Alzheimerova choroba: Muze nárocná práce a cvicení udrzet stav v zátoce?

Výzkumné týmy z celého sveta hledají zpusoby prevence demence ve stárí. Pro osoby s Alzheimerovou chorobou jsou takové zásahy velmi potrebné; v soucasné dobe neexistuje spolehlivá lécba k zastavení neurodegenerace.
Cinnosti v raném a pozdejsím zivote mohou ovlivnit kogitativní pokles, ríkají vedci.

Hlavním znakem Alzheimerovy choroby je progresivní ztráta mozkové hmoty, která nakonec vede k poklesu kognitivních funkcí. Dva proteiny se abnormálne hromadí v neuronech a kolem neuronu v mozku lidí s Alzheimerovou chorobou, coz zpusobuje bunecnou smrt.

Léky pro tento stav lécí pouze symptomy. Vedci proto zkoumají zpusoby, jak zastavit nebo zpomalit kognitivní pokles tím, ze posiluje zdraví mozku pred neurodegenerací.

Výzkum predlozený na Mezinárodní konferenci Alzheimerovy asociace (AAIC) 2017, který se konal v Londýne ve Spojeném království, zkoumal souvislost mezi zivotním stylem a kognitivním poklesem.

Závery poukazují na zamestnání v raném zivote a cílené intervence pozdeji v zivote, které mají pozitivní vliv na poznání.

Komplexní povolání

Studie Allison Kaup, Ph.D., a kolegové z Kalifornské univerzity v San Francisku se zabývaly tím, ze typ povolání, který si nekdo zvolí v raném a stredním veku dospel k poznání kognitivního pozdejsího zivota. Studie zacala, kdyz úcastníci byli ve veku od 18 do 30 let a bezelo 25 let.

Komplexnost zamestnání je merítkem toho, jak je kognitivne nárocné urcité povolání. Príkladem práce s nízkou úrovní slozitosti je provozovatel stroje, zatímco ucitelé jsou ve skupine se stredne nárocnou pracovní skupinou. Vysokoskolské profese zahrnují inzenýrství.

Údaje týmu ukázaly, ze profesní slozitost v raném zivote byla spojena s vetsí integritou bílé hmoty, coz znamená méne známky stárnutí a vyssí rychlost zpracování a výkonné funkce v polovine zivota.

Není vsak jasné, zda slozitejsí práce zpusobuje, ze tyto znaky nebo slozitost bílé hmoty ovlivnují výber kariéry. Je také prílis brzy na to, aby zjistila, zda úcastníci studie vyvíjejí Alzheimerovu nemoc v prubehu casu, ale tým je bude i nadále sledovat.

Otázkou, kterou polozil clen publika, bylo, zda by jednotlivci slozitých pracovních prílezitostí meli prospech z jakýchkoli dodatecných intervencí v oblasti zivotního stylu, jako je napr. Výcvik mozku, ale porota je stále na tom.

Takze jaký je dukaz o intervencích zivotního stylu v prevenci Alzheimerovy choroby?

Skolení mozku a tela

Studie, kterou predstavila PhDr. Bianca Bierová z Univerzity v Montrealu v Kanade, zkoumala úcinky dvou ruzných typu mozku.

Výuka jedné pozornosti umoznila úcastníkum soustredit se na jeden ze dvou úkolu a postupovat opakovane. Ve skupine rozdelené pozornosti vsak úcastníci vykonávali dve ruzné úkoly soucasne, pricemz kontrolovali, na koho venovali nejvetsí pozornost.

Ve studii 30 zdravých dospelých mely tyto dva ruzné programy výcviku velmi odlisné úcinky na mozek. Napríklad rozdelené výcvik zamerený na pozornost aktivoval ty oblasti mozku, které byly zodpovedné za multitasking, ale to bylo v polovine studie.

Mezitím výcvik zamerený na jednotlivou pozornost vedl k rychlé aktivaci regionu odpovedných za konkrétní úlohu, kterou úcastníci dosáhli az do poloviny studijního bodu, ale poté klesl.

Doktor Bier vysvetlil, ze je to dulezité, protoze to znamená, ze vsechny cvicební cviky na mozku nejsou stejné a ze bude dulezité vybrat správný typ pro jednotlivé pacienty.

Toto hodnocení zaznívá Narlon Silva, Ph.D. student z západní univerzity v kanadském Ontariu, který se podíval na fyzické cvicení a kognitivní funkce.

Jeho studie zahrnovala seniori, kterí meli vsechny sebe-hlásené nekteré kognitivní pokles. Porovnával pravidelné smísené fyzické cvicení - který sestával z aerobního a silového tréninku - s dalsí skupinou, která provedla novou formu výcviku mysli a motoru.

Vedci nalezli dva nové rizikové geny pro Alzheimerovu chorobuVedci nedávno objevili dva nové geny, které zvysují riziko vzniku Alzheimerovy nemoci ve vyssím veku.Prectete si ted

V tomto typu výcviku instruktor demonstruje krokování na rohozi, které je oznaceno ctyrmi sloupci se stejnými ctverci. Jak se instruktor pohybuje podél rohoze, polozí nohy na ruzné ctverce a vytvárí stupnovitý vzorek, který se muze pohybovat od jednoduchých az po slozité.

Úcastníci byli pak pozádáni, aby zkopírovali stupnovitý vzorek, který jim byl prokázán behem cvicení trvajícího 15 minut. Tyto cviky byly opakovány trikrát týdne po dobu 24 týdnu.

Obe skupiny se po 24 týdnech zlepsily v kognitivní funkci, ale mezi skupinami nebyly zádné rozdíly.

Behem následného sledování po 52 týdnech se vsak skupina pro výcvik mysli a motoru výrazne zlepsila nez skupina pro cvicení.

To vedlo Silvu k spekulaci, ze trénink testovaný ve studii mel zpozdený úcinek a ze jak doktor Bier zjistil, veskerý výcvik není stejný.

Údaje prezentované v AAIC jiste ukazují na cvicení, kognitivní trénink a kognitivní slozitost v kazdodenním zivote, protoze vsechny mají pozitivní vliv na prevenci úbytku ve stárí. Ale vedci vedí neco o základních prícinách?

Geny a biomarkery

Existuje jiste zájem vedecké obce o zavedení mechanismu, kterými by se faktory a intervence zivotního stylu mohly chránit pred neurodegenerací.

Shireen Sindi, Ph.D., z Karolinska institutu ve Stockholmu ve Svédsku predstavil údaje o molekulárním základe intervencí stárnutí a zivotního stylu se zamerením zejména na telomere.

Telomery jsou krátké úseky DNA na koncích chromozomu, které pusobí jako ochranné uzávery. Kdyz se bunky stárnou, tyto úseky telomer se zkrátí, prípadne signalizují do bunky, ze je na konci své zivotnosti.

Telomery v urcité sérii bílých krvinek nebo leukocytu jsou známy jako biomarkery pro biologický vek. Dlouhá délka telomer je povazována za spojenou s lepsím poznáním.

Dr. Sindi a kolegové hodnotili délku telomer v skupine senioru, kterí dostali zásahy do zivotního stylu, a porovnali je se skupinou, která nedostala zádnou intervenci.

Intervence týkající se zivotního stylu obsahovaly poradenství v oblasti výzivy, fyzické cvicení pod dohledem, kognitivní výcvik a sledování metabolických a vaskulárních rizikových faktoru.

Ackoliv nedoslo ke zmene délky telomer behem dvouletého období, kdy byla hodnocena celá studovaná skupina, byl úcinek u tech jedincu, kterí nesli mutaci v jednom z genu spojených s vyssím rizikem vzniku Alzheimerovy choroby.

U jedincu, kterí meli delsí telomere a kterí dostali zásah do zivotního stylu, to bylo spojeno se zlepsením pameti a výkonným fungováním.

Zpusob, jakým byl zpusoben, není ze studie jasný, ale tým pokracuje ve vysetrování tohoto jevu.

Andrea Rosso, Ph.D., odborná asistentka na univerzite v Pittsburghu v Pensylvánii, se mezitím rozhodla odhalit, proc nekterí lidé reagují na vynálezy telesné cvicení lépe nez ostatní.

Její hon po techto super-respondentech videl, ze se dívá na geny, které se podílejí na regulaci dopaminu. Tento neurotransmiter je známo, ze reguluje procesy, jako je rízení kognice a motivacní odpoved.

Její studie zahrnovala seniori v osmi strediscích ve Spojených státech, z nichz zádný nemel zádné kognitivní postizení. Polovina z nich dostala zákrok fyzické cvicení, která zahrnovala kombinaci návstev centra a domácího tréninku, s cílem dostat kazdého úcastníka do konce 30 minut cvicení denne. Studie probíhala po dobu 24 mesícu, s následnou návstevou o 12 mesícu pozdeji.

Jeden z genu, na které se profesor Rosso podíval, nazvaný DRD2, ukázal nekteré zajímavé úcinky v podskupine jedincu v intervencní skupine.

Výsledky byly významné pouze pro úcastníky bílých studií, kterí prokázali, ze jedna konkrétní varianta tohoto genu byla spojena s vyssími úrovnemi cvicení behem studovaného období. Nicméne, bez ohledu na to, který variant genu se úcastnil urcitý úcastník, se vsichni v dvanáctimesícním sledování vrátili zpet na úroven pred zásahem.

Profesor Rosso spekuloval, ze vyssí hladiny dopaminu mohou hrát roli v udrzování rezimu cvicení v zákrocích zivotního stylu, ale je zapotrebí více práce.

Netreba dodávat, ze pochopení toho, jak je zivotní styl a cílené intervence ovlivnovat mozek, je slozité. Nicméne udrzení mozku a tela aktivní po celý zivot se zdá, ze má pozitivní vliv na zdraví mozku.

Vedci pokracují v hledání nejlepsích zpusobu, jak udrzet mladé mozky a chránit je pred smrtelnou neurodegenerací, ke které dochází pri Alzheimerove nemoci.