muzu a zen v reálném klinickém prostredí.
Nase výsledky naznacují, ze starsí zeny s AF mohou být potreba zamerit se na úcinnejsí terapii prevence mozkových príhod. Lékari by si meli být vedomi zvýseného rizika mrtvice u starsích zen s AF a mela by být pouzita nová strategie, která by úcinne prevenovala mozkovou príhodu u muzu i zen.

Napsal Christian Nordqvist