ADHD je genetická neurodevelopmental porucha, vedci odhalení

Porucha pozornosti / hyperaktivita, bezne známá jako ADHD, je genetickým stavem, ríkají vedci, kterí poskytli presvedcivé dukazy. Studie, financovaná spolecností Wellcome Trust, je publikována v posledním císle spolecnosti Lancet. Výzkumní pracovníci z Centrum pro lékarské výzkumy (MRC) v neuropsychiatrické genetice a genomice a oddelení psychologické medicíny a neurologie Cardiffské univerzity ve Walesu ve Velké Británii dospeli k záveru, ze ADHD je poruchou vývoje mozku.
ADHD delá deti neohrozené, rozrusené, impulzivní a snadno se rozptýlí. Odborníci tvrdí, ze ADHD postihuje priblizne 1 z kazdých 50 detí. Ackoli rada faktoru naznacuje, ze genetika pravdepodobne hraje hlavní roli, ADHD byla casto pripsána diete s prílisným cukrem a spatnou výchovou.
Predchozí studie ukázaly, ze rodic s ADHD má vetsí pravdepodobnost, ze má díte, které má také stav ve srovnání s rodicem bez ADHD - coz je faktor, který poukazuje na pravdepodobnou genetickou asociaci. Pokud má stejná dvojcata ADHD, existuje 75% sance, ze to bude mít i druhá dvojcata.
Autori vysvetlují, ze ADHD nemá zádné léky, ale behaviorální intervence a farmakologická lécba mohou pomoci pri lécbe symptomu.
V této nejnovejsí studii výzkumníci analyzovali DNA 366 detí, které mely ADHD a 1 047 detí, které nemely tento stav (kontroly).
Analýzy DNA odhalily, ze osoby s ADHD pravdepodobneji chybely DNA segmenty nebo segmenty DNA, které byly duplikovány ve srovnání s kontrolami. Autori vysvetlují, ze tento druh genetické variace je rozsírenejsí v poruchách mozku. V komuniké, Lancet píse:

Tato nová studie tedy poskytuje první prímý dukaz, ze ADHD je poruchou neurodevelopmentu.

Významné prekrytí bylo také zjisteno mezi segmenty (variace poctu kopií nebo CNV), stejne jako ty spojené se schizofrenií a autismem.
Prestoze ADHD a autismus jsou klasifikovány zcela oddelene, mezi nimi dochází k urcitému prekryvu, pokud jde o ucení a príznaky ucení. Tato studie naznacuje, ze mezi temito dvema stavy muze docházet k urcitému biologickému prekryvu, zejména k prekryvu na chromozómu 16, který byl zapojen do schizofrenie a nekterých dalsích psychiatrických poruch a preklenuje radu genu, vcetne jednoho, o kterém víme, ze je nezbytný pro vývoj mozku.
Vedoucí vysetrovatelka profesorka Anita Thaparová uvedla:

Doufáme, ze tato zjistení pomohou prekonat stigma spojenou s ADHD. Prílis casto lidé odmítají lécbu ADHD jako spatné rodicovství nebo spatnou stravu. Jako klinik mi bylo jasné, ze to není pravdepodobné. Nyní muzeme s jistotou ríci, ze ADHD je genetické onemocnení a ze mozky detí s tímto stavem se vyvíjejí odlisne od mozku jiných detí.

Autor Dr. Nigel Williams rekl:

Deti s ADHD mají výrazne vyssí míru chybejících nebo duplicitních segmentu DNA ve srovnání s ostatními detmi a jsme videli jasnou genetickou vazbu mezi temito segmenty a jinými poruchami mozku. Tato zjistení nám dávají vycerpávající stopy zmenám, které mohou vést k ADHD.

Tretí autorka, Dr. Kate Langleyová, vysvetlila:

ADHD není zpusobena jedinou genetickou zmenou, ale pravdepodobne je zpusobena radou genetických zmen, vcetne CNV, které jsou v interakci s dosud neidentifikovanými faktory prostredí. Screening detí pro CNV, které jsme identifikovali, nepomuze diagnostikovat jejich stav. Jiz nyní máme velmi prísné klinické hodnocení.

Tato zjistení by mela pomoci odstranit stigma a nedorozumení, které obklopují ADHD, ríkají vedci.
Tato studie pomuze lidem videt ADHD jako poruchu neurodevelopmentu, jako autismus, místo problému chování.
Profesor Thapar rekl:

Genetika nám dává okno do biologie mozku. V budoucnu tyto poznatky pomohou odhalit biologickou základnu ADHD, která zase pomuze rozvinout nové a úcinnejsí lécby.

Dr. Peter H Burbach, Katedra neurovedy a farmakologie, Rudolf Magnus Institute of Neuroscience, Univerzitní lékarské centrum Utrecht, Nizozemsko, v komentári také zverejneném v Lancet, rekl:

Prvním ziskem nad rámec dnesního studia muze být pocátecní náhled na patogenezi a neurobiologii vývoje mozku, která je ovlivnena temito genetickými variantami. Tyto poznatky nakonec vstoupí na kliniku a mohou ovlivnit zpusob, jakým lidé myslí a lécí poruchy neurodevelopmentu tím, ze budou zohlednovat biologický dusledek specifického genotypu pacienta.

Osoba s ADHD zjistí, ze je mnohem obtíznejsí se zamerit na neco, aniz by se rozptýlila. Mají vetsí potíze s kontrolou toho, co delají nebo ríkají, a jsou méne schopni kontrolovat, kolik fyzické aktivity je pro danou situaci vhodná ve srovnání s nekým bez ADHD. Jinými slovy, osoba s ADHD je mnohem více impulsivní a neklidná.
Zdravotnictí odborníci mohou pri popisu dítete (nebo dospelé osoby), která je nadmerne aktivní a mají potíze s koncentrací - deficit deficitu pozornosti, porucha pozornosti s hyperaktivitou, hyperkinetická porucha, hyperaktivita.
Severní Americané bezne pouzívají termíny ADD (porucha pozornosti) nebo ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Ve Spojeném království je hyperkinetická porucha oficiálním termínem - ADD a ADHD se vsak siroce pouzívají.
ADHD u detí je zcela odlisné od normálního detského vzrusení a bourlivého chování. Mnoho detí, zejména velmi mladých, je nepozorováno a neklidné, aniz by bylo nutne postizeno ADHD.
Kliknete zde a prectete si ADHD podrobneji.
"Vzácné chromozomální delece a duplikace v poruchách pozornosti s hyperaktivitou: analýza siroká genomu"
Dr. Nigel M Williams PhD, Irina Zaharieva BSc, Andrew Martin BSc, Kate Langley PhD, Kiran Mantripragada PhD, Ragnheidur Fossdal PhD, Hreinn Stefansson PhD, Kari Stefansson MD, Pall Magnusson MD, Olafur O Gudmundsson MD, Omar Gustafsson PhD, Prof Peter Holmans PhD, profesor Michael J Owen, prof. Michael O'Donovan, prof. Anita Thapar MD
Lancet, Early Online Publication, 30. zárí 2010
doi: 10.1016 / S0140-6736 (10) 61109-9
Napsal Christian Nordqvist