7 mýtu o obezite: oddelující fakt a beletrii

Slyseli jste nekdy povest, ze sex vypaluje kalorie? Snídane je nejdulezitejsím jídlem dne, snack je spatný nebo trída telocvicny pomáhá detem ovládat váhu? To jsou jen nekteré z nekolika rozsírených mýtu o obezite.
Sedm populárních mýtu o obezite bylo reseno v novém clánku publikovaném v New England Journal of Medicine.
Autori naznacují, ze tato nepresná víra podporují spatná politická rozhodnutí, nevyuzité zdroje a nedbalé doporucení verejného zdraví.
Skupina výzkumných pracovníku, vedená Davidem Allisonem, Ph.D., spolupracovníkem dekana pro vedu na Fakulte verejného zdraví na Alabamské univerzite v Birminghamu (UAB), zkoumala radu clánku v populárním a vedeckém tisku o oddelení faktu od beletrie. Autori odkazovali mýty jako presvedcení o obezite, z nichz mnohé jsou vásnive duveryhodné i pres málo dukazu.
Allison rekl:

"Falesné a vedecky nepodlozené presvedcení o obezite jsou vsudyprítomné. Jako zdravotnictí pracovníci bychom se meli drzet vysokých standardu, aby prohlásení o verejném zdraví byla zalozena na prísné vede. V prípadech, kdy veda neexistuje, bychom meli provádet prísné studie, abychom nasli odpovedi."

Napríklad výzkum z konce minulého roku naznacuje, ze preskocení snídane zvysuje nasi touhu po jídlech s vysokým obsahem kalorií pozdeji v prubehu dne, kvuli mozkovým obvodum, které jsou náchylnejsí k jejich hledání behem naseho pustu.

Sedm mýtu o obezite

Mýtus 1: Malé, pokracující zmeny v kalorickém príjmu nebo mnozství lidí, které spálíme, se hromadí, aby se vytvorila vetsí zmena hmotnosti v dlouhodobém horizontu.

• Fakt: Malé zmeny kalorického príjmu nebo horení se neurcují. Zmeny telesné hmotnosti nakonec zrusí jakoukoli zmenu v spalování nebo príjmu kalorií.

Mýtus 2: Realistické stanovení cílu pri lécbe obezity je zásadní. Pokud nejsou splneny zádné cíle, mohou být pacienti frustrovaní a ztrácejí méne váhy.

• Skutecnost: Nekteré údaje poukazují na to, ze lidé dosahují vetsího mnozství stanovením nárocnejsích cílu.

Mýtus 3: Zpomalování ztráty hmotnosti je lepsí, nez rychlé zbavení libry. Rychlé ztráty hmotnosti se pravdepodobne vrátí zpet.

• Fakt: Lidé, kterí rychle ztrácejí váhu, mají mnohem vetsí váhu po mnoha letech.

Mýtus 4: Pouze jste zhubli, kdyz jste "pripraveni". Profesionálové zdravotní péce by meli merit pripravenost kazdého pacienta na stravu.

• Fakt: Mezi lidmi, kterí hledají lécbu ztrátou hmotnosti, výzkum naznacuje, ze zkoumání pripravenosti nepredvídá úbytek hmotnosti ani pomáhá, aby se to stalo.

Mýtus 5: Trídy detské telocvicny v jejich soucasném stavu hrají dulezitou roli v prevenci detské obezity.

• Fakta: Trídy telesné výchovy v soucasné dobe se nezdá, ze pusobí proti obezite.

Mýtus 6: Kojení pomáhá predejít budoucí obezite u kojeného dítete.

• Fakt: Ackoli kojení má výhody jak pro matku, tak pro díte, údaje nepotvrzují, ze chrání pred obezitou.

Mýtus 7: Jeden akt sexu muze vypálit az 300 Kcalu na osobu.

• Fakt: Ve skutecnosti je to v prumeru zhruba jedna-dvacátina, a ne víc nez spocívat na gauci.

Jiné predpoklady a fakta o ztráte hmotnosti

Autori se také zabývali sesti dalsími "predpoklady" - definovanými jako presvedcení, které jsou povazovány za pravdivé, i kdyz je zapotrebí více studií, nez je mozné vyvodit presné závery.
Napríklad nekterý výzkum, který byl predlozen jako fakt, ríká, ze jíst snídani kazdý den versus skákat snídani, pomáhá pri hubnutí, ale jen málo studií bylo dokonceno prináset tyto výsledky.
Totéz platí pro spolecný názor konzumace zeleniny sama o sobe vede ke ztráte hmotnosti, nebo ze snacking mezi jídly zvedne váhu. Podle autoru tyto hypotézy nevytvárejí dostatecne presvedcivé dukazy, zatímco nekteré údaje naznacují, ze by mohly být nepravdivé.

Vysetrovatelé také zjistili devet vedecky overených faktu o ztráte hmotnosti. Napríklad programy na snízení telesné hmotnosti u detí, které zahrnují rodice a domov dítete, mají tendenci dosahovat lepsích výsledku nez programy, které se odehrávají jen ve skole nebo v jiných prostredích.
Dodatecne, výzkum historicky ukázal, ze genetické faktory hrají velkou roli v obezite, ale "dedicnost není osudem". Zivotní styl a zmeny zivotního prostredí mohou zpusobit stejne velkou ztrátu hmotnosti jako lécba s léky proti ztráte hmotnosti.
Jíst mnohem méne kalorií úcinne snizuje váhu, ackoli je pro mnohé tezké udrzet si to v dlouhodobém horizontu. Cvicení je dulezité, ale pouze tehdy, kdyz je dostatecne dostacující a dostatecne výkonné, aby vyuzilo více energie, nez bylo prijato.
Allison a jeho kolegové se divili, proc je rozsírené prijímání mýtu a predpokladu o obezite tak bezné. Autori poukázali na nekolik faktoru, které zrejme hrají roli v tomto fenoménu.

• Jedním z nich je to, o cem se odborníci nazývají jako "pouhý úcinek expozice" - opakuje myslenku dost casto, ze lidé zacínají verit, ze je to pravda.
• Dalsím faktorem je to, ze lidé najdou nejaké myslenky tak zádoucí, ze je nechtejí nechat jít, i pres dukazy proti nim.
• A druhá je "potvrzující predpojatost" - kdyz clovek hledá informace pouze proto, aby potvrdil názor, který se jiz koná.

Allison uzavírá:

"Nastestí existuje vedecká metoda a logické myslení, abychom zjistili chybné výroky, vyvrátili predsudky a zvýsili znalosti." Veríme, ze vedci potrebují hledat odpovedi na otázky pomocí nejsilnejsích experimentálních návrhu. "Jako vedecká komunita musíme být uprímní vuci verejnosti o tom, co známe a nevíme, kdyz hodnotíme navrhované strategie pro prevenci telesné hmotnosti nebo prevenci obezity. "

Napsal Kelly Fitzgerald