Antipsychotické typy se mení v úcinku pri lécbe akutních manických epizod

Podle clánku, který publikoval Lancet, antipsychotické léky jsou mnohem úcinnejsí nez stabilizátory nálady pri resení akutních manických epizod. Výzkumníci kategorizovali antipsychotika podle jejich úcinnosti a ukázali, ze tri léky zvláste prevysovaly ostatní léky. Léky byly haloperidol, risperidon a olanzapin.
Andrea Ciprianiová, odbor psychiatrie a klinické psychologie na Veronské univerzite v Itálii, a profesor epidemiologické psychiatrie Johnem Geddesem z University of Oxford ve Velké Británii, který vedl výzkumný projekt, uvedl, ze tyto poznatky by mohly nabídnout uzitecné klinické pokyny, pokyny nerozlisují mezi léky.
Priblizne 1% populace je ovlivneno Manií, která je definována jako "nadmerne zvýsená nálada". Mania má tendenci strídat se s depresí a popisuje diagnózu bipolární poruchy.
Mezi 1. lednem 1980 a 25. listopadem 2010 zalozil Cipriani spolecne s dalsími výzkumníky nejcasteji podávané léky pro lécbu akutní mánie u dospelých tím, ze vyhodnotil výsledky z 68 randomizovaných kontrolovaných studií zahrnujících 16 073 úcastníku. Jejich nálezy ukázaly, ze nejúcinnejsími antimanickými léky jsou haloperidol, olanzapin a risperidon, pricemz haloperidol má nejvyssí pocet významných rozdílu v porovnávání mezi hlavou a hlavou a prekonává aripiprazol, asenapin, karbamazepin, valproát, gabapentin, lamotrigin, lithium, quetiapin, topiramát a ziprasidon. Výzkum ukázal, ze risperidon, olanzapin a quetiapin mají nejméne pravdepodobné, ze vedou k prerusení lécby a ukázaly se být úcinnejsí nez mnoho stabilizátoru nálady, jako je lithium, lamotrigin, topiramát a gabapentin.
Výzkumníci uvádejí, ze tyto výsledky mají potenciální klinické dusledky, které by mely být zohledneny pri vývoji pokynu klinické praxe. Je zajímavé, ze nekteré antipsychotické léky byly celkove mnohem úcinnejsí nez stabilizátory nálady. Upozornují vsak,

"Vsechna tvrzení, která porovnávají zásluhy jednoho léku s jiným, musí být potlacena potenciálními predsudky a nejistotami, která vyplývají z volby dávky a volby pacientu."

V záverecném vyjádrení autori zduraznují, ze je treba, aby nová lécba prokázala bud vyssí úcinnost nebo prijatelnost nez stávající nejlepsí standardní lécby a poslouzila jako odrazující pro vývoj léku, které pacientum nabízejí jen málo, nez jsou zvýsené náklady.
Michael Berk na Lékarské fakulte Univerzity Deakin v Geelongu v Austrálii a Gin S Malhi na klinice CADE v oddelení psychiatrie v nemocnici Royal North Shore v Sydney,

"Zdá se, ze Haloperidol zvítezil v závode na polní pozici pri lécbe akutní mánie. Ovsem lécba manických epizod nebo samotná akutní lécba sama o sobe není prevazujícím terapeutickým imperativem v této polyfázické a kapritické poruse. Cílem lécby je pozornost dlouhodobé stability a profylaxe nálady. Podpora haloperidolu jako léku první linie u akutní mánie je v tomto kontextu problematická, jelikoz mu chybí udrzovací úcinnost pro depresi - prevládající klinický stav - a skutecne nese inherentní riziko incidentní deprese. "

Berk a Malhi dospeli k záveru, ze tyto nálezy pravdepodobne pritahují velký zájem a mají podstatný úcinek jak na pokyny klinické praxe, tak na lécbu v reálném svete, címz je rozhodující skutecnost, ze skutecná srovnávací úcinnost a prijatelnost antimanikantních léku a jejich umístení v sirsím managementu.
Napsal Petra Rattue