Antipsychotika pro vojenskou PTSD není úcinná, studie ukazuje
Podle studie JAMA(3. srpen téma o násilí a lidských právech), kterí trpeli chronickou posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), kterí neodpovedeli správne na antidepresivní lék, nezaznamenali pokles symptomu PTSD pomocí antipsychotické lécby risperidonem.
Nejcastejsí a zhorsující se psychiatrická porucha pro vojenský personál slouzící v boji je PTSD. Nejcasteji pouzívanou farmakoterapií pro PTSD jsou antidepresiva. Souhrnné informace z tohoto clánku odhalují, ze ministerstvo pro zálezitosti veteránu (USA) zachází s 89% svých veteránu s diagnostikovanou PTSD s terapií a predepsanými inhibitory zpetného vychytávání serotoninu (SRI).
Podle autoru:
"Zdá se, ze SRI je méne úcinná u muzu nez u zen a je méne úcinná pri chronické PTSD, nez u akutních PTSD, takze není prekvapující, ze SRI studie u veteránu mela negativní výsledky. léky pro symptomy PTSD rezistentní na SRI, i pres omezené dukazy podporující tuto praxi. "
John H. Krystal, zdravotní systém VA Connecticut, West Haven, Connecticut, a tým zkoumali, zda je risperidon (antipsychotika druhé generace siroce pouzívaný pro schizofrenie a bipolární poruchu) vedle pokracující farmakoterapie úcinnejsí nez placebo ke snízení chronických príznaku PTSD spojených s vojenskými príznaky u veteránu, jejichz symptomy se po nejméne 2 vhodných lécbách SRI nezmenily.
Studie byla provedena behem 6 mesícu - byla to randomizovaná, placebem kontrolovaná multicentrická studie od února 2007 do února 2010 u 23 ambulantních lékarských stredisek veteránu. 296 z 367 screenovaných pacientu bylo diagnostikováno s PTSD spojeným s vojenskem, které vykazovaly probíhající symptomy, prestoze prinejmensím 2 uspokojivá lécba SRI s 247 pacienty prispívala k analýze primárního výsledného merení. Pacienti byli podáváni bud k podávání jednou denne jedné dávky az 4 mg risperidonu nebo placeba a dalsích psychosociálních psychoterapeutických terapií. Príznaky PTSD, deprese, úzkosti a dalsích zdravotních dusledku byly stanoveny ruznými stupnicemi a pruzkumy.
Analýza údaju ukázala výzkumníkum, ze po 6 mesících lécby mezi risperidonem a placebem nebyl statisticky významný rozdíl pri snizování symptomu PTSD. Risperidon navíc neprokázal, ze je statisticky lepsí nez placebo u jakéhokoliv jiného výsledku, vcetne zlepsení v oblasti opatrení týkajících se kvality zivota, deprese, úzkosti nebo paranoie / psychózy. Obecne byla míra nezádoucích úcinku behem lécby nízká, ale nezdá se, ze by souvisely s dávkováním risperidonu.
Autori dospeli k záveru:
"Strucne receno, risperidon, druhá nejcasteji predepisovaná antipsychotika druhé generace v rámci VA pro PTSD a nejlepsí pomocná farmakoterapie pro PTSD podporovaná datami, nezmensila celkovou závaznost PTSD, nevytvárela globální zlepsení nebo zvýsila kvalitu zivota u pacientu s chronickou SRS-rezistentní na vojenské príznaky PTSD. Celkove údaje neposkytují silnou podporu soucasnému rozsírenému predpisu risperidonu pacientum s chronickými príznaky PTSD spojenými s vojenskými príznaky, které jsou odolné vuci SRI, a tyto poznatky by mely stimulovat peclivé prezkoumání prínosu techto léku u pacientu s chronickou PTSD. "
Editorial ve stejném casopise
Charles W. Hoge, MD, z Walter Reed Army Medical Center, Silver Spring, MD ríká v doprovodném redakci o lécbe vojensko-související PTSD:"Významné zlepsení v péci o populace pro válecné veterány bude vyzadovat inovativní prístupy ke zvýsení dosahu lécby. Je dulezité venovat pozornost kontextu zamestnání, bojové fyziologii a dusevní a fyzické komorbidite. .
Je zapotrebí sladit soucásti terapie zalozené na dukazech s preferencími pacienta a posílit vyprávecí procesy a sociální spojení prostrednictvím programu typu peer-to-peer. Clenové rodiny, kterí mají své vlastní jedinecné pohledy, jsou zásadními úcastníky veterinárského lécebného procesu a také potrebují svou vlastní podporu. Výzkum je potrebný k lepsímu porozumení vnímání válecných veteránu ohledne péce o dusevní zdraví, prijatelnosti péce, ochoty pokracovat v lécbe a zpusobu, jak komunikovat s veterány, kterí potvrzují své zkusenosti jako bojovníci. "
Napsal Petra Rattue
Úzkostné poruchy dobre reagují na kognitivne-behaviorální terapii s transdiagnostickým prístupem
Nový výzkum ukázal, ze lidé s úzkostnými poruchami, jako jsou obsedantne kompulzivní poruchy a fóbie, vykazují nejvíce zlepsení pri lécbe terapií kognitivne-behaviorální terapie (CBT) v kombinaci s "transdiagnostickým" prístupem - model, vsechny úzkostné poruchy.
Návyky na pití kávy "rízené genetikou," tvrdí studie
Nová metaanalýza nalezla genetické duvody, proc kofein má ruzné úcinky na ruzné lidi podle svých autoru z Harvardské skoly verejného zdraví a Brigham a Women's Hospital - v Bostonu, MA. Príjem kávy je "prirozene modulován" jednotlivci, aby mohli prozívat optimální úcinky kofeinu, tvrdí výzkumníci.