84% anesteziologu, kterí se podíleli na chirurgických katastrofách

Podle výsledku pruzkumu zverejneného v breznovém císle Anestézie a analgezie, oficiální zurnál Mezinárodní anestezové výzkumné spolecnosti (International Anesthesia Research Society, IARS), bylo více nez 80% anesteziologu zapojeno do smrtelného nebo vázného incidentu pacienta behem chirurgického zákroku.
Nový výzkum naznacuje, ze tyto katastrofické události mohou mít znacné a trvalé úcinky na anesteziologové a dalsí odborníky, kterí by mohli vyuzít cas a podporu, aby se z této události zotavili.
Dr. Farnaz M. Gazoni z University of Virginia Health System, Charlotte, který vedl studii, vysvetlil:
"Tyto emocionální a potenciálne kognitivní úcinky mohou mít dopad nejen na osetrovaného lékare, ale také na pacienty, kterí se o ne postarali."
Na celostátní vzorek anesteziologu poslal tým pruzkum o chirurgických katastrofách - událostech, které vedly ke smrti nebo zranení pacienta. Výzkumníci zjistili, ze 84% z 659 respondentu bylo zapojeno do chirurgické katastrofy. Behem celé kariéry to vychází z prumeru 4,4 incidentu.
Více nez 70% respondentu uvedlo, ze zazili:

• Vina
• Ozivení události
• úzkost
• a vetsina hlásila, ze se cítí osobne zodpovedná za úraz nebo smrt pacienta, a to i tehdy, kdyby verili, ze událost nebyla preventivní

Výzkumníci zjistili, ze 12% respondentu povazuje po katastrofické zmene za kariéru, 20% uvádí, ze se nikdy plne nezotavilo a témer 90% respondentu uvedlo, ze trvá pomerne dlouho, nez se emocne zotaví.
Pouze 7% anesteziologu dostalo cas práce po katastrofické události, zatímco vetsina musela pokracovat v práci. Dve tretiny respondentu uvedly, ze verila, ze jejich schopnost pecovat o pacienty byla ohrozena v hodinách po incidentu. Navíc vetsina uvedla, ze by bylo uzitecné po události získat nejaký formální debriefing.

Predchozí studie prokázaly, ze zranení nebo úmrtí pacienta je pro lékare hlavním zdrojem stresu, nicméne tato studie je první, která se zameruje na chirurgické katastrofy zahrnující anesteziologa ve Spojených státech.
Dr. Gazoni a jeho kolegové uzavírají:

"Perioperacní katastrofa muze mít na anestéziologa hluboký a trvalý emocionální dopad a muze ovlivnit jeho schopnost poskytovat péci o pacienty po takových událostech."

Zpráva dr. Timothy W. Martin z Arkansaské univerzity pro lékarské vedy, Little Rock a Raymond C. Roy z Wake Forest University School of Medicine, Winston-Salem, N.C., odhalují, ze chirurgické katastrofy mohou mít i dalsí obeti.
Jak dokazuje studie, tyto katastrofické události mohou zpusobit, ze anesteziologové jsou "druhou obetí" události v dusledku trvalého emocního dopadu, který má na ne. Dále by se pacienti mohli stát "tretími obetmi", protoze mnozí anesteziologové musí pokracovat v práci - prestoze verí, ze jejich schopnost pecovat o pacienty je ohrozena.
Podle doktora Martina a Dr. Roye studie naznacuje nekteré "nové imperativy" ve zpusobu, jakým zdravotnické organizace reagují na katastrofické události.
Martin a Roy mají pocit, ze po tom, co by se angazovali v chirurgické katastrofe, by anesteziologové (a jiní odborníci) pravdepodobne nemeli mít moznost vrátit se k péci o pacienty bezprostredne po incidentu. Navíc navrhují, aby anesteziologové pravidelne sledovali známky dlouhodobého psychologického postizení a aby se po události objevil nejaký typ formálního screeningu dusevního zdraví.
Napsal Grace Rattue